16 C 122/2022-58 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u [název soudu] dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 13 960 Kč z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], se sídlem v [obec], a žalovaným dne [datum], na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 9 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 9 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 794,49 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 165,51 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 4 500,87 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 513,40 Kč a stejné příslušenství požadovala z dlužné jistiny úvěru ve výši 9 000 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum], přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Na základě této smlouvy přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. 5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], z přehledu plateb žalovaného za období od [datum] do [datum], z karty zákazníka ze dne [datum], z informací o zpracování osobních údajů z [datum], z oznámení o postoupení pohledávky z [datum], včetně dokladu o odeslání zásilky doporučenou poštou dne [datum], z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání zásilky doporučenou poštou dne [datum] má soud za prokázané, že mezi věřitelem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena písemně smlouva o zápůjčce, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 9 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal mimo tuto částku uhradit věřiteli celkový poplatek ve výši 6 660 Kč, který zahrnoval poplatek za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč, úrok ve výši 1 260 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč Celkem měl žalovaný zaplatit 15 660 Kč v 58 týdenních splátkách po 270 Kč. Žalovaný uhradil fakticky částku 1 700 Kč. V souvislosti s uzavřením smlouvy byla vyplněna karta zákazníka, z jejíhož obsahu vyplynulo, že žalovaný je svobodný, žije s partnerkou a jeho vzdělání je učňovské. Bydlí v nájmu a je zaměstnán v hlavním pracovním poměru u obce Světlá Hora. Jeho čistá měsíční mzda představovala 9 500 Kč, výdaje na nájem a inkaso činí 1 500 Kč měsíčně a další výdaje na domácnost 3 700 Kč měsíčně. Podle údajů v kartě zákazníka žalovaný již neměl nezaopatřené děti. K ověření údajů v kartě zákazníka měly být předloženy – pracovní smlouva, nájemní smlouva a doklad o SIPO. Žádný z těchto důkazů nebyl ze strany žalobkyně předložen. Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky přípisem ze dne [datum], kde byla uvedena i výše pohledávky uplatněná v žalobě. K odeslání tohoto oznámení došlo doporučenou poštou dne [datum]. Žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil. 6. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 7. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. 8. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 9. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky řízení písemnou formu je platným právním jednáním, a to s přihlédnutím k ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. 12. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 14. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 15. Podle § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 16. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že žalovanému byla na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] poskytnuta částka 9 000 Kč, kterou lze v souladu s ustanoveními zákona č. 145/2010 Sb., považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla s přihlédnutím k § 9 tohoto zákona uzavřena platně, tedy zda věřitel s odbornou péčí před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva absolutně neplatná. Z důvodové zprávy k ustanovení § 9 citovaného zákona vyplývá, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Odbornou péčí je v tomto případě třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v této činnosti (viz. výklad § 2 zákona č. 634/1992 Sb.). Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 citovaného zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 17. Jak bylo již shora uvedeno, žalobkyně prokazovala posouzení úvěruschopnosti kartou zákazníka, přičemž o údajích uvedených v této kartě nebyl předložen žádný důkaz a žalobkyně tedy neprokázala, že řádně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky. Z důkazů nelze učinit závěr o příjmech a výdajích žalovaného takovým způsobem, aby bylo