6 C 243/2021-58 — Okresní soud v Břeclavi

1) Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 29. 6. 2021, ve znění doplnění ze dne 11. 3. 2022, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 246.751,32 Kč sestávající se z jistiny ve výši 243.971,32 Kč a smluvních poplatků ve výši 2.780 Kč. Dále požadoval úroky ve výši 14,90 % ročně z částky 243.971,32 Kč za období od 11. 5. 2019 do 14. 10. 2019 ve výši 15.550,46 Kč, zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 243.971,32 Kč od 23. 1. 2021 do 28. 1. 2021 ve výši 376,37 Kč, úroky ve výši 14,9 % ročně z dlužní jistiny od 29. 1. 2021 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny od 29. 1. 2021 do zaplacení. Svůj nárok žalobce odůvodnil tím, právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovanou dne 24. 1. 2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 250.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných 108 měsíčních splátkách po 4.592,20 Kč od 10. 2. 2019. Úrok byl sjednán ve výši 14,9 % ročně. Žalované byl úvěr poskytnut bezhotovostním převodem na účet, který žalovaná uvedla ve smlouvě, a to dne 24. 1. 2019. S ohledem na to, že žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, došlo k jeho zesplatnění ke dni 14. 10. 2019. Žalovaná zaplatila celkem částku 18.380,50 Kč. Ke zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobce uvedl, že bylo vycházeno z údajů uvedených žalovanou, konkrétně z příjmu 19.290 Kč a ze zjištění, že žalovaná měla v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 4.665 Kč. Z externích zdrojů nebylo zjištěno, že by žalovaná měla jiné závazky. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení ze dne 21. 1. 2021. 2) Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala nečinná. 3) Žalovaná se k jednání nařízenému na den 14. 3. 2022 bez omluvy nedostavila. Předvolání k jednání jí bylo doručeno dne 14. 1. 2022 postupem podle ust. § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). K jednání soudu se nedostavili ani žalobce a jeho právní zástupce, kteří se ovšem z neúčasti na jednání omluvili, a soud proto na základě ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení. 4) Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. 5) Smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka ze dne 24. 1. 2019 má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO], coby věřitelem, a žalovanou, coby dlužníkem. Předmětem smlouvy byl závazek původního věřitele poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 250.000 Kč a závazek žalované tento vrátit během 108 měsíčních splátek ve výši 4.592,20 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 14,9 % ročně. Při řádném splácení měla žalovaná na úvěr zaplatit celkem částku 451.234,84 Kč. 6) Potvrzením o výši příjmu ze dne 24. 1. 2019 má soud za prokázané, že žalovaná měla čistý měsíční příjem 19.290 Kč a byla zaměstnána na dobu určitou, konkrétně do 31. 12. 2019. 7) Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že právní předchůdce žalobce vycházel z příjmu žalované 19.290 Kč a čistého přijmu v domácnosti ve výši 20.000 Kč, dále ze skutečnosti, že žalovaná bydlí ve vlastním domě nebo bytě a z externích splátek ve výši 4.665 Kč. 8) Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 16. 10. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce zesplatnil úvěr ke dni 14. 10. 2019. 9) Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021, ve spojení s příslušným dokladem o jeho odeslání, má soud za prokázané, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce. 10) Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 23. 2. 2021, ve spojení s příslušným dokladem o jejím odeslání, vyplývá, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky. 11) Z činnosti soudu, konkrétně z návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu soud zjistil, že žalovaná dne 12. 1. 2019 uzavřela úvěrovou smlouvu se společností [právnická osoba] ve výši 290.598 Kč a dne 19. 2. 2019 se [právnická osoba] [anonymizováno] na částku 25.000 Kč. 12) Z ostatních soudem provedených důkazů nevyplynulo již nic významného pro posouzení věci. 13) Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14) Důvodová zpráva k § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), stanoví požadavek, aby poskytovatel a zprostředkovatel vykonával svou činnost s odbornou péčí. Veškeré jednání osob podnikajících na finančním trhu by mělo být založeno na zásadě odborné péče jakožto souhrnu profesionálních standardů (zásad lege artis), které vyplývají z obecné právní úpravy (§ 5 o. z.) Zásada jednání s odbornou péčí musí být dodržena vždy, aby určité jednání poskytovatele nebo zprostředkovatele mohlo být shledáno jako konformní s požadavky zákona. 15) Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16) Dle odstavce druhého téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17) Podle důvodové zprávy k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti. Budoucí změny, které jsou již věřiteli známy, je však nutno vzít při po