8 C 123/2022-34 — Okresní soud v Bruntále

1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne 23. 12. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 38.202,36 Kč, a to z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou dne [datum]. Žalobkyně uváděla, že žalované poskytla úvěr ve výši 40.000 Kč, který žalovaná nesplácela, a proto byl úvěr ke dni 16. 2. 2020 zesplatněn. Žalobou byla požadována nesplacená jistina ve výši 25.988 Kč, smluvní pokuta ve výši 12.214,36 Kč a neuhrazené paušální náklady na upomínání ve výši 100 Kč a dále zákonný úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Podáním ze dne 24. 5. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 12.314,36 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 100 Kč a smluvní pokutu ve výši 12.214,36 Kč s odůvodněním, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (žalobkyně byla usnesením soudu ze dne 119. 5. 2022 vyzvána k předložení dokladů, na základě kterých byla posouzena úvěruschopnost žalované k poskytnutí předmětného úvěru). V souladu s částečným zpětvzetím žaloby, soud řízení částečně zastavil co do částky ve výši 12.314,36 Kč ve výroku III. tohoto rozsudku, a to dle ust. § 96 občanského soudního řádu. Zavinění zastavení řízení v této části pak soud shledal na straně žalobkyně dle ust. § 146 odst. 2 věta první, když žaloba nebyla vzata zpět pro chování žalované. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru a žalovaná čerpala peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč, které měla hradit formou 36 pravidelných měsíčních splátek po 2.396,97 Kč. Byl sjednán smluvní kapitalizovaný úrok ve výši 46.290,92 Kč. Celková částka k úhradě činila 86.290,92 Kč nejpozději ke dni splatnosti poslední splátky, tj. k 16. 7. 2022 (smlouva o úvěru). Vzhledem k tomu, že žalovaná nehradila řádně poskytnutý úvěr, byl úvěr ke dni 16. 2. 2020 zesplatněn (výzva k úhradě dluhu a poštovní podací arch). V textu smlouvu o úvěru je sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a dále povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, a to i za odeslání písemných upomínek žalované (smlouva o úvěru). Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příslušné přílohy smlouvy o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky. 6. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. obč. zákoníku, kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi právním předchůdcem žalobkyně, podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. Podle § 588 obč. zákoníku soud k neplatnosti takového právního jednání přihlíží i bez návrhu. V této právní věci pak žalobkyně uvedla, že nedisponuje doklady k prokázání svého tvrzení, že před poskytnutím úvěru byla posouzena v daném případě úvěruschopnost spotřebitele a s ohledem na tato sdělení posoudil soud předmětnou úvěrovou smlouvu, dle shora uvedených zákonných ustanovení jako absolutně neplatnou. S ohledem na výše uvedené pak posoudil soud daný případ a vypořádal ho v režimu ust. § 2993 obč. zákoníku jako nárok žalobkyně z absolutně neplatné smlouvy, tedy jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení po žalované, kdy každá ze stran může požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky z neplatné smlouvy nevznikají. 7. V tomto případě bylo prokázáno, že žalovaná obdržela částku ve výši 40.000 Kč a žalovaná na daný případ uhradila částku ve výši 27.421 Kč (dle tvrzení žalobkyně a platební historie). Proto má žalobkyně v tomto případě nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované nejvýše v částce 12.579 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku a nař. vlády č. 351/2013 Sb. Z uvedeného důvodu pak bylo nutno žalobu zamítnout co do požadovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a dalších nároků ve výši 12.800 Kč, které byly posouzeny jako nedůvodné. S ohledem na výši přiznané jistiny pak soud přepočetl požadované kapitalizované zákonné úroky z prodlení od 17. 2. 2020 do 1. 6. 2021 a byla přiznána výsledná částka ve výši 1.619,76 Kč. 8. Co se týká náhrady nákladů řízení, rozhodl soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a procesně úspěšné žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení, když tato žádné náklady řízení nepožadovala a dle obsahu spisu soud vyvodil závěr, že žalované žádné náklady řízení v průběhu vedení sporu nevznikly.