18 C 162/2021-22 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 8. 3. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z žalované částky od 15. 5. 2019 do zaplacení s tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené se [právnická osoba] [anonymizováno]. Žalovaný s původním věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno]. uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 1.500 Kč se splatností do 14. 5. 2019 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní [webová adresa] a po registraci žadatele byla částka úvěru vyplacena na účet žalovaného. Žalovaný však úvěr do podání žaloby nezaplatil, a to ani přes upomínku ze dne 2. 2. 2021. Ze strany žalovaného nebyly provedeny ani žádné dílčí úhrady. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy, navrhla žalobkyně věc posoudit jako bezdůvodné obohacení. 2. Okresní soud v Bruntále vydal dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, byl usnesením téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zrušen. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky. 4. Žalovaný byl v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vyzván, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž byl současně poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovanému byla výzva doručena fikcí dne 30. 8. 2021. Ve stanovené lhůtě se žalovaný nevyjádřil. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, což vyjádřila již ve formuláři pro návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, jelikož měl za to, že žalobkyně ani žalovaný proti takovému postupu nemají námitek. 5. Z rámcové smlouvy, z jednotlivé smlouvy o úvěru, z výpisu z účtu původní věřitelky, ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně příloh, z oznámení o postoupení pohledávek, z předžalobní upomínky, včetně dokladu o odeslání soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaný jako klient uzavřeli dne [datum] prostředky komunikace na dálku rámcovou smlouvu o úvěru [číslo] v rámci které se dohodli, že mají v budoucnu zájem uzavírat společně smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterými se úvěrující zaváže, že na požádání klienta poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a klient se zaváže poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky za poskytnutí úvěru a úroky. Tato smlouva upravovala právní vztahy vzniklé při uzavírání smluv. Žalovaný tentýž den zaplatil 1 Kč jako projev souhlasu s registrací a uzavřením rámcové smlouvy. Následně titíž účastníci uzavřeli téhož dne jednotlivou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 1.500 Kč na dobu 30 dní při úrokové sazbě 008 %. Úvěr byl splatný dne 24. 5. 2019. Částka 1.500 Kč byla odepsána z účtu původní věřitelky dne 24. 4. 2019 a zaslána ve prospěch účtu č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byly postoupeny na žalobkyni pohledávky specifikovaného v příloze [číslo] této smlouvy, mezi kterými byla uvedena i pohledávka za žalovaným, identifikovaná číslem rámcové smlouvy i jednotlivé smlouvy o úvěru, jménem, příjmení a rodným číslem dlužníka, jakož i výší postoupené pohledávky. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem původní věřitelky ze dne 2. 2. 2021. Téhož dne byla žalovanému také zaslána předžalobní upomínka ze strany právního zástupce žalobkyně. 6. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle ustanovení § 2392 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Soud se musel zabývat nejprve aktivní legitimací žalobkyně. Bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Pohledávka za žalovaným byla řádně identifikována, žalovaný byl o postoupení pohledávky informován a soud tak má aktivní legitimaci žalobkyně za prokázanou. 12. Na základě předložených listin soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, ale smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, když nezbytnou součástí smlouvy o úvěru je sjednání úroků, které však v jednotlivé smlouvě o úvěru ze dne 24. 4. 2019 fakticky sjednány nebyly. Z předložených listin vyplynulo, že částka 1.500 Kč byla poskytnuta na běžný účet žalovaného a žalovaný ji měl vrátit bez dalšího do 24. 5. 2019 Smlouva je současně smlouvou spotřebitelskou podléhající zákonu č. 257/2016 Sb., ukládajícímu úvěrujícímu zkoumat schopnost klienta úvěr splácet. Této povinnosti však vyhověno nebylo, žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by snad úvěruschopnost byla jakkoliv zkoumána. Soud tak má za to, že předloženou smlouvu je nutné hodnotit jako absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a v duchu judikatury vyšších a evropských soudů, které dovozují neplatnost absolutní, nikoliv pouze relativní. Soud proto nárok žalobkyně posoudil právě dle tohoto ustanovení, nikoliv jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný je tak povinen vrátit jistinu ve výši 1.500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení počítaným od původní lhůty splatnosti, když tuto lhůtu si zvolil sám žalovaný a není tak důvod se od této lhůty odchýlit. Dnem následujícím po splatnosti zápůjčky se tak žalovaný ocitl v prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku a žalobkyni tak náleží od tohoto dne úrok z prodlení stanovený dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který v okamžiku prodlení činil 9,75 % ročně. Úrok z prodlení je žalovaný povinen hradit až do úplného zaplacení jistiny. S ohledem na výše uvedené soud shledal nárok žalobkyně, byť z jiného titulu, důvodný, žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal k úhradě jednotlivých částek tak, jak jsou specifikovány ve výroku I. tohoto rozsudku. 13. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jako úspěšnému účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni. O náhr