6 C 289/2020-85 — Okresní soud v Břeclavi

1) Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 4. 11. 2020, ve znění doplnění ze dne 6. 9. 2021 a 21. 12. 2021, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 56.604,48 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 28.254,11 Kč, úroku ve výši 1.613,16 Kč, administrativního poplatku ve výši 1.200 Kč (400 Kč x 3), smluvní pokuty za prodlení se splátkami do zesplatnění ve výši 464,68 Kč, poplatku za upomínky ve výši 275 Kč, smluvní pokuty z prodlení se zaplacení zesplatněného úvěru ve výši 0,1 % denně ve výši 23.797,53 Kč a náhrady administrativních nákladů ve výši 1.000 Kč. Žalobce požadoval i zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 31.067 Kč od 1. 10. 2018 do zaplacení. Žalobce svůj nárok odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 7. 11. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [anonymizováno] [číslo] na základě které žalobce poskytl žalovanému téhož dne úvěr ve výši 40.000 Kč a žalovaný se zavázal tento žalobci vrátit spolu s úrokem ve výši 19,66 % ročně a administrativním poplatkem ve výši 400 Kč měsíčně. Minimální splátka činila 2.984 Kč měsíčně. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 30. 6. 2018 o více než 75 dní, čímž podstatně porušil smlouvu a žalobce úvěr ke dni 30. 9. 2018 zesplatnil. Dlužná částka ke dni zesplatnění činila shora specifikovanou žalovanou částku. Žalovaný na svůj závazek uhradil celkem 21.138 Kč. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce uvedl, že vycházel písemného prohlášení žalovaného o příjmech a výdajích, které žalovaná doložil, z výplatních listin a pracovní smlouvy, dále lustrací žalovaného v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí a v Nebankovním registru, přičemž dospěl k závěru, že žalovaný má měsíční příjem 21.000 Kč a měsíční výdaje na osobní spotřebu ve výši 3.410 Kč. Při započtení existenčního minima činila rezerva žalovaného 7.590 Kč. 2) Žalovaný se k nároku vyjádřil zejména tak, že s ním nesouhlasí, neboť v daném případě se jedná o typický příklad spotřebitelského úvěru poskytovaného nebankovní institucí, která řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného, v důsledku čehož je předmětná smlouva neplatná. Navrhl, aby mu soud uložil povinnost zaplatit částku ve výši rozdílu mezi skutečně poskytnutým úvěrem a tím, co žalovaný žalobci uhradil a dále úrok z prodlení v zákonné výši. Ve zbývající části navrhl zamítnutí žaloby. 3) Žalobce ani jeho právní zástupce se k jednání nařízenému na den 24. 2. 2022 po předchozí omluvě nedostavili. K jednání soudu se dostavil pouze právní zástupce žalovaného, který omluvil neúčast žalovaného, a soud proto na základě ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce. 4) Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. 5) Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] má soud za prokázané, že tato byla mezi účastníky uzavřena dne 7. 11. 2017. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40.000 Kč a závazek žalovaného úvěr vrátit spolu s administrativním poplatkem ve výši 400 Kč měsíčně. Úrok byl sjednán ve výši 19,66% ročně. Úvěr měl být splacen během 18 měsíčních splátek ve výši 2.984 Kč. 6) Z výdajového pokladního dokladu ze dne 7. 11. 2017 má soud za prokázané, že žalobce dne 7. 11. 2017 vyplatil žalovanému 40.000 Kč z titulu smlouvy o úvěru [číslo]. 7) Rozpisem úhrad má soud za prokázané, že žalovaný zaplatil žalobci celkem částku ve výši 21.138 Kč. 8) Z výplatních listiny žalovaného vyplývá, že žalovaný měl v období od května do září 2017 včetně průměrný čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 20.700 Kč. 9) Z pracovní smlouvy ze dne 28. 4. 2010 a dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 25. 5. 2021 vyplývá, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy zaměstnaný a pracovní poměr měl sjednán na dobu neurčitou. 10) Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za měsíc září 2017 bylo zjištěno, že z účtu bylo za daný měsíc odepsáno celkem 15.359 Kč, a to zejména na nákupy na internetu a na vrub účtu, jehož majitelem je [právnická osoba] 11) Výpisem z bankovního účtu žalovaného za měsíc říjen 2017 vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu byl ve výši 2.043,89 Kč a konečný zůstatek pak činil částku 183,63 Kč. Z výpisu je dále patrno, že žalovanému ve prospěch účtu přišly peníze od společností [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [anonymizováno] [právnická osoba], [právnická osoba] Na vrub účtu žalovaného pak byly odepsány peněžní prostředky na bankovní účty, jejichž majiteli byl např. [právnická osoba] a v jejich prospěch byla odepsána částka ve výši 5.360 Kč, [právnická osoba] - částka ve výši 6.589 Kč, [právnická osoba] – částka ve výši 15.715 Kč, [právnická osoba] – částka ve výši 5.264 Kč. 12) Z výpisu s „ Nebankovního [webová adresa]“, že ke dni 6. 11. 2017 vyplývá, že žalovaný ke dni 6. 11. 2017 neměl záznam v insolvenčním rejstříku ani v tomto registru nebyl záznam o případné exekuci na majetek žalovaného. 13) Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 29. 6. 2020, ve spojení s příslušným dokladem o jejím odeslání, soud zjistil, že žalobce před podáním vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky. 14) Z ostatních soudem provedených důkazů nevyplynulo již nic podstatného pro posouzení věci. 15) Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16) Důvodová zpráva k § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), stanoví požadavek, aby poskytovatel a zprostředkovatel vykonával svou činnost s odbornou péčí. Veškeré jednání osob podnikajících na finančním trhu by mělo být založeno na zásadě odborné péče jakožto souhrnu profesionálních standardů (zásad lege artis), které vyplývají z obecné právní úpravy (§ 5 o. z.) Zásada jednání s odbornou péčí musí být dodržena vždy, aby určité jednání poskytovatele nebo zprostředkovatele mohlo být shledáno jako konformní s požadavky zákona. 17) Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18) Dle odstavce druhého téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 19) Podle důvodové zprávy k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem