17 C 240/2018-192 — Okresní soud v Břeclavi

1. Soud I. stupně rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali uzavření darovací smlouvy, jíž žalovaní jako dárci převedou na žalobce jako obdarované (bytovou) jednotku [číslo] v budově [adresa] na pozemku parc. [číslo] v kat. území [obec] na [anonymizováno], přičemž podíl na společných částech budovy a pozemku činí [číslo] (výrok I), a nájemní smlouvy, jíž žalobci jako pronajímatelé přenechají žalovaným jako nájemcům tuto (bytovou) jednotku do„ dočasného užívání“, a to na dobu neurčitou, za nájemné [částka] měsíčně (výrok II), a zavázal žalobce společně a nerozdílně zaplatit každému z žalovaných na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok III). 2. Proti rozsudku podali odvolání žalobci, kteří navrhli jeho změnu tak, že jejich žalobě bude vyhověno. 3. Žalovaní navrhli potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 občanského soudního řádu - dále „o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), doplnil dokazování v potřebném rozsahu (§ 213 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobců důvodné není. 5. Soud I. stupně rozhodoval o žalobě na vydání rozhodnutí podle § 1787 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) na určení obsahu budoucích smluv darovací a nájemní, tedy na uzavření těchto smluv podle smlouvy o smlouvě budoucí podle § 1785 o. z., která měla být podle žalobců mezi účastníky uzavřena a v níž měl být ujednán obsah budoucích smluv alespoň obecným způsobem. Taková smlouva je podle žalobců obsažená v textu nijak nenazvané listiny z [datum], v níž se měli žalobci zavázat doplatit za žalované úvěr [částka] a žalovaní převést po doplacení úvěru na žalobce shora uvedenou bytovou jednotku (dále jen„ předmětný byt“) darovací smlouvou, a dále mělo dojít k dohodě, že žalovaní by v bytě dále bydleli za nájemné [částka] měsíčně. Soud I. stupně provedl důkaz především touto listinou z [datum], z níž učinil správné zjištění o jejím obsahu tak, jak je uvedeno v odstavci 6 odůvodnění napadeného rozsudku, a závěry o projevené vůli účastníků učinil na základě výkladových pravidel § 555 a následujících a § 553 odst. 1 o. z. 6. Dospěl k závěru, že vlastnické právo k předmětnému bytu mělo být převedeno nikoliv bezúplatně, ale za částku [částka], na níž jako na kupní cenu mělo být započteno jednak to, co žalovaní žalobcům dlužili z předchozích půjček uzavřených mezi nimi ([částka]), a to, co za žalované zaplatí do března [rok] na jejich úvěr ([částka]), a jednak i nájemné [částka] měsíčně za dobu již od sepsání listiny, kdy ještě vlastníky předmětného bytu nemohli být žalobci, neboť k převodu vlastnického práva na ně mělo dojít až v březnu [rok] po doplacení uvedeného úvěru. Tento rozpor nelze podle soudu I. stupně vyjasnit ani pomocí shora uvedených zákonných výkladových pravidel, a to právě proto, že z textu celé takovéto listiny obsahující vůli účastníků není zřejmé, zda budoucí smlouva, k níž se měli žalovaní touto listinou zavázat, má být smlouvu darovací či kupní. I kdyby nebylo toto ujednání nesrozumitelné, nemají žalobci podle soudu I. stupně dosud nárok na nájemné, který by si mohli započíst na úhradu kupní ceny, která tedy nebyla uhrazena a v důsledku toho„ žalobní petit nezohledňuje a neupravuje vypořádání úhrady kupní ceny“. Soud I. stupně hodnotí vyhotovení této listiny, kterou podepsali oba žalovaní a žalobkyně [celé jméno žalobkyně], nikoli jako právní jednání, které mělo vyvolat právní následky, čímž se bránili žalovaní a co podle soudu I. stupně vyplývá i z tvrzení žalobkyně, která připustila, že účastníci měli v úmyslu uzavřít poté„ pořádnou“ smlouvu, k čemuž nedošlo. Tento postoj stran svědčí podle soudu I. stupně o tom, že podle účastníků byla listina z [datum] spíše zamýšlena jako záznam z jednání či deklarace záměru, což vede k závěru, že takto jednající osoby neměly v úmyslu, aby tato listina vyvolala právní následky ve smyslu § 545 o.z., a to i s ohledem na výzvy žalobců žalovaným z [anonymizováno] a [datum], v níž vyzývají žalované k „ finalizaci textu darovací smlouvy a řešení úpravy budoucího užívání bytu“ aniž odkazují na údajně uzavřenou smlouvu o smlouvě budoucí. Proto podle soudu I. stupně nejde o smlouvu o smlouvě budoucí (respektive o smlouvách budoucích, a to darovací a nájemní) a žalobci se nemohou domáhat určení jejich obsahu dle § 1787 odst. 1 o. z. 7. Žalobci proti těmto závěrům soudu I. stupně namítají, že jsou v rozporu s publikovanou výkladovou judikaturu k ustanovení § 1787 o. z., se zjištěními soudu I. stupně z provedeného dokazování i z tvrzení samotných účastníků řízení. Žalobci poukazují na vyjádření žalovaných, že měli v úmyslu předmětný byt převést, když za ně žalobci uhradí jejich úvěr, a to se zohledněním staršího dluhu žalovaných u žalobců, že po celou dobu splácení úvěru žalovanými nevznikla jediná pochybnost, že by žalovaní dohodu z [datum] nepovažovali za závaznou, neboť obě strany se podle ní chovali, že oběma stranám této dohody byla tato dohoda srozumitelná a nebylo v ní nic nejasného, ale žalovaní tuto dohodu nesplnili, čímž zmařili splnění podmínky této dohody podle § 549 odst. 2 o. z., proto by tato podmínka měla být považována za splněnou. Žalobci poukázali na publikované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 72/2021, dle něhož smlouva o smlouvě budoucí nemusí mít obligatorní písemnou formu ani v případě, že předmětem budoucího plnění má být movitá věc, tudíž s tímto pohledem na zdejší případ je evidentní, že předložená písemná listina a podpisy smluvních stran na ní stvrzovali dohodu stran o tom, jakým způsobem budou řešeny jejich vzájemné vztahy, tedy, že ze strany žalobců dojde k doplacení úvěru žalovaných a po doplacení dojde ze strany žalovaných k převodu předmětného bytu do vlastnictví žalobců. Žalobci poukázali i na otázku dobrých mravů, kterou se soud I. stupně nezabýval, neboť účastníci jsou blízcí příbuzní a žalovaní se rozhodli nedodržel dohodu z [datum], smlouvu porušili a byt na žalobce nepřevedli. Důvod, pro který žalovaní od této dohody údajně odstoupili, prokázán nebyl a byl druhým žalovaným tvrzen nepravdivě, stejně jako bylo nepravdivé tvrzení, že k obdobné situaci mělo dojít již dříve a že by od takové předchozí dohody odstoupila naopak žalobkyně, což žalobci popírají. 8. Podle ustanovení § 1785 o. z. se smlouvou o smlouvě budoucí nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v uvedené lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem. Podle § 1786 o. z. zavázané straně vzniká povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, co ji k tomu vyzve oprávněná strana v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí. Podle § 1787 odst. 1 a 2 o. z. nesplní-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může oprávněná strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud nebo osoba určená ve smlouvě. Neurčí-li tato osoba obsah budoucí smlouvy v přiměřené lhůtě nebo odmítne-li jej určit, může oprávněná strana navrhnout, aby ji určil soud. Obsah budoucí smlouvy se určí podle účelu, který má uzavření budoucí smlouvy zřejmě sledovat. Přitom se vychází z návrhů stran a přihlédne se k okolnostem, za kterých byla smlouva o smlouvě budoucí uzavřena, jakož i k tomu, aby práva a povinnosti stran byly poctivě uspořádány. 9. Závěry soudu I. stupně, že nedošlo k uzavření platné smlouvy o smlouvě budoucí podle § 1785 o. z. a že žalobcům nesvědčí nárok na určení obsahu darovací smlouvy a nájemní smlouvy podle § 1787 o. z. je podle odvolacího soudu správný a odvolací námitky žalobců proti němu důvodné nejsou. 10. Kromě shora uvedených zjištění o obsahu předmětné listiny z [datum] učinil soud I. stupně zjištění i o skutečnostech mezi účastníky nesporných, že splácení úvěru žalovaných u [právnická osoba] převzali žalobci od října [rok] včetně, a to po [částka] měsíčně, k čemuž zaplatili [datum] i jednu mimořádnou splátky [částka], že v listopadu [rok] došlo k „ překvalifikaci úvěru“ ze strany žalovaných, žalobcům bylo znemožněno pokračování splácení úvěru a následně byly splátky prováděny již žalovanými, že k úplnému splacení úvěru došlo [datum] a že tedy žalobci bylo na úvěr žalovaných zaplaceno od října [rok] do listopadu [rok] celkem [částka] ([anonymizováno] splátek po [částka] + [částka]). Dále soud I. stupně správně zjistil, že žalovaní poté, co převzali splacení svého úvěru, zaslali žalobcům [datum] na bankovní účet žalobkyně [celé jméno žalobkyně] částku [částka] představující veškeré platby poskytnuté žalovaným na úvěr žalobců v částce [částka] a částku [částka] představující dluh žalovaných u žalobců z předchozích půjček, kterou zohledňovala i předmětná listina z [datum], přičemž žalobci si obdrženou částku neponechali a [datum] ji zaslali žalobcům zpět na bankovní účet druhého žalovaného. 11. Odvolací soud především považuje za správný základní závěr soudu I. stupně, že text listiny z [datum] nesplňuje požadavky alespoň základní určito