6 C 39/2022-47 — Okresní soud v Břeclavi

1) Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 15. 10. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci celkem částku 26.488 Kč s úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky 21.806 Kč od 25. 8. 2021 do zaplacení a úrokem v zákonné výši 8,5 % ročně z částky 21.806 Kč od 25. 8. 2021 do zaplacení. Částka se sestává z dlužné jistiny ve výši 21.806 Kč, úroků ve výši 1.213 Kč, účelně vynaložených nákladů za upomínky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč), smluvní pokuty za prodlení se splátkami ve výši 1.996 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % z neuhrazeného zůstatku úvěru, tj. z 23.019 Kč od 25. 8. 20 do 14. 10. 2021 ve výši 1.173 Kč. Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 24. 9. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč, resp. 27.500 Kč, neboť částku 2.500 Kč si převedl žalobce na provizi. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci celkem částku 37.500 Kč během 25 měsíčních splátek ve výši 1.500 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 21,55 %. Žalovaný nesplácel řádně a včas, a proto žalobce úvěr zesplatnil dne 24. 8. 2021. Žalovaný zaplatil celkem částku 11.900 Kč. 2) Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. 3) Žalovaný se k jednání nařízenému na den 4. 8. 2022 bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání mu bylo doručeno dne 14. 7. 2022 postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). K jednání soudu se nedostavili ani žalobce a jeho právní zástupce, kteří se ovšem z neúčasti na jednání omluvili, a soud proto na základě ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení. 4) Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. 5) Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] vyplývá, že tato byla uzavřena dne 24. 9. 2020 mezi žalobcem a žalovaným. Předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 30.000 Kč s tím, že provize za jeho poskytnutí byla sjednána ve výši 2.500 Kč. Úvěr měl být splacen v rámci 25 měsíčních splátek ve výši 1.500 Kč Celkem měl žalovaný vrátit částku 37.500 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 21,55 % ročně. Ve smlouvě byla sjednána i smluvní pokuta z dlužné splátky úvěru ve výši 0,1 % denně a smluvní pokuta z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 0,1 % denně. Dále byl sjednán nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku. 6) Z čestného prohlášení o výdajích spotřebitele (žalovaného) vyplývá, že žalovaný měl měsíční příjem ve výši 20.000 Kč a výdaje související s bydlením ve výši 3.000 Kč. 7) Z potvrzení o provedení transakce bylo prokázáno, že žalobce dne 29. 9. 2020 zaslal na účet uvedený ve smlouvě částku 27.500 Kč a téhož dne zaslal na účet zprostředkovatele úvěru provizi ve výši 2.500 Kč. 8) Z listiny označené jako:„ Bonita smlouvy“ vyplývá, že žalovaný zaplatil celkem částku 11.900 Kč. 9) Z výplatní pásky vyplývá, že žalovaný měl za červenec 2020 čistou mzdu ve výši 23.093 Kč a za srpen 2020 ve výši 21.378 Kč. 10) Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 8. 2020 do 31. 8. 2020 bylo zjištěno, resp. z jeho 1. strany z celkového počtu 21 stran, že počáteční zůstatek byl ve výši – 14.075,61 Kč a konečný zůstatek byl ve výši 69.065,49 Kč s tím, že byly rezervovány prostředky ve výši 84.268. Žalovaný měl sjednaný kontokorent ve výši 15.000 Kč. 11) Z upomínek ze dne 30. 6. 2021 a 23. 7. 2021 a předžalobní výzvy ze dne 24. 8. 2021 ve spojení s příslušeným dokladem o odeslání má soud za prokázané, že žalobce zesplatnil úvěr ke dni 24. 8. 2021 a žalovaného opakovaně vyzýval k zaplacení. 12) Z ostatních soudem provedených důkazů již nevyplynulo nic významného pro rozhodnutí věci. 13) Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14) Důvodová zpráva k § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), stanoví požadavek, aby poskytovatel a zprostředkovatel vykonával svou činnost s odbornou péčí. Veškeré jednání osob podnikajících na finančním trhu by mělo být založeno na zásadě odborné péče jakožto souhrnu profesionálních standardů (zásad lege artis), které vyplývají z obecné právní úpravy (§ 5 o. z.) Zásada jednání s odbornou péčí musí být dodržena vždy, aby určité jednání poskytovatele nebo zprostředkovatele mohlo být shledáno jako konformní s požadavky zákona. 15) Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16) Dle odstavce druhého téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17) Podle důvodové zprávy k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti. Budoucí změny, které jsou již věřiteli známy, je však nutno vzít při posouzení v úvahu (např. když se spotřebitel již nachází ve výpovědní lhůtě z pracovního poměru). Nejde však přitom o získání stoprocentní jistoty, že úvěr bude v budoucnu splacen, neboť není např. možno s jistotou vyloučit, že spotřebitel obdrží výpověď z pracovního poměru či dlouhodobě onemocní. 18) Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnost