18 C 244/2025-21 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 31. 7. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17.640 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21. 7. 2024 do zaplacení, dále s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč za zaslané výzvy a dále částky 3.836 Kč, představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 14.000 Kč od 21. 7. 2024 do sepisu žaloby dne 30. 7. 2025, kdy vyčíslená smluvní pokuta činila 5.236 Kč a byla ponížena na žalovanou částku o úhradu ze strany žalovaného. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 14.000 Kč převodem na jeho účet a žalovaný se zavázal zaplatit poplatek ve výši 3.640 Kč. Vše bylo splatné dne 20. 7. 2024. Žalovaný do podání žaloby uhradil toliko částku 1.400 Kč, o kterou byla ponížena smluvní pokuta. Před poskytnutím úvěru byla ověřena úvěruschopnosti žalovaného, kdy si žalobkyně vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila, teprve poté byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Účelně vynaložené náklady byly účtovány za výzvy ze dne 27. 7. 2024, 3. 8. 2024, 10. 8. 2024, 19. 8. 2024 a 3. 9. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.3. Žalobkyně podáním ze dne 25. 11. 2025 k výzvě soudu uvedla, že již nebude doplňovat žádná skutková tvrzení k prověřování úvěruschopnosti a pro případ, že by soud shledal předloženou smlouvu neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, navrhla, aby byl žalovaný povinen vrátit vše co podle smlouvy o zápůjčce dostal, tedy bezdůvodné obohacení a zákonné úroky z prodlení, včetně nákladů řízení.4. Žalovaný byl v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vyzván, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž byl současně poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovanému byla výzva doručena fikcí vyvěšením na úřední desce soudu dne 17. 1. 2026. Ve stanovené lhůtě se žalovaný nevyjádřil. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, což vyjádřila již ve formuláři pro návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, jelikož měl za to, že žalobkyně ani žalovaný proti takovému postupu nemají námitek.5. Ze smlouvy o zápůjčce, z všeobecných obchodní podmínek, z výpisu z účtu, z upomínek a z předžalobní upomínky, včetně dokladu o odeslání, soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný:6. Žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako klient uzavřeli dne , datum, prostředky komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na základě které se věřitel zavázal poskytnout klientovi bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 14.000 Kč a klient se zavázal věřiteli částku odpovídající výši zápůjčky vrátit bezhotovostním převodem spolu s poplatkem. Poplatek za poskytnutí zápůjčky byl sjednán ve výši 3.640 Kč. Zápůjčka i poplatek byly splatné do 20. 7. 2024. Zápůjční úroková sazba byla sjednána v nulové výši, naopak RPSN činilo 2.969 %. Pro případ prodlení se zaplacením zápůjčky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení. Dále byl věřitel oprávněn požadovat i další účelně vynaložené náklady, které mu v souvislosti s prodlením klienta vznikly, a sice poplatek za zaslání písemné upomínky k úhradě ve výši 500 Kč za výzvy, v případě emailové upomínky činil poplatek 100 Kč. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. K vyplacení částky 14.000 Kč došlo dne 20. 6. 2024 převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Variabilní symbol představoval rodné číslo žalovaného. Výzvou ze dne 27. 7. 2024 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 17.273 Kč. Upomínkou ze dne 3. 8. 2024 byl žalovaný vyzván k zaplacení již částky 18.096 Kč. Obdobně byl vyzýván k zaplacení částky 18.918 Kč výzvou ze dne 10. 8. 2024. Další výzva následovala dne 19. 8. 2024 a dne 3. 9. 2024. Naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 9. 4. 2025, odeslanou téhož dne na adresu trvalého bydliště žalovaného.7. Soudu je z jeho činnosti známo, že účet, na který byly žalovanému připsány finanční prostředky ze strany žalobkyně je právě účtem žalovaného, který opakovaně používá i v jiných věcech, které jsou řešený u zdejšího soudu.8. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.12. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Na základě předložených listin soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 14.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v měsíční lhůtě spolu s poplatkem ve výši 3.640 Kč, přičemž tomuto svému závazku nedostál a vrátil toliko částku 1.400 Kč. Smlouva je zároveň smlouvou spotřebitelskou podléhající zákonu č. 257/2016 Sb., který ukládá poskytovatelům úvěrů zkoumat schopnost dlužníků úvěr řádně splácet, a to jak k ochraně věřitelů, dlužníků tak i společnosti.14. V tomto konkrétním případě žalobkyně sice tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když získala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových i výdajových poměrech, a dovodila, že žalovaný byl schopný zápůjčku splácet, že tak však skutečně učinila, nedoložila žádnými relevantními důkazy a k výzvě soudu sdělila, že takovéto důkazy ani nepředloží. Soud proto v této situaci nemůže učinit závěr o tom, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a tudíž předložená smlouva byla vyhodnocena jako neplatná ze stejného důvodu podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.15. Možná kdyby žalobkyně skutečně prověřila příjmovou a především výdajovou stránku žalovaného, nebo alespoň žádala výpisy z jeho účtu, zjistila by, že žalovaný je aktivním sázejícím, který tímto způsobem používá své příjmy, čímž zvyšuje svou výdajovou stránku a tímto jednáním významně zakládá pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet, což se ostatně ukázalo i v tomto případě.16. Soud proto předloženou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou a v duchu alternativního návrhu žalobkyně tak věc byla posouzena právě s ohledem na výš