6 C 288/2020-104 — Okresní soud v Břeclavi

1) Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 31. 8. 2020, ve znění doplnění ze dne 10. 4. 2022, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci celkem částku 10.946,65 Kč s příslušenstvím, která se sestává z dlužné jistiny ve výši 5.000 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 750 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 8. 2. 2018 do 8. 3. 2019 ve výši 1.400 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 7.150 Kč od 9. 3. 2019 do 20. 8. 2020. Žalobce návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne 8. 2. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal náklady úvěru ve výši 3.650 Kč zahrnující úrok z úvěru ve výši 1.400 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 200 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 1.100 Kč a inkasní poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 950 Kč. Kč. Poskytnutý úvěr včetně poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v rámci 13 měsíčních splátek po 650 Kč. Splatnost úvěru nastala dne 8. 3. 2019. Žalovaný nezaplatil ani jednu splátku. 2) Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil. 3) S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud, podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 4) Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. 5) Ze smlouvy o úvěru [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále také jen„ právní předchůdce žalobce“), a žalovaným dne 8. 2. 2018. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč a žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že tyto peněžní prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Smlouvou se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr spolu s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 3.650 Kč zahrnující úrok z úvěru ve výši 1.400 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 200 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 1.100 Kč a inkasní poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 950 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit, a to v hotovosti během 13 měsíčních splátkách po 650 Kč Smlouva byla oběma účastníky řádně podepsána. 6) Z čestného prohlášení žalovaného ze dne 8. 2. 2018 vyplývá pouze prohlášení žalovaného o tom, že si brigádně přivydělává částku 2.800 Kč měsíčně a že bydlí s přítelkyní. 7) Z pracovní smlouvy a mzdového výměru soud zjistil, že žalovaný byl od 1. 2. 2018 zaměstnán na dobu neurčitou. Základní zda byla sjednána ve výši 80 Kč za hodinu. 8) Z žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 8. 2. 2018 soud zjistil, že žalovaný měl k uvedenému dni měsíční příjem ze závislé činnosti 11.560 Kč, příjem z brigády ve výši 2.800 Kč, což bylo ověřeno z pracovní smlouvy, mzdového výměru a čestného prohlášení. Průměrný měsíční příjem celé domácnosti měl být 22.000 Kč. Způsob bydlení byl uveden nájem, počet vyživovaných osob do šesti let věku celkem dvě a do 15 let věku jedna. V době žádosti byl zaměstnán na dobu neurčitou, avšak běžela mu zkušební doba. Co se týče výdajů, uvedl, že náklady na bydlení činí 7.000 Kč, ostatní výdaje jsou ve výši 400 Kč. 9) Z finanční analýzy vyplývá, že žadatel má s příjmem 14.360 Kč a výdaji 8.200 Kč volné finanční zdroje ve výši 6.160 Kč. 10) Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020 má soud za prokázané, že pohledávka původního věřitele byla postoupena na žalobce. 11) Předžalobní upomínkou ze dne 24. 7. 2020 vyplývá, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky. 12) Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13) Důvodová zpráva k § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), stanoví požadavek, aby poskytovatel a zprostředkovatel vykonával svou činnost s odbornou péčí. Veškeré jednání osob podnikajících na finančním trhu by mělo být založeno na zásadě odborné péče jakožto souhrnu profesionálních standardů (zásad lege artis), které vyplývají z obecné právní úpravy (§ 5 o. z.) Zásada jednání s odbornou péčí musí být dodržena vždy, aby určité jednání poskytovatele nebo zprostředkovatele mohlo být shledáno jako konformní s požadavky zákona. 14) Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15) Dle odstavce druhého téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16) Podle důvodové zprávy k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti. Budoucí změny, které jsou již věřiteli známy, je však nutno vzít při posouzení v úvahu (např. když se spotřebitel již nachází ve výpovědní lhůtě z pracovního poměru). Nejde však přitom o získání stoprocentní jistoty, že úvěr bude v budoucnu splacen, neboť není např. možno s jistotou vyloučit, že spotřebitel obdrží výpověď z pracovního poměru či dlouhodobě onemocní. 17) Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotře