16 C 180/2023-55 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 2 925 Kč s příslušenstvím a dále zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] pod [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 1 500 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaná dluží jistinu úvěru, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 675 Kč představující kapitalizovaný úrok z úvěru, náklady spojené s uplatněním pohledávky v celkové výši 1 200 Kč a smluvní pokutu ve výši 750 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou částky představující jistinu úvěru a kapitalizovaný úrok z úvěru, požadovala žalobkyně od [datum] zaplacení zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, že mezi účastníky řízení byla elektronickými prostředky komunikace na dálku uzavřena dne [datum] rámcová smlouva o úvěru, na základě níž byla žalovaná oprávněna požadovat uzavření opakovaných smluv o úvěru. Dne [datum] byla uzavřena elektronicky na dálku smlouva o úvěru pod [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 1 500 Kč s tím, že tuto částku žalovaná uhradí do [datum], tedy do 45 dnů, společně s poplatkem ve výši 675 Kč. Přepočítáním tohoto poplatku na roční úrokovou sazbu tato částka představuje úrok ve výši asi 365 % ročně. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý týden prodlení. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu za období od [datum] do [datum] ve výši 750 Kč. Dále žalobkyně požadovala 2 poplatky představující náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 700 Kč a 500 Kč, celkem 1 200 Kč. Pokud se týká prověření schopnosti žalované předmětný úvěr uhradit ve sjednaném období, byl doložen výplatní list žalované za únor 2018, což je více jak rok před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru. Z tohoto výplatního listu vyplývá, že žalovaná dosáhla v tomto měsíci mzdu ve výši 13 199 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalované pak vyplývá, že tato výrazným způsobem překračovala v měsících v říjnu a listopadu 2019 finanční zůstatek na svém účtu. Před uzavřením smlouvy pak žádným způsobem nebyl ověřen aktuální příjem žalované, její osobní a majetkové poměry, pravidelné výdaje, případně další skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, zda žalovaná je schopna dostát svému závazku vyplývajícímu ze smlouvy. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagovala. 5. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 6. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 12. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 365% ročně, která výrazným způsobem překračuje obvyklou míru úroků u spotřebitelských úvěrů v nebankovním sektoru, která se pohybuje v rozmezí 25 % - 40 % ročně. Vzhledem k výše uvedenému lze ujednání o výši úroku z úvěru považovat dle § 580 odst. 1 o. z. za neplatné, neboť je v rozporu s dobrými mravy. 13. Soud se dále zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 o. z., je neplatnou pouze část smlouvy o úvěru zahrnující ujednání o úroku z úvěru nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. 3 Cdo 1248/96 ze dne 26. 9. 1997, 2 Cdon 254/96 ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 436/05 ze dne [datum], v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem uzavření smlouvy o úvěru bylo vytvoření zisku v podobě kapitalizovaného úroku z úvěru. Jestliže tato část právního jednání byla shledána neplatnou, nelze jí od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního jednání. Dle názoru soudu nelze pochybovat o tom, že bez sjednání úroku v dané výši by původní věřitel takový právní úkon neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku z poskytnutí prostředků jako úvěru. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze sjednání úroku oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o úroku, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celá smlouva o úvěru včetně sjednané smluvní pokuty. 14. Vzhledem k výše uvedenému se soud zabýval otázkou, zda uplatněný nárok či jeho část lze přiznat z jiného právního důvodu. V daném případě bylo prokázáno, že žalované byla fakticky poskytnuta částka 1 500 Kč, a to na základě neplatné smlouvy o úvěru. Tímto se žalované dostalo bez právního důvodu plnění představující bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat. Jelikož žalovaná žalobkyni nic neuhradila, představuje výše bezdůvodného obohacení částku 1 500 Kč. 15. Rovněž soud dospěl k závěru, že smlouvu by bylo možné považovat za neplatnou i s odkazem na § 86 odst. 1,2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V daném případě bylo zjištěno, že schopnost žalované jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalované nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jejím osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalované fakticky úvěr uhradit do 45 dnů. Soud má za to, že nebyly ověřeny aktuální příjmy a výdaje žalované ani její domácnosti. Za této situace nebyly splněny zákonné podmínky pro poskytnutí předmětného úvěru. 16. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobkyni přiznal jen neuhrazenou jistinu úvěru, která představovala 1 500 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, neboť od tohoto data byla žal