8 C 99/2022-33 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 10. 1. 2022 domáhala zaplacení částky ve výši 28.401 Kč, tj. jistina 26.717 Kč + dluh na jistině úmor ve výši 1.684 Kč a úroky 1.466 Kč. Dále požaduje obchodní úrok a zákonný úrok z prodlení z částky 28.401 Kč. Dále požaduje úrok ke dni žaloby 1.766 Kč, 3 x 100 Kč za upomínky, smluvní pokutu 1.497 Kč (3 x 499 Kč) a smluvní pokutu 1.224 Kč (0,1 % denně z částky 29.867 Kč od 26. 11. 2021 do 5. 1. 2022). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. V žalobě žalobkyně tvrdila, že poskytla žalované částku ve výši 30.000 Kč s tím, že částka 2.500 Kč byla převedena v souladu se smlouvou o úvěru na účet zprostředkovatele jako provize. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud závěr o skutkovém stavu věci s tím, že má za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru na celkovou výši spotřebitelského úvěru ve výši 30.000 Kč s výší měsíčních splátek 1.050 Kč s počtem splátek 40 měsíců s tím, že zprostředkovateli bude uhrazena provize ve výši 2.500 Kč a je uvedeno číslo účtu zákazníka, na který budou poukázány peněžní prostředky, a to č. [bankovní účet] Smlouva pak obsahuje ujednání pro případ řádného nehrazení závazku, a to smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru za každý den prodlení ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru za každý den prodlení a smluvní pokutu ve výši 499 Kč pro případ, kdy se dostane zákazník do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky. Také se účastníci dohodli na náhradě účelně vynaložených nákladů v případě prodlení zákazníka s úhradou, a to za zaslání poštovních poukázek ve výši 100 Kč a za každou písemnou upomínku ve výši 100 Kč (smlouva o úvěru). Žalobkyně pak zaslala na účet žalované č. [bankovní účet] dne [datum] částku 27.500 Kč (potvrzení o provedení transakce). Žalobkyně pak zaslala dne [datum] na účet č. [bankovní účet] částku ve výši 2.500 Kč (potvrzení o provedení transakce). Dopisem ze dne 25. 11. 2021 žalobkyně daný úvěrový případ zesplatnila, když žalovaná nedodržovala sjednané podmínky, a to řádné hrazení sjednaných splátek (přípis z 25. 11. 2021, podací lístek z 25. 11. 2021). Žalovaná na daný případ uhradila částku ve výši 3.150 Kč (bonita smlouvy). 5. Soud posuzoval smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Pokud jde o žalobkyni, pak se jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Žalobkyně je tak jednoznačně v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaná je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení § 86 ZosÚ. 7. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 10. Soud vychází z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve. 14. Soud dospěl k závěru, a to na základě směrnic Evropské unie a konkrétně směrnice 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách (zneužívajících klauzulích) ve spotřebitelských smlouvách a směrnice Evropského parlamentu a rady 208/48 ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102 EHS, že povinností České republiky bylo zajistit ochranu spotřebiteli. Současná koncepce ochrany spotřebitele jak v občanském zákoníku, tak zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, zajišťuje ochranu spotřebitele formou relativní neplatnosti, kdy spotřebitel je ten, kdo musí uplatnit námitku neplatnosti. To však neodpovídá Evropským směrnicím, což potvrzuje judikatura Evropského soudního dvora, a to např. v rozsudcích ve věci C -240/98 Océano Grupo Editorial versus Roció Murciano a rozhodnutí ve věci C -243/08 Pannon. V těchto rozhodnutích Evropského soudního dvora je vyjádřeno, že účelu směrnice o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách by nebylo dosaženo, kdyby spotřebitel měl mít povinnost sám uplatnit nepřiměřený charakter takových podmínek. Objasňuje se tu důležitost role soudu, který má povinnost otázku neplatnosti takového ujednání posuzovat z vlastního podnětu a nejen v případech, kdy se neplatnosti některá ze stran dovolala. 15. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tak žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala řádně schopnost žalované úvěr splácet, kdy žalovaná žalobkyni prokázala, že její příjmy jsou dostačující a úvěr ze smlouvy o úvěru je schopna řádně splácet. Předložila soudu částečný výpis z účtu [bankovní účet], ze kterého vyplývá, že byla dne [datum] připsána částka 14.350 Kč označená jako [právnická osoba] část výplaty na účet ve výši 14.350 Kč a dne [datum] se stejným značením částka ve výši 11.358 Kč (přehled transakcí). Dále žalobkyně předložila formulář výdaje spotřebitele čestného prohlášení s uvedenými údaji 7.000 Kč výdaje na bydlení, splátky úvěrů 0 Kč, svobodná, měsíční výše příjmů 16.000 Kč (předložený formulář). Dále žalobkyně předložila formulář závazky spotřebitele čestné prohlášení, kde není uvedený ani jeden závazek (předložený formulář). Dále žalobkyně předložila výplatní lístky, a to za období březen 2021 s uvedenou výplatou 11.358 Kč od firmy [právnická osoba] a dále výplatní lístek za duben 2021 s výplatnou na účet ve výši 14.350 Kč (výplatní lístky). Dále předložila žalobkyně formulář k posouzení úvěruschopnosti zákazníka s uvedenými výdaji 7.000 Kč a s vyhodnocením scoringu zákazníku s výsledkem ano (formulář). 16. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované, co se týká příjmové stránky, když měla vyžádány výplatní pásky pouze z