18 C 285/2021-23 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 4. 8. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5.900 Kč s běžícím zákonným úrokem z prodlení z částky 5.900 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení s tím, že právní předchůdce žalobkyně – [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 6.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Ve smlouvě se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 3.840 Kč. Půjčka měla být uhrazena v 40 týdenních splátkách po 246 Kč. Žalovaný však smlouvu porušil, když řádně a včas splátky nehradil, a zaplatil pouze 3.940 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami vzniklo právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené části ve výši 5.900 Kč na jistině. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno] na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], což bylo žalovanému dopisem ze dne 25. 6. 2015 oznámeno a dále na základě smlouvy ze dne 24. 8. 2018 na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 11. 9. 2018. Naposledy byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou, na kterou však nereagoval. 2. Okresní soud v Bruntále vydal dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, byl usnesením téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] zrušen. 3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila podáním ze dne 16. 12. 2021, že žalovaná částka se skládá pouze z jistiny, nikoliv souhrnného poplatku, který byl smlouvou sjednán ve výši 3.840 Kč, což odpovídá úroku 294,1 % ročně. Původní věřitel neprecizoval, zda jsou v této položce uvedeny i další položky než jen úrok. Jednalo se však o jediný sjednaný poplatek. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky. 5. Soud nařídil jednání na den 7. 2. 2022, z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého zástupce omluvila, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil a jednání tak proběhlo v nepřítomnosti účastníků postupem dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu. 6. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum], ze smluvních podmínek, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015, včetně dokladu o odeslání ze dne 3. 8. 2015, ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 9. 2018, včetně dokladu o odeslání ze dne 13. 9. 2018, z předžalobní upomínky, včetně dokladu o odeslání soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 6.000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit věřiteli spolu s půjčkou i souhrnný poplatek ve výši 3.840 Kč, aniž by tento byl jakkoli rozčleněn, celkem tedy 9.840 Kč, a to v pravidelných 40 týdenních splátkách ve výši 246 Kč, když první splátka byla splatná 7. den od uzavření smlouvy a každá následující vždy do týdne. Dle smluvních podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy, se zákazník zavázal platit [anonymizováno] týdenní splátky včas a dle pokynu. Strany se dohodly, že jakékoliv splátky budou započítávány nejprve na souhrnný poplatek a poté na vlastní půjčku. Dále bylo dohodnuto, že pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má [anonymizováno] právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky, včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. [právnická osoba] jako postupitel a [anonymizována dvě slova] jako postupník uzavřeli dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které došlo k postoupení pohledávek z postupitele na postupníka, a sice pohledávek ze smluv o půjčce specifikovaných v příloze č. 1 této smlouvy. Dle této přílohy zde byla uvedena i pohledávka za žalovaným, která byla specifikována číslem smlouvy, datem uzavření, jménem a příjmením a bydlištěm. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem věřitele ze dne 25. 6. 2015, odeslaným dne 3. 8. 2015 a zároveň byl vyzván k uhrazení částky 5.900 Kč do 10 dnů od doručení oznámení. Dne [datum] byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky mezi postupitelem [anonymizována dvě slova] a žalobkyní jako postupníkem, kdy i v tomto případě přílohou této smlouvy byl seznam postoupených pohledávek s uvedením pohledávky za žalovaným. O tomto postoupení byl žalovaný informován dopisem ze dne 11. 9. 2018, odeslaným dne 13. 9. 2018. Naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 19. 7. 2021, která byla dne 21. 7. 2021 odeslána na adresu [adresa]. 7. Podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 8. Podle ustanovení § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. 9. Podle ustanovení § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 10. Soud se musel nejprve zabývat otázkou aktivní legitimace žalobkyně. Z předložených listin vyplynulo, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě dvou smluv o postoupení pohledávek uzavřených v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, byla řádně identifikována a postoupení bylo oznámeno žalovanému. Soud má proto tedy aktivní legitimaci žalobkyně za prokázanou. 11. Na základě předložených listin má soud dále za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu ustanovení § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, který byl účinný v okamžiku uzavření smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému půjčku ve výši 6.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem 9.840 Kč, když tato částka zahrnuje souhrnný poplatek ve výši 3.840 Kč, aniž by tento byl ve smlouvě či obchodních podmínkách jakkoliv členěn a jakkoliv byla určena jeho faktická funkce. Soud se proto musel zabývat institutem souhrnného poplatku z pohledu právního hodnocení. 12. Pokud jde o právní hodnocení souhrnného poplatku, soudu je z jeho úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobkyně - společnost [právnická osoba] je podnikatelkou, přičemž předmětem podnikání je finančnictví, konkrétně v nebankovní části. Za této situace uzavírané smlouvy o půjčce měly pro předchůdce žalobkyně generovat určitý zisk. Občanský zákoník, pokud jde o smlouvu o půjčce, připouštěl, že u tohoto smluvního typu mohou být sjednány úroky. Úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky pak představují cenu poskytnutého kapitálu, tedy cenu za užívání půjčených peněžních prostředků a tudíž zisk věřitele. V případě předchůdce žalobkyně však nebyly v rámci smlouvy o půjčce výslovně dohodnuty úroky z úvěru, ale pouze částka nazvaná souhrnným poplatkem, aniž by bylo dáno, jakým procentem půjčené částky souhrnný poplatek je. 13. Soud se dále musel zabývat otázkou, zda je možné podrobit přezkumu souhrnný poplatek, ve smyslu ustanovení § 56 odst. 1 občanského zákoníku a dospěl k závěru, že nikoliv, a obdobně takto nejde úrok posuzovat korektivem dobrých mravů ve smyslu ustanovení § 3 občanského zákoníku, neboť výše úroku nebyla sjednána. Lze však dovodit, že souhrnný poplatek měl funkci generace zisku v rozsahu, ve kterém převyšují faktické náklady na běžné služby, které jsou z něj pravděpodobně hrazeny. Soud tak uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně z pozice ekonomicky silnějšího subjektu využila svého postavení na úkor spotřebitele a vzhledem k tomu, že si byla vědoma nemožnosti aplikace § 56 odst. 1 ve spojení s § 55 odst. 2 občanského zákoníku, tedy právní úpravy přijaté na ochranu spotřebitele, eliminovala i užití korektivu dobrých mravů. Způsob, jakým tak právní předchůdce žalobkyně učinil, však nelze shledat zákonným. Soud proto právní úkon, tedy smlouvu o půjčce, musel vyhodnotit jako absolutně neplatnou podle § 39 občanského zákoníku pro obcházení zákona. 14. Pokud jde o oddělitelnost části smlouvy týkající se souhrnného poplatku od ostatního obsahu, má soud za to, že v souladu s ustanovením § 41 občanského zákoníku, s ohledem na povahu právního úkonu, jeho obsah a okolnosti uzavření nelze oddělit část souhrnného poplatku od samotné zbývající části smlouvy o půjčce. Soud v tomto směru ohledně oddělitelnosti části právního úkonu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 3 Cdon 1248/96, sp. zn. 21 Cdo 2636/2008 či nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 4036/05, z nichž vyplývá, že neoddělitelnost části právního úkonu musí být chápána ve smyslu obsahové, nikoliv reálné oddělitelnosti a musí respektovat vůli účastníků právního úkonu s přih