Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 13. 11. 2025 domáhala zaplacení částky ve výši 21.487,60 Kč ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce společnosti , právnická osoba, a žalovanou dne , datum, . Žalobkyně požadovala dlužnou jistinu ve výši 13.585,36 Kč a dlužné poplatky ve výši 7.902,24 Kč. Dále požadovala žalobkyně kapitalizované úroky ve výši 1.010,66 Kč a plynoucí obchodní úroky ve výši 18,47 % ročně z dlužné jistiny a dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2.484,99 Kč a plynoucí zákonné úroky z prodlení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společnosti , právnická osoba, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, . Žalovaná obdržela v hotovosti při podpisu smlouvy 15.000 Kč. Byl sjednán poplatek ve výši 7.877 Kč skládající se z úroku ve výši 4.650 Kč, a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1.727 Kč a dále 1.500 Kč částka za zpracování spotřebitelského úvěru. Ve smlouvě je žalovaná označená jako fyzická osoba spotřebitel. Celková dlužná částka ve výši 21.150 Kč měla být splácená formou 45 splátek po 546 Kč a bylo sjednáno týdenní splátkové období (viz smlouva o spotřebitelském úvěru). Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně předloženého seznamu postupovaných pohledávek.5. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že její právní předchůdce posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalované požadovaný úvěr splácet, a to zejména vyhodnocením informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelskému úvěru a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalované, což je zaznamenáno do zákaznické karty žalované. Z obsahu předložené zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr, bylo zjištěno, že žalovaná požádala o spotřebitelský úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaná je označena jako fyzická osoba spotřebitel. Je uvedeno, že žalovaná žije s rodiči, vzdělání učňovské, rozvedená. Účel a zamýšlená povaha spotřebitelského úvěru je na neočekávané výdaje. Zdroj příjmů žalované je mateřská/rodičovská dovolená ve výši 24.240 Kč a ostatní příjmy žadatele činí 13.000 Kč (viz předložená žádost o úvěr). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby výzvou ze dne 22. 5. 2024 a uvedla, že žádá o úhradu dlužné pohledávky nejpozději do 6. 6. 2024 (výzva z 22. 5. 2024 a poštovní podací lístek). Soud posuzoval daný případ ve smyslu zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když má za to, že na závazkový vztah nutno takto pohlížet, když žalobkyně je v postavení podnikatele stejně tak jako její právní předchůdce, když, Anonymizováno, se jedná o nebankovní poskytovatele úvěru a žalovaný je v postavení spotřebitele. Je nutno aplikovat § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1, věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Také při výkladu § 86 citovaného zákona se prosadí závěry z formulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zajišťovat a prověřovat, a proto zda součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto postup, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. V daném případě soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona o spotřebitelskému úvěru, když pouze zjistila příjem žalované z rodičovské dovolené a nezjišťovala vůbec výdajovou stránku poměru žalované. S ohledem na výše uvedené soud dovodil absolutní neplatnost dané úvěrové smlouvy a k její neplatnosti přihlédl ze zákona. Za této situace má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, tedy nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, toho co žalobkyně poskytla žalované a co žalovaná zaplatila ze smlouvy úvěru. V daném případě obdržela žalovaná částku ve výši 15.000 Kč a zaplatila 2.000 Kč a zbývá tak uhradit žalobkyni 13.000 Kč. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. a žalobkyně na něj má právo podle § 1970 občanského zákoníku. Splatnost závazku u nároku na vydání bezdůvodného obohacení určil soud dle učiněné výzvy žalobkyní ze dne 22. 5. 2020 kde žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu nejpozději do 6. 6. 2024 a žalovaná je tak v prodlení od 7. 6. 2024. Ostatní nároky byly s ohledem na výše uvedené posouzeny jako nedůvodné a byly soudem zamítnuty6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy vypočetl a kapitalizoval veškeré příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že procesně úspěšná je v daném řízení žalovaná, která náhradou náklady řízení nepožadovala a dle obsahu spisu jí žádné nevznikly.