8 C 4/2024-43 — Okresní soud v Bruntále

1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 92.444,57 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a.s. dne , datum, . Žalobkyně požadovala zaplatit dlužnou jistinu ve výši 91.446,57 Kč, poplatky ve výši 998 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Provedeným dokazováním zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a.s.) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce č. , hodnota, . Žalovaný se zavázal hradit poskytnutou zápůjčku v 95 pravidelných měsíčních splátkách po 3.861 Kč, a to formou inkasa z účtu žalovaného. Byla sjednána úroková sazba ve výši 7,90 % ročně. Celková výše zápůjčky byla sjednána ve výši 272.000 Kč. Poslední splátka byla stanovena dne 25. 8. 2024. Jednalo se o smlouvu o zápůjčce a nezajištěný splátkový spotřebitelský úvěr. Žalovaný je ve smlouvě o zápůjčce označen jako fyzická osoba spotřebitel. V textu smlouvy je uvedeno, že smlouva o půjčce na refinancování představuje smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. obč. zákoníku a nezajištěný splátkový spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Klient se smlouvou zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit související úroky a případné další platby dle této smlouvy. Celková částka splatná klientem činí 366.706,79 Kč. Je uveden běžný účet žalovaného č. , č. účtu, (rámcová smlouva o poskytování bankovních a platebních služeb, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce na refinancování, návrh na uzavření smlouvy o půjčce na refinancování). Žalovaný obdržel na svůj bankovní účet částku ve výši 10.200 Kč dne 30. 9. 2016 a dále částku ve výši 261.800 Kč dne 30. 9. 2016 (výpis z běžného účtu žalovaného). Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně, právní předchůdce žalobkyně s účinností ke dni 4. 11. 2022 zápůjčku zesplatnil (výzva – zesplatnění půjčky ze dne 4. 11. 2022).4. Žalovaný na daný případ uhradil částku celkem ve výši 219.401,44 Kč (tvrzení žalobkyně). Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně příslušné části postupovaných pohledávek a předloženým oznámením o postoupení pohledávky, včetně dokladu o odeslání.5. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného bylo využito standardních schvalovacích postupů s využitím interních a externích datových zdrojů. Byla provedena lustrace externích úvěrových registrů, byly zohledněny příjmy žalovaného a pravidelné výdaje žalovaného. Došlo k vyhodnocení rizikových kontrol. Na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů a po provedení potřebných lustrací a dle zjištění informací z těchto zdrojů a interních zdrojů byl schválen úvěr ve výši 270.000 Kč. K prokázání těchto tvrzení žalobkyně předložila návrh na uzavření smlouvy, ve kterém je k žalovanému uvedeno pouze, že se jedná o fyzickou osobu spotřebitele. Dále žalobkyně poukazovala na výpisy z běžného účtu žalovaného, které se však nevztahují na období před poskytnutím předmětného úvěru žalovanému, a proto z nich nebylo možno dovodit, zdali před poskytnutím úvěru byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného.6. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu, a to i s ohledem na její obsah jako smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. obč. zákoníku, kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi právním předchůdcem žalobkyně, podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. S ohledem na datum uzavření úvěrové smlouvy je nutno na tento případ aplikovat zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.7. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle ustanovení § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.9. Dle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy , právnická osoba, a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.10. Dle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.11. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům:V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících obč. zákoníku. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by je žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. „Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti).” [Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.] Smlouvou umožnil věřitel (právní předchůdkyně žalobkyně) žalovanému čerpat peněžní prostředky do výše 272.000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednaný úrok a poplatky. Pro případ, že žalovaný nesplní řádně svůj závazek ze smlouvy vyplývající, byly sjednány sankce.S ohledem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C-449/13)): „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“12. Z předložených listinných důkazů žalobkyní dospěl soud k závěru, že před poskytnutím úvěru žalovanému nebylo zjišťováno a ani prověřováno, jaké jsou konkrétní výdělkové sociální a majetkové poměry žalovaného. Nebylo ověřeno, zda je žalovaný zaměstnán a zda dosahuje příjmu a jakého měsíčního čistého příjmu žalovaný měl dosahovat. Žalobkyně tak vůbec nezjišťovala a ani neprověřovala příjmové a výdajové schopnosti spotřebitele. S ohledem na výše uvedené se jeví postup právního předchůdce žalobkyně při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jako nedostatečný. Právní předchůdce žalobkyně nepostupoval s odbornou péčí. Z jeho zjištění nebylo zřejmé, zda bude žalovaný skutečně schopen spotřebitelský úvěr splácet. Bylo vycházeno zřejmě pouze z prověření žalovaného v externích a interních