4 C 100/2022-31 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 26. 4. 2022, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 6.641 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 4.500 Kč a smluvní pokuty ve výši 2.141 Kč. Dále žalobce požadoval úroky ve výši 150 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 616,44 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.500 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení. Nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) uzavřel s žalovanou, prostřednictvím internetových stránek, dne 26. 5. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 4.500 Kč a žalovaná se zavázala tento vrátit do 25. 6. 2020. Žalovaná však svoji smluvní povinnost řádně splácet nesplnila a vznikla jí tak povinnost zaplatit i smluvní pokutu z prodlení a náhradu výdajů spojených s upomínáním. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021. V podání ze dne 31. 10. 2022 vzal žalobce žalobu zčásti zpět co do částky 2.291 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 2.141 Kč, a to v návaznosti na skutečnost, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr. Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud, podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 26. 5. 2020 má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou prostřednictvím užití prostředků elektronické komunikace na dálku. Na základě smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 4.500 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit do 25. 6. 2020. Z výpisu z účtu má soud za prokázané, že žalobce dne 26. 5. 2020 zaslal žalované částku 4.500 Kč na bankovní účet uvedený žalovanou ve smlouvě. [právnická osoba], má soud za prokázané, že ke dni poskytnutí úvěru byla majitelkou bankovního účtu uvedeného ve smlouvě žalovaná. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 a oznámení o postoupení zaslaném žalované vyplývá, že žalobce se stal věřitelem pohledávky. Z Předžalobní výzvy k plnění ze dne 7. 4. 2022 vyplývá, že žalobce před podání žaloby vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky. Hmotně právně soud posoudil nárok žalobce podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tedy jako nárok na vrácení poskytnutého úvěru, dále podle § 75, § 86 odst. 1, 2 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), podle § 580 odst. 1 o. z., § 586 odst. 1 o. z., § 588 o. z., § 2993 o. z. a § 1970 o. z. Soud nejprve posuzoval splnění povinnosti žalobce posoudit úvěruschopnost žalované, coby spotřebitele ve smyslu shora citovaného ustanovení § 86 o spotřebitelském úvěru. Na podkladě tvrzení samotného žalobce, který na výzvu soudu sdělil, že nedisponuje žádnými důkazy o zkoumání úvěruschopnosti žalované, dospěl k závěru, že žalobce povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací nesplnil. Předmětná smlouva o úvěru je tedy pro rozpor se zákonem absolutně neplatná podle § 588 o. z., neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu, když žalobce poskytl žalované úvěr, i přestože řádně nesplnil povinnost k posouzení její úvěruschopnosti vyplývající z § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při níž byl povinen počínat si s odbornou péčí (§ 75), zejména z hledisek uvedených v ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Z neplatné smlouvy o úvěru nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky a od nich se odvíjející úrok z prodlení, tj. ani náklady spojené s uplatněním pohledávky. Plnění z neplatné smlouvy jako neplatného právního jednání je za splnění předpokladů uvedených v § 2991 odst. 1 o. z. přijetím plnění z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.), které je obohacený povinen ochuzenému vydat. S ohledem na vše shora uvedené, shledal soud nárok žalobce důvodný pouze co do částky 4.500 Kč představující dosud neuhrazené poskytnuté finanční prostředky a co do zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny. Co se týče kapitalizovaných úroků a smluvní pokuty, pak ohledně těchto nároků bylo řízení k návrhu žalobce zastaveno podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku IV. podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 1.489 Kč. Tato částka zahrnuje odměnu advokáta ve výši 900 Kč (3x odměna po 300 Kč dle ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (3 x náhrada po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, spočívající v převzetí věci, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky); a z těchto všech částek 21 % DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. v celkové výši 252 Kč a žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.