6 C 6/2020-45 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum], ve znění doplnění ze dne 22. 10. 2021, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci celkem částku 48.500 Kč s příslušenstvím. Tato částka se sestává z dlužné jistiny ve výši 25.731 Kč, dlužného poplatku ve výši 22.769 Kč a příslušenství, tj. kapitalizovaných úroků ve výši 19 % ročně z částky 25.731 Kč od 12. 11. 2015 do 15. 5. 2017 ve výši 7.380,21 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 25.731 Kč od 24. 12. 2014 do 9. 5. 2017 ve výši 4.959,88 Kč, dále úroků ve výši 19 % ročně z částky 25.731 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25.731 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení. Žalobce nárok odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 12. 12. 2013 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 38.000 Kč. V souvislosti s půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit i souhrnný poplatek ve výši 34.363 Kč představující úrok ve výši 5.513 Kč, poplatek za administrativní zpracování půjčky ve výši 6.240 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 22.610 Kč. Půjčku včetně poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v rámci 100 týdenních splátek po 724 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 12. 11. 2015. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaný na svůj závazek částečně plnil až po té, co došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2016. Žalovaný na svůj závazek zaplatil celkem 23.363 Kč, přičemž částka 11.094 Kč byla započtena na částečnou úhradu poplatku a částka 12.269 Kč na jistinu. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017. Žalovanému bylo oznámení o postoupení pohledávek oznámeno dopisem ze dne 15. 5. 2017. 2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. 3. Žalovaný se k jednání nařízenému na den 25. 10. 2021 nedostavil, a to bez jakékoliv omluvy či žádosti o odročení. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 12. 8. 2021, a to postupem dle ust. § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). K jednání soudu se nedostavili ani žalobce a jeho právní zástupce, kteří se ovšem z neúčasti na jednání omluvili, a soud proto na základě ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. 5. Ze smlouvy o půjčce [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce jako věřitelem a žalovaným jako zákazníkem dne 12. 12. 2013. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 38.000 Kč a žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že tyto peněžní prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Smlouvou se žalovaný zavázal půjčenou finanční částku ve výši 38.000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 34.363 Kč, tedy v celkové výši 72.363 Kč, právnímu předchůdci žalobce vrátit, a to v hotovosti v 59 týdenních splátkách po 724 Kč a poslední splátku ve výši 687 Kč, když první splátku byl povinen zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, a to vždy do rukou oprávněné osoby právního předchůdce žalobce. Smlouva byla oběma účastníky řádně podepsána. Smluvní podmínky nejsou podepsány nikým. Dle čl. 11 smluvních podmínek v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení zbývající neuhrazené části celkové dlužné částky. 6. Výzvou k plnění se ze dne 18. 7. 2018, jejímž obsahem je i oznámení o postoupení pohledávky, spolu s poštovním podacím lístkem z téhož dne, bylo zjištěno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. 7. Podle ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen„ obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 8. Dle ust. § 658 odst. 1 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky. 9. Dle ust. § 517 odst. 1, 2 obč. zák. dlužník, který svůj duh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis 10. Dle ust. § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Podle odst. 2 s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 11. Dle ust. § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. 12. Dle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákona nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 13. Dle ust. § 41 obč. zák., vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 14. Za užití výše citovaných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. 15. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 obč. zák., na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku ve výši 38.000 Kč Částku žalovaný obdržel v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutou půjčku navýšenou o souhrnný poplatek splatit, jak je podrobně uvedeno výše. Nároky původního věřitele z uvedené smlouvy o půjčce přešly na žalobce. Žalovaný zaplatil celkem částku 23.363 Kč. Soud celkové plnění žalovaného na rozdíl od žalobce započetl nejprve na jistinu, neboť shledal sjednaný souhrnný poplatek ve výši 34.363 Kč v rozporu s dobrými mravy, jelikož podle § 658 odst. 1. obč. zák. lze při peněžité půjčce sjednat pouze úroky. Jiné peněžité plnění u půjček poskytovaných subjekty, které nejsou bankami, není možné sjednat. To ostatně konstatuje i Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí sp. zn. 14 Co 3/2012 a Krajský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 28 Co 33/2003, přičemž soud sdílí názor uvedený ve zmíněných rozhodnutích oběma soudy, že úplatu (poplatek) za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Ze smlouvy navíc není zřejmé, proč je tato částka poplatku stanovena právě v této výši (tento sjednaný poplatek totiž činí bezmála půjčenou částku). Ujednání účastníků o dalším plnění (poplatku) tak soud považuje za neplatné pro rozpor se zákonem a s dobrými mravy dle § 39 obč. zák. S ohledem na uvedené žalovaný právnímu předchůdci žalobce zaplatil jistinu ve výši 23.363 Kč a na souhrnný poplatek nezaplatil ničeho. Žalovaný tedy na jistinu doposud neuhradil částku ve výši 14.637 Kč, v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, soud zároveň vyhověl žalobci ohledně zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, tj. z 14.637 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení dle ust. § 517 odst. 1, 2 obč. zák. a dále co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2.798,81 Kč, který soud z důvodu započtení plnění žalovaného na jistinu přepočítal. Ve zbývající části zákonného úroku z prodlení, a to jak kapitalizovaného, tak i běžícího, soudu žalobu, s ohledem na dlužnou částku, zamítl. 16. Soud žalobu zamítl i ohledně kapitalizovaných úroků ve výši 7.380,21 Kč a úroků ve výši 19 % ročně z částky 25.731 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení, které žalobce požadoval s odkazem na článek 3 smluvních podmínek. Soud tyto úroky považuje za sjednané neplatně ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák., jelikož byly sjednány neurčitě a nesrozumitelně, a to proto, že z ujednání nacházejícím se na první straně smlouvy, s nimiž byl žalovaný zcela jistě seznámen, jelikož se pod tato ujednání podepsal, vyplývá, že úrok za půjčku byl sjednán pevnou částkou 5.513 Kč a byl součástí souhrnného poplatku. Nic dalšího o tom, že tyto úroky jsou vypočteny sazbou výše uvedenou a že se týkají pouze období, ve kterém má být půjčka splacena, a že poté bude půjčená a nesplacená částka nadále úročena uvedenými sazbami, ve smlouvě na jejich první straně uvedeno není. Dle názoru soudu je ujednání o úroku, tj. ce