12 C 47/2022-23 — Okresní soud v Bruntále

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne 15. 3. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6.000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], jako věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 6.000 Kč, žalovaný nesplnil závazek peněžní prostředky vrátit. Žalobou je uplatněn pouze nárok na jistinu pohledávky. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10). Zásilky soudu si žalovaný v místě trvalého pobytu nepřevzal. 3. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 občanského soudního řádu, soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný byla v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu vyzván, nechť se vyjádří ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy, zda se vzdává práva účasti na projednávání věci, případně, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byla současně poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil. 4. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, když pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] společností [právnická osoba] sídlem: [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 19. 1. 2018 (shodná tvrzení účastníků, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 9. 2018 včetně poštovního podacího archu) 5. Rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (odvolání není přípustné dle ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu). 6. Okresní soud v Bruntále učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o zápůjčce prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách, resp. formou textové zprávy SMS. V žádosti žalovaný, mimo jiné, uvedl údaje o svém rodném čísle, o čísle svého dokladu totožnosti a o čísle svého bankovního účtu. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil s obchodními podmínkami právního předchůdce žalobkyně. Smlouva byla považována za uzavřenou okamžikem, kdy právní předchůdce žalobkyně schválil poskytnutí zápůjčky a zaslal dne [datum] finanční prostředky ve výši 6.000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba], variabilní symbol platby [číslo] odpovídal referenčnímu číslu uvedenému v žádosti o zápůjčku. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem do 8. 12. 2016. Žalobkyně v tomto řízení nárokuje pouze neuhrazenou jistinu zápůjčky ve výši 6.000 Kč a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný závazek neuhradil ani přes předžalobní upomínku ze dne 7. 5. 2020, která byla zaslána právním zástupcem žalobkyně. 7. Žalobkyně již v žalobě výslovně uvedla, že jako právní nástupce původního věřitele nedisponuje informacemi a důkazy k tomu, jak byla prověřena schopnost žalovaného úvěr splatit. 8. Právní poměry mezi účastníky se řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. 9. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 11. Dle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 12. Dle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 13. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a následujících občanského zákoníku Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou přenechal věřitel (právní předchůdce žalobkyně) peněžní prostředky v částce 6.000 Kč dlužníkovi (žalovaný), který se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky stanovené smlouvou. Žalovaný zapůjčené peněžní prostředky nevrátil, žalobkyně nárokuje pouze jistinu zápůjčky. 14. S ohledem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Žalobkyně výslovně uváděla, že nemá k dispozici údaje a důkazy o tom, zda, jakým způsobem a s jakým výsledkem ověřil její právní předchůdce při uzavírání smlouvy úvěruschopnost žalovaného, proto soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná. 15. Dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Dle ustanovení § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. Pokud je smlouva o úvěru absolutně neplatná, nevznikl žalobkyni nárok na vrácení úvěru (další smlouvou sjednané nároky žalobkyně neuplatňuje). Na základě neplatného právního jednání však bylo žalovanému ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 6.000 Kč, žalobkyně má proto právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, a to ve výši dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku. Výše bezdůvodného obohacení činí 6.000 Kč, žalovaným