12 C 138/2021-41 — Okresní soud v Bruntále

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 19.672 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], na jejímž základě byl žalované poskytnut právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], spotřebitelský úvěr ve výši 15.000 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradila. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalované na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10). Žalovaná si zásilky soudu nepřevzala. 3. Soud nařídil ve věci jednání na den [datum]. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání soudu, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť původní věřitel, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne [datum] se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna podáním ze dne [datum] (shodná tvrzení účastníků, smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příloh, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], potvrzení o expedici obyčejných zásilek ze dne [datum]) 5. V průběhu řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] písemně smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr spolu s kapitalizovaným úrokem 1.444 Kč (v sazbě 15 % ročně), poplatkem za poskytnutí úvěru 6.000 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru 1.078 Kč a inkasním poplatkem 3.750 Kč; celkově 27.272 Kč, a to ve 14 splátkách po 1.948 Kč. Poslední splátka byla splatná ke dni 6. 4. 2018. Žalovaná za dobu trvání závazkového vztahu uhradila 7.600 Kč. Žalobkyně v řízení nárokuje jistinu ve výši 11.075,56 Kč, smluvní úrok ve výši 783,07 Kč, poplatek za sjednání úvěru ve výši 4.326,78 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 782,34 Kč a inkasní poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2.704. Dále pak zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru od 7. 4. 2018 do zaplacení. Žalovaná dluh neuhradila ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem [datum], kterou byla vyzvána k okamžité úhradě. (shodná tvrzení účastníků, žádost o úvěr ze dne [datum], smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro spotřebitele, ujednání o zpracování osobních údajů ze dne [datum], transakční historie, předžalobní upomínka ze dne [datum] včetně podacího lístku) 6. Žalobkyně uváděla v žalobě, že posouzení schopnosti žalované splácet předmětnou zápůjčku spočívá v prověřování podle vnitřních kritérií věřitele, a to 1) maximální počet tří závazků u jiných věřitelů ověřený interním systémem poskytovatele zápůjčky, 2) 0 zahájených exekučních řízení, 3) negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, 4) uvedení příjmů, výdajů, 5) lustrace v ISIR, Centrální evidenci exekucí a databázích inkasních agentur. Po vyhodnocení uvedených údajů dospěl původní věřitel k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalované. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že pokud žalovaná nebyla úvěruschopná, pak neuvedla pravdivé skutečnosti při kontraktačním procesu. Zdůraznila, že žalovaná služby poskytovatele úvěru sama aktivně vyhledala a požádala o poskytnutí rychlé půjčky v hotovosti, tedy nejednalo se zde o poskytnutí (či snad dokonce vnucení) hotovostního úvěru žalované zprostředkovatelem na nějaké předváděcí marketingové akci, tedy o situaci, kdy by úvěrující mohl případně ovlivnit rozhodování žalované jako spotřebitele. Původní věřitel měl právo předpokládat a očekávat, že žalovaná, jako úvěrovaná, má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, jak plyne z ust. § 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 7. K důkazu žalobkyně doložila kopii občanského průkazu žalované, potvrzení o výši příjmu ze dne [datum], potvrzení o průměrném výdělku ze dne [datum], rozhodnutí Městského úřadu [anonymizováno] ze dne [datum], kupní smlouva o převodu vlastnictví k bytu a spoluvlastnického podílu k pozemku – právní účinky vkladu dne [datum], žádost o úvěr ze dne [datum]. Soud má z doložených listina za prokázáno, že žalovaná uváděla, že je od října 2016 zaměstnaná u zaměstnavatele [právnická osoba] s příjmem 12.300 Kč měsíčně, její výdaje na bydlení a energie činí 4.200 Kč, na jídlo, dopravu a osobní náklady 4.000 Kč, srážky ze mzdy 1.200 Kč, celkem výdaje 9.400 Kč. Z listiny dále vyplynulo, že v roce 2008 prodala byt, ve kterém měla ke dni uzavření smlouvy trvalý pobyt. 8. Soud zjistil, že v databázi ISAS zdejšího soudu je vedeno na jméno žalované 32 řízení (z toho 13 exekucí či výkonů rozhodnutí). V době uzavření smlouvy byly nařízeny srážky ze mzdy žalované ve věci sp. zn. [spisová značka], probíhaly exekuce sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], kdy obě byly skončeny až v letech 2018, 2019. 9. Jelikož se žalobkyně omluvila z jednání soudu, nebylo možné jí poskytnout patřičná poučení dle ustanovení § 118a občanského soudního řádu. 10. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 14. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a následující občanského zákoníku, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 145/2010 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaná uzavírala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (právní předchůdce žalobkyně), že dlužníkovi poskytne úvěr 15.000 Kč, a dlužník (žalovaná) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit smluvní úroky a poplatky stanovené smlouvou, celkem částku 27.272 Kč. Žalovaná však porušila