12 C 148/2021-31 — Okresní soud v Bruntále

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7.022 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou 1.151,61 Kč z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným dne [datum], ve znění smlouvy ze dne [datum], na jejímž základě poskytl věřitel žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 25.000 Kč. Žalovaný nedostál svému závazku vrátit částky sjednané ve smlouvě. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10). Zásilky soudu si žalovaný v místě trvalého pobytu nepřevzal. 3. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 občanského soudního řádu, soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný byl v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu vyzván, nechť se vyjádří ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy, zda se vzdává práva účasti na projednávání věci, případně, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl současně poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, k výzvě se nevyjádřil. 4. Žalobkyně vzala podáním ze dne [datum] žalobu částečně zpět ohledně částky 4.920 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.151,61 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 50 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.920 Kč (údaj 7.022 Kč uvedený v podání žalobkyně považuje soud s ohledem na celkový obsah listiny za chybu v počtech) od 8. 4. 2021 do zaplacení, neboť nedisponuje dokumenty k prokázání ověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany právního předchůdce a rozhodla se žalovanou částku revidovat. V souladu s ustanovením § 96 občanského soudního řádu a procesním úkonem žalobkyně, která je oprávněna disponovat za řízení žalobou, soud řízení v požadovaném rozsahu částečně zastavil. 5. Žalobkyně je aktivně věcně legitimována k podání žaloby, neboť pohledávka za žalovaným byla na základě rámcové dohody o postoupení pohledávek ze dne [datum] a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] převedena společností [právnická osoba], [IČO], na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum], kterým byl žalovaný vyzván k úhradě pohledávky do [datum] (shodná tvrzení účastníků, rámcová dohoda o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příloh, společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu) 6. V průběhu řízení bylo prokázáno, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru [číslo] ve znění smlouvy ze dne [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Smlouva byla uzavřena elektronicky na internetových stránkách [webová adresa]. Žalovaný na základě smlouvy čerpal bezhotovostně finanční prostředky ve výši 25.000 Kč (dne [datum] částku 10.000 Kč, dne [datum] částku 5.000 Kč, dne [datum] částku 2.000 Kč, dne [datum] částku 4.000 Kč, dne [datum] částku 4.000 Kč), a to vždy převodem na účet žalovaného, ze kterého žalovaný uhradil předchozí verifikační platbu. Ve smlouvě ze dne [datum] byla zápůjční úroková sazba sjednána ve výši 279,83 % ročně (pevná, ode dne poskytnutí půjčky do data splatnosti), RPSN ve výši 1. 141,20 %. Ve smlouvě ze dne [datum] byla zápůjční úroková sazba sjednána ve výši 14,54 % ročně (pevná, ode dne poskytnutí půjčky do data splatnosti), RPSN ve výši 643 %. Žalovaný se zavázal vrátit částku 29.920 Kč do [datum], avšak peněžní prostředky nevrátil ve sjednaném termínu, uhradil pouze 22.898 Kč Částku žalobkyně započetla na jistinu pohledávky. Po zpětvzetí žaloby (viz shora) žalobkyně nárokovala jistinu v částce 2.102 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.102 Kč od 8. 4. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 260,29 Kč za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 24. 10. 2020 do 6. 4. 2021, a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč (osobní návštěva 2 x 217 Kč). Zůstatek pohledávky žalovaný neuhradil ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem [datum] (shodná tvrzení účastníků, smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], potvrzení o provedené verifikační platbě, výpisy z účtu právního předchůdce žalobkyně, obchodní podmínky společnosti [právnická osoba], upomínka ze dne [datum], výpis úkonů mimosoudního vymáhání, předžalobní upomínka ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu) 7. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce na základě informací získaných od žalovaného zahájil schvalovací proces, jehož součástí bylo nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací) respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Přestože žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce posoudil a ověřil schopnost žalovaného úvěr splatit, přes výzvu soudu nebyla schopna toto své tvrzení prokázat, uváděla, že důkazy nedisponuje. 8. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 12. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (právní předchůdce žalobkyně),