4 C 124/2022-106 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobou ze dne 19. 9. 2022, která byla soudu doručena dne 20. 9. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 137.827 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalovaný podepsal dne 29. 1. 2020. 2. Žalobce tvrdil, že mezi ním a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta na účet uvedený ve smlouvě částka 85.000 Kč dne 30. 1. 2020 a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s úroky ve výši 73,9 % ve 30 měsíčních splátkách po částce 6.280 Kč počínaje měsícem únor 2020. Žalobce tvrdil, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto má právo na zaplacení celkové dlužné částky. Žalobce rovněž v žalobě a jejím doplnění tvrdil, že posoudil úvěruschopnost žalovaného, a to zhodnocením informací od žalovaného, posouzením databází, i z jiných zdrojů (doklady o příjmech aj.). 3. Žalobce rovněž uvedl, že žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil celkem 15.560 Kč, a to dne 30. 3. 2020 a dne 9. 4. 2020 částku dvakrát 6.280 Kč, dne 23. 2. 2021, 24. 5. 2021 a dne 22. 6. 2021 třikrát 1.000 Kč. 4. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný. Soud pokračoval v řízení v souladu s § 101 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 5. Žalobce, jeho zástupce ani žalovaný se k nařízenému jednání dne 9. 5. 2023 nedostavili, svou účast u jednání omluvili, souhlasili s projednáním věci v nepřítomnosti. Soud proto věc na základě ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. 7. Z návrhu na uzavření smlouvy soud zjistil, že žalovaný uvedl jinou adresu pro doručování, než byla adresa jeho trvalého bydliště. 8. Z oznámení o schválení úvěru má soud za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta částka 85.000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit celkem 188.400 Kč ve 30 měsíčních splátkách po částce 6.280 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 73,9 % ročně, RPSN činilo 107,01 %. 9. Z karty klienta soud zjistil, že úvěr ze smlouvy [číslo] ve výši 85.000 Kč byl žalovanému poskytnut dne 29. 1. 2020, na úvěr byla žalovaným dne 30. 3. 2020 zaplacena částka 6.280 Kč, dne 9. 4. 2020 částka 6.280 Kč, dne 24. 5. 2021 částka 1.000 Kč, dne 23. 2. 2021 částka 1.000 Kč a dne 22. 6. 2021 částka 1.000 Kč. 10. Žalobce v hodnocení klienta vycházel z příjmů žalovaného ve výši 30.000 Kč, výdaji klienta (životní minimum) ve výši 3.410 Kč a výdaji na bydlení ve výši 2.000 Kč, ostatní výdaje 200 Kč, rezerva 1.000 Kč. 11. Z výplatní pásky a pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaný měl v září 2019 čistý příjem 1.041,97 EUR. 12. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázané vyplacení částky 85.000 Kč dne 30. 1. 2020 na účet [bankovní účet], tj. na účet uvedený žalovaným ve smlouvě. 13. Žalobce předložil částečný výpis z účtu žalovaného, z něhož byl ověřen příjem žalovaného. 14. Žalovaný byl dopisem ze dne 27. 3. 2020, 17. 6. 2020 a 25. 6. 2020 upozorněn na možnost zesplatnění úvěru, dopisem žalobce ze dne 29. 6. 2020 došlo k zesplatnění poskytnutého úvěru z důvodu prodlení žalovaného ve splátkách. 15. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 8. 2022 spolu s poštovním podacím archem má soud za prokázané zaslání předžalobní výzvy žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě. 16. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že manželka žalovaného čerpala dne 9. 9. 2019 úvěr u žalobce ve výši 35.000 Kč, který rovněž nebyl řádně splácen. Manželka žalovaného v řízení ve věci Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. [spisová značka] při svém účastnickém výslechu dne 15. 11. 2022 uvedla, že v době čerpání úvěru byla vdaná, měla vyživovací povinnost k dceři, na kterou její otec přispíval výživným ve výši 500 Kč měsíčně. S manželem (tj. žalovaným) nemají společné děti, žalovaný má ve výhradní péči dvě nezletilé děti, které s nimi bydlí ve společné domácnosti. Dále má stanoveno výživné na nejstarší dceru z předchozího vztahu, na výživné byla asi před čtyřmi lety nařízena exekuce, kterou splatil asi před dvěma měsíci. V době čerpání úvěru hradili společně s manželem na bydlení v nájemním bytě částku 10.000 Kč měsíčně včetně energií. V době čerpání úvěru u žalobce měla další půjčku ve výši asi 15.000 Kč. Její manžel má ještě další půjčky z předchozího manželství, ale o nich neměla povědomí. 17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 18. Důvodová zpráva k § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), stanoví požadavek, aby poskytovatel a zprostředkovatel vykonával svou činnost s odbornou péčí. Veškeré jednání osob podnikajících na finančním trhu by mělo být založeno na zásadě odborné péče jakožto souhrnu profesionálních standardů (zásad lege artis), které vyplývají z obecné právní úpravy (§ 5 o. z.) Zásada jednání s odbornou péčí musí být dodržena vždy, aby určité jednání poskytovatele nebo zprostředkovatele mohlo být shledáno jako konformní s požadavky zákona. 19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 20. Dle odstavce druhého téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 21. Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). 22. Podle důvodové zprávy k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele př