16 C 101/2022-51 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 29. 12. 2021 domáhala zaplacením částky ve výši 18 785 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum] pod [číslo] na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč. Ke dni podání žaloby představuje dlužnou částku neuhrazená jistina úvěru, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši ve výši 4 649 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 136 Kč. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné jistiny od 5. 7. 2001, požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], z potvrzení o provedené tuzemské úhradě z téhož data, z kopie dokladu totožnosti žalovaného, z výpisu účtu žalovaného, z výpisů z databáze poskytovatelů úvěru a z předžalobní výzvy má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] elektronickými prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, který měl být uhrazena do 28 dnů společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 649 Kč. Výše roční procentní sazby nákladů na úvěr představovala 1100 %. Žalovaný na předmětný úvěr neuhradil žádnou částku. Pokud se týká prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, žalobkyně tvrdila, že vycházela z příjmu žalovaného uvedeného v žádosti o poskytnutí úvěru ve výši 30 566 Kč a z dalších jím sdělených údajů, že pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, žalovaný byl ženatý s jednou vyživovací povinností, příjem ostatních členů domácnosti se pohyboval ve výši 20 000 Kč měsíčně, náklady na bydlení představovaly 6 000 Kč měsíčně a jiné závazky představovaly 8 000 Kč měsíčně. Žalovaný nevlastnil žádné nemovitosti. Z výpisu z účtu žalovaného u [právnická osoba], [obec], za prosinec 2020 je uvedena dne 18. 12. 2020 příchozí úhrada – mzda – ve výši 21 491 Kč. Dále ve dnech 6. 12. 2020, 21. 12. 2020, 28. 12. 2020 a 31. 12. 2020 bylo od úvěrující společnosti [právnická osoba] poskytnuto žalovanému celkem 65 000 Kč. Žádné jiné doklady, kterými by žalobkyně objektivizovala výši příjmů a výdajů žalovaného před uzavřením smlouvy nebyly předloženy. Dále bylo mezi účastníky smlouvy sjednáno, že za dobu čerpání úvěru (28 dnů) žalovaný uhradí poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 649 Kč, který přepočtením na roční úrokovou sazbu představuje asi 505 % ročně. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 2 136 Kč, která byla vypočítána v souladu s čl. IX.1.a. smlouvy ve výši 0,1 % denně z částky 12 000 Kč od 5. 7. 2021 do 29. 12. 2021. Celkově představovala dlužná částka 18 785 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 8. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. 9. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 10. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto ustanovení je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná. 15. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 16. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany žalobkyně prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr zaplatit ve lhůtě 28 dnů. Předložení výpisu z účtu žalovaného pouze za jeden kalendářní měsíc soud nepovažuje za dostatečné splnění povinnosti žalobkyně vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace lze žalobkyni přiznat jen jistinu úvě