4 C 41/2022-66 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobou ze dne 28. 3. 2022, která byla soudu doručena dne 29. 3. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 23.591 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalovaný podepsal dne 9. 4. 2021. 2. Žalobce tvrdil, že mezi ním a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které, byla žalovanému poskytnuta na účet uvedený ve smlouvě částka 16.000 Kč dne 12. 4. 2021 a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s úroky ve výši 64,6 % ve 48 měsíčních splátkách po částce 937 Kč počínaje měsícem květen 2021. Žalobce tvrdil, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto má právo na zaplacení celkové dlužné částky. Žalobce rovněž v žalobě tvrdil, že posoudil úvěruschopnost žalovaného, a to zhodnocením informací od žalovaného, posouzením databází, i z jiných zdrojů (doklady o příjmech aj.). 3. Žalobce rovněž uvedl, že žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil celkem 937 Kč dne 15. 6. 2021. 4. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný. Soud pokračoval v řízení v souladu s § 101 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 5. Žalovaný se k jednání nařízenému na den 15. 11. 2022 nedostavil, a to bez jakékoliv omluvy či žádosti o odročení. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 21. 10. 2022, a to postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Soud proto věc na základě ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Zástupce žalobce, který se dostavil k jednání, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání, soud však konstatoval, že pro vydání rozsudku pro zmeškání nebyly splněny podmínky, a proto provedl dokazování. 6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. 7. Z návrhu na uzavření smlouvy soud zjistil, že žalovaný uvedl jinou adresu pro doručování, než byla adresa jeho trvalého bydliště. 8. Z oznámení o schválení úvěru má soud za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta částka 16.000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit celkem 44.976 Kč ve 48 měsíčních splátkách po částce 937 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 64,6 % ročně, RPSN činilo 86,25 %. 9. Z karty zákazníka soud zjistil, že úvěr ze smlouvy [číslo] ve výši 16.000 Kč byl žalovanému poskytnut dne 12. 4. 2021, na úvěr byla žalovaným dne 15. 6. 2021 zaplacena částka 937 Kč. Jiné částky nebyly i přes zaslané upomínky zaplaceny. 10. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že žalobce poskytl dne 12. 4. 2021 na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 16.000 Kč pod variabilním symbolem [číslo], přičemž z potvrzení [právnická osoba] má soud za prokázané, že se jednalo o účet žalovaného. 11. Žalobce v hodnocení klienta vycházel z příjmů žalovaného ve výši 16.560 Kč, výdaji klienta (životní minimum) ve výši 3.860 Kč a výdaji na bydlení ve výši 3.000 Kč. Žádné jiné příjmy a výdaje nebyly uvedeny. 12. Žalobce předložil částečný výpis z účtu žalovaného, z něhož vyplývá, že žalovaný měl za období od 14. 12. 2020 do 12. 3. 2021 příjem od svého zaměstnavatele v celkové výši 59.175 Kč, tj. v průměrné výši 14.800 Kč měsíčně. Zůstatek na účtu žalovaného ke dni 31. 12. 2020 činil 226,32 Kč. Roční kreditní obrat byl 67.547 Kč a byl téměř roven ročnímu debetnímu obratu. 13. Žalovaný byl dopisem ze dne 19. 7. 2021 a 17. 8. 2021 upozorněn na možnost zesplatnění úvěru, dopisem žalobce ze dne 22. 8. 2021 došlo k zesplatnění poskytnutého úvěru z důvodu prodlení žalovaného ve splátkách. 14. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 3. 2022 spolu s poštovním podacím archem má soud za prokázané zaslání předžalobní výzvy žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě. 15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Důvodová zpráva k § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), stanoví požadavek, aby poskytovatel a zprostředkovatel vykonával svou činnost s odbornou péčí. Veškeré jednání osob podnikajících na finančním trhu by mělo být založeno na zásadě odborné péče jakožto souhrnu profesionálních standardů (zásad lege artis), které vyplývají z obecné právní úpravy (§ 5 o. z.) Zásada jednání s odbornou péčí musí být dodržena vždy, aby určité jednání poskytovatele nebo zprostředkovatele mohlo být shledáno jako konformní s požadavky zákona. 17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 18. Dle odstavce druhého téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 19. Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). 20. Podle důvodové zprávy k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti. Budoucí změny, které jsou již věřiteli známy, je však nutno vzít při posouzení v úvahu (např. když se spotřebitel již nachází ve výpovědní lhůtě z pracovního poměru). Nejde však přitom o získání stoprocentní jistoty, že