8 C 295/2022-37 — Okresní soud v Bruntále

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 55.387 Kč s příslušenstvím a tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo], na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši 35.000 Kč. Následně byl uzavřen dne [datum] dodatek k uvedené úvěrové smlouvě téhož čísla a byla navýšena jistina úvěru na částku 51.434,49 Kč. Žalovaný pak čerpal úvěr celkem ve výši 52.500 Kč. Žalovaný uhradil na daný obchodní případ částku ve výši 8.340,78 Kč. Žalobou byla původně požadována částka ve výši 50.858 Kč jako nesplacená jistina se zákonným úrokem z prodlení, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.219,90 Kč (od 27. 10. 2021 do 7. 2. 2022), kapitalizovaný úrok ve výši 9.477 Kč (nesplacený úrok ve výši 9.327 Kč + neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč), náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a smluvní pokuta ve výši 4.529 Kč (0,1 % z 50.858 Kč od 27. 10 2021 do 24. 1. 2022). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Žalobkyně byla usnesením soudu ze dne 1. 12. 2022 vyzvána k doplnění tvrzení, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalovaného splácet daný spotřebitelský úvěr v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a současně byl vyzván, nechť k prokázání těchto tvrzení označí, případně předloží listinné důkazy. 5. Podáním ze dne 14. 12. 2022 žalobkyně sdělila soudu, že právnímu předchůdci žalobkyně žalovaný uhradil celkem částku ve výši 8.340,78 Kč. Dále doplnila tvrzení, že úvěr byl původně čerpán v celkové výši 52.500 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje a vzala žalobu částečně zpět co do částky ve výši 14.600 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 9.477 Kč a smluvní pokutu ve výši 4.529 Kč. Dále žalobkyně požadovala jistinu ve výši 50.858 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky a náklady řízení. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud ve výroku I. tohoto rozsudku řízení co do zaplacení částky 14006 Kč zastavil v souladu s § 96 občanského soudního řádu. Zavinění zastavení řízení pak bylo shledáno na straně žalobkyně dle ust. § 146 odst. 2 věta první občanského soudního řádu. 6. Soud tedy projednal žalobu ve zbývajícím rozsahu, tedy co do nároku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 50.858 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9. 2. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.219,90 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč. 7. Soud zjistil skutkový stav věci z listinných důkazů předložených žalobkyní a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společnostní [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] a dne [datum] dodatek k této smlouvě stejného čísla. Na základě této smlouvy a dodatku pak žalovaný čerpal částku celkem ve výši 52.500 Kč (smlouva o úvěru ze dne 26. 2. 2021, dodatek ze dne 6. 6. 2021, výpisy z bankovního účtu k čerpání úvěru žalovaným celkem co do částky 52.500 Kč). 8. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. obč. zákoníku, kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi právním předchůdcem žalobkyně, podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem a vztah proto soud posoudil i podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud tedy posuzoval, zdali právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému jako spotřebiteli úvěr a splnil podmínky § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a zda před poskytnutím úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele, zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, což vyplývá ze samotných tvrzení uvedených v žalobě a v doplnění žaloby ze dne 14. 12. 2022, kde žalobkyně výslovně uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Proto soud, v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dovodil neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy pro nesplnění podmínek stanovených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a k neplatnosti dané úvěrové smlouvy přihlédl i bez návrhu dle ust. § 87 odst. 1 cit. zákona. Soud tedy k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat s ohledem na shora uvedená cit. zákonná ustanovení. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu, a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. 9. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemných vztah vypořádat v režimu ust. § 2991 obč. zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky z neplatné smlouvy nevznikají, proto soud přiznal žalobkyni právo na úhradu poskytnuté jistiny ve výši 52.500 Kč ponížené o žalovaným provedené úhrady ve výši 8.340,78 Kč. Současně má žalobkyně nárok na zákonné úroky z prodlení v souladu s ust. § 1970 obč. zákoníku a nař. vlády č. 351/2013 Sb. Zákonné úroky z prodlení pak byly přiznány z přiznané jistiny ve výši 44.159,22 Kč. Co se týká požadovaného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, tak tento byl soudem přepočítán z přiznané jistiny ve výši 44.159,22 Kč za požadované období od 27. 10. 2021 do 7. 2. 2022 a byl přiznán ve výši 1.069,50 Kč a co do dalšího nároku byl zamítnutý, stejně tak jako požadované náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč. 10. Co s týká náhrady nákladů řízení, rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu a vypočetl úspěch účastníků ve věci. 100 % náhrady nákladů řízení by představovala částka ve výši 15.430 Kč (soudní poplatek 2.216 Kč a náklady právního zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb., kdy byly vykonány 3 úkony právní služby po 3.340 Kč + 3 x 300 Kč režijní paušál + DPH). Soud tedy kapitalizoval úspěch žalobkyně i co do přiznané příslušenství a dospěl k částce úspěchu 50.986,05 Kč, což odpovídá 69,50 %. U žalovaného po kapitalizaci příslušenství k datu vyhlášení rozsudku byla vypočtena částka ve výši 22.418,55 Kč, což odpovídá 30,50 %. Výslednému úspěchu žalobkyně 39 % pak odpovídá jí přiznané náhrady nákladů řízení ve výši 6.017,40 Kč, které jsou splatné k rukám právního zástupce žalobkyně.