11 C 203/2021-47 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem podaným u soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu celkem částku 15.000 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], dne [datum] uzavřel se žalovaným Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal předchůdci žalobce zaplatit souhrnný poplatek ve výši 12.540 Kč. Celkovou částku (půjčku a poplatek) se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 pravidelných týdenních splátkách po 465 Kč. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. [datum]. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko 2.870 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi předchůdcem žalobce a [právnická osoba] [anonymizováno], a dále smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], přešla pohledávka za žalovaným na [právnická osoba] [anonymizováno]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] a ze dne [datum]. Ke dni postoupení na žalobce činila celková výše pohledávky za žalovaným částku 24.670 Kč sestávající z jistiny 15.000 Kč a souhrnného poplatku (kapitalizovaný úrok) ve výši 9.670 Kč. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k plnění. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku ve výši 15.000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek v částce 12.540 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný na základě této smlouvy zaplatit předchůdci žalobce (půjčka + souhrnný poplatek) činila 27.540 Kč. Podpisem této smlouvy žalovaný potvrdil, že v hotovosti převzal výše uvedenou půjčku. Žalovaný měl splatit celkovou částku v hotovosti v 59 týdenních splátkách po 465 Kč k rukám oprávněného zástupce předchůdce žalobce s tím, že první splátka byla splatná 7. dne od data uzavření této smlouvy. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze dne [datum], ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a ze dne [datum], bylo zjištěno, že žalobce se stal věřitelem pohledávky ze smlouvy o půjčce [číslo]. Z Výzvy před podáním žaloby ze dne [datum], ve spojení s podacím archem, bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 24.670 Kč. Podle ust. § 657 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ust. § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle ust. § 517 odst. 1, 2 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Podle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle ust. § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o půjčce ve smyslu ust. § 657 občanského zákoníku, přičemž ze smlouvy plnil a žalovanému půjčil finanční částku 15.000 Kč. Žalovaný ve lhůtě splatnosti ani později půjčku ve výši 15.000 Kč předchůdci žalobce v úplnosti nevrátil. Protože postoupení pohledávky na žalobce bylo rovněž prokázáno, soud shledal žalobu v rozsahu nesplacené půjčky, tj. ve výši 15.000 Kč jako důvodnou a uložil ve výroku I. tohoto rozsudku žalovanému uhradit tuto částku žalobci a současně uložil žalovanému též povinnost uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení z této částky. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má pak oporu v ustanovení § 517 odst. 1, 2 občanského zákoníku, neboť žalovaný se ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu vůči žalobci. Co se týče nároku žalobce na zaplacení souhrnného poplatku (kapitalizovaný úrok) ve výši 9.670 Kč, pak tento soud výrokem II. zamítl. Ujednání účastníků ve Smlouvě o půjčce ohledně sjednaného poplatku ve výši 12.540 Kč, který lze posoudit pouze jako úrok z prodlení podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku, neboť jinou platbu při půjčce sjednané podle § 627 občanského zákoníku ujednat nelze, považuje soud za neplatné podle § 39 občanského zákoníku, a to pro jeho rozpor s dobrými mravy. Jak bylo několikráte judikováno, např. rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, a dále též rozsudkem Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 101 VSPH 14/2012, že sjednaná odměna za uzavření smlouvy je nemravná nad částku, která činí celkem 30 % zisku za 13 měsíců, v němž je zahrnut jak úrok z úvěru, tak i odměna za jeho sjednání. V posuzovaném případě byl souhrnný poplatek (úrok) sjednán ve výši 83,60 % za celou dobu poskytnutí půjčky v délce 59 týdnů. Sjednanou částku 12.540 Kč představující souhrnný poplatek za poskytnutou půjčku (úrok) odpovídající 83,60% úroku za dobu 59 týdnů považuje soud za nepřiměřeně vysokou a tudíž v rozporu s dobrými mravy, a proto v této části Smlouvu o půjčce posoudil jako neplatnou a nárok žalobce ohledně tohoto úroku zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má ve věci plně úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému, neboť neúspěch žalobce v této věci se týká pouze požadovaného příslušenství. Náhrada je tvořena uhrazeným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za tři úkony právní služby po 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 900 Kč (převzetí a příprava věci, písemné podání, předžalobní výzva), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 300 Kč a náhradou za 21% DPH z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí 2.252 Kč. Tuto je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.). Soud pro úplnost uvádí, že hmotně právně posoudil projednávaný spor v návaznosti na přechodné ustanovení obsažené v ust. § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle dosavadních předpisů.