6 C 253/2021-46 — Okresní soud v Břeclavi

1) Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 28. 6. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 29.029 Kč s příslušenstvím. Částka se sestává z dlužné jistiny ve výši 20.000 Kč, dlužného poplatku ve výši 9.029 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny jdoucích od 9. 3. 2019 do 15. 1. 2021 v celkové výši 3.677,92 Kč, kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 19,31 % ročně z dlužné jistiny od 9. 3. 2019 do 15. 1. 2021 ve výši 7.284,16 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení a smluvních úroků ve výši 19,31 % ročně z dlužné jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne 12. 1. 2018, po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit i úroky ve výši 4.000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč. Poskytnutý úvěr včetně poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti během 60 týdenních splátek po 600 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 8. 3. 2019. Žalovaný na svůj závazek zaplatil celkem částku 6.971 Kč, přičemž částka byla započtena na úrok ve výši 4.0000 Kč, na poplatek za administrativní činnost ve výši 1.374,04 Kč a zčásti na poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.599,96 Kč. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. Žalovanému bylo oznámení o postoupení pohledávek oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021. 2) Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. 3) Žalovaný se k jednání nařízenému na den 21. 3. 2022 nedostavil, a to bez jakékoliv omluvy či žádosti o odročení. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 7. 2. 2022, a to postupem podle ust. § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). K jednání soudu se dostavil právní zástupce žalobce, který omluvil nepřítomného žalobce, a soud proto na základě ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 4) Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. 5) Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO], coby úvěrujícím, a žalovaným coby úvěrovaným, dne 12. 1. 2018. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 20.000 Kč a žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že tyto peněžní prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Smlouvou se žalovaný zavázal poskytnutí úvěr spolu s úroky a poplatky v celkové výši 36.000 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit, a to v hotovosti během 60 týdenních splátek po 600 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Smlouva byla oběma účastníky řádně podepsána. 6) Ze zákaznické karty ze dne 12. 1. 2018 vyplývá, že právní předchůdce žalobce od žalovaného zjistil pouze to, že bydlí s rodiči a k uvedenému dni byl zaměstnaný na dobu neurčitou s tím, že čistý příjem z hlavního pracovního poměru měl 10.000 Kč a další příjmy, blíže nespecifikované, byly ve výši 7.000 Kč. Z uvedených příjmů žalovaný platil výdaje na bydlení ve výši 4.000 Kč a osobní výdaje ve výši 4.000 Kč Celkem tedy příjmy měly dosahovat výše 17.000 Kč a výdaje 8.000 Kč. Na základě uvedených skutečností, které byly, dle údajů v zákaznické kartě, ověřeny z občanského průkazu a pracovní smlouvy, dospěl právní předchůdce žalobce k závěru, že žalovaný měl použitelný příjem 9.000 Kč. 7) Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2021 ve spojení s příslušným dokladem o jeho odeslání, má soud za prokázané, že pohledávky původního věřitele byly postoupeny na žalobce. 8) Výzvou k plnění ze dne 13. 5. 2021 spolu s příslušným dokladem o jejím odeslání, bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. 9) Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10) Důvodová zpráva k § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), stanoví požadavek, aby poskytovatel a zprostředkovatel vykonával svou činnost s odbornou péčí. Veškeré jednání osob podnikajících na finančním trhu by mělo být založeno na zásadě odborné péče jakožto souhrnu profesionálních standardů (zásad lege artis), které vyplývají z obecné právní úpravy (§ 5 o. z.) Zásada jednání s odbornou péčí musí být dodržena vždy, aby určité jednání poskytovatele nebo zprostředkovatele mohlo být shledáno jako konformní s požadavky zákona. 11) Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12) Dle odstavce druhého téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13) Podle důvodové zprávy k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachován