12 C 53/2022-24 — Okresní soud v Bruntále

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne 31. 3. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1.000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], jako věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 1.000 Kč, žalovaný nesplnil závazek peněžní prostředky vrátit. Žalobou je uplatněn pouze nárok na jistinu pohledávky. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10). Zásilky soudu si žalovaný v místě trvalého pobytu nepřevzal. 3. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 občanského soudního řádu, soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, když pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 18. 1. 2018 (shodná tvrzení účastníků, smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2018 včetně poštovního podacího archu) 5. Rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (odvolání není přípustné dle ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu). 6. Okresní soud v Bruntále učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně písemnou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě obdržel v hotovosti částku 1.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem do 11. 7. 2014. Žalobkyně v tomto řízení nárokuje pouze jistinu zápůjčky ve výši 1.000 Kč a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný závazek neuhradil ani přes předžalobní upomínku ze dne 11. 3. 2020, která byla zaslána právním zástupcem žalobkyně. 7. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 14. 10. 2022, č. j. 12 C 53/2022-9, nechť doplní svá žalobní tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě uvedla, že jako právní nástupce původního věřitele nedisponuje informacemi a důkazy k tomu, jak byla prověřena schopnost žalovaného úvěr splatit. 8. Právní poměry mezi účastníky se řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. 9. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 11. Dle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 12. Dle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 13. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a následujících občanského zákoníku Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou přenechal věřitel (právní předchůdce žalobkyně) peněžní prostředky v částce 1.000 Kč dlužníkovi (žalovaný), který se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky stanovené smlouvou. Žalovaný zapůjčené peněžní prostředky nevrátil, žalobkyně nárokuje pouze jistinu zápůjčky. 14. S ohledem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Přes výzvu soudu žalobkyně nedoplnila, zda, jakým způsobem a s jakým výsledkem ověřil její právní předchůdce při uzavírání smlouvy úvěruschopnost žalovaného, proto soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná. 15. Dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Dle ustanovení § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. Pokud je smlouva o úvěru absolutně neplatná, nevznikl žalobkyni nárok na vrácení úvěru (přestože další sjednané nároky nad rámec jistiny žalobkyně neuplatňuje). Na základě neplatného právního jednání však bylo žalovanému ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 1.000 Kč, žalobkyně má proto právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, a to ve výši dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku. Výše bezdůvodného obohacení činí 1.000 Kč, žalovaným nebylo ke dni rozhodování soudu uhrazeno ničeho. Soud tak přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky, která byla skutečně poskytnuta. 18. Soud přiznal žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od data 12. 7. 2014, tedy v návaznosti na původní datum splatnosti zápůjčky, kterého si musel být žalovaný vědom. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. 19. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Výzva dle ustanovení § 142a občanského soudního řádu byla žalovanému zaslána právním zástupcem žalobkyně. Soud má, v souladu se žalobním návrhem, za to, že jsou splněny podmínky ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (obdobná věc např. sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]), proto uložil žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení žalobkyně v částce 1.489 Kč Náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. a) Saze