6 C 159/2021-659 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobou ze dne 27. 1. 2021, která byla zdejšímu soudu doručena na základě usnesení Okresního soudu Brno – venkov ze dne 19. 3. 2021, č. j. 5 C 41/2021-119 a ze dne 26. 4. 2021, č. j. 5 C 130/2021-123 ve znění jejích změn a doplnění se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o převodu pozemků parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , Anonymizováno, a obci , adresa, a pozemků parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území a obci , adresa, , a dále pozemků parc. č. , hodnota, , pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , obci , adresa, , to vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, – , Anonymizováno, na LV č. , adresa, .I. Vymezení věci2. Žalobkyně zejména tvrdila, že je oprávněnou osobou podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále také „zákon o půdě“), a na základě rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu, č. j. , Anonymizováno, , ze dne , datum, , týkajícího se nevydaných pozemků , Anonymizováno, , role, o výměře , Anonymizováno, m2 a , Anonymizováno, , role, o výměře , Anonymizováno, m2, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, (dále „, Anonymizováno, “), a rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy - Pozemkového úřadu, č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, , týkajícího se nevydaného pozemku , Anonymizováno, , role, o výměře , Anonymizováno, m2, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, (dále jen „, Anonymizováno, “), pro překážky dle ustanovení § 11 a § 11a zákona o půdě, má právo na nabytí vlastnictví k náhradním pozemkům za pozemky nevydané. Žalobkyně je právní nástupkyní původních oprávněných osob, a to , jméno FO, a , jméno FO, , a náleží jí restituční nárok ve výši id. , Anonymizováno, vztahující se k v minulosti odňatým a nevydaným pozemkům , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Dle citovaných rozhodnutí , Anonymizováno, , , jméno FO, a , jméno FO, nejsou vlastníky každá id. , Anonymizováno, předmětných pozemků. Výše uvedené restituční nároky byly původními oprávněnými osobami převedeny na žalobkyni. , jméno FO, v březnu 2019 smlouvou o bezúplatném převodu dle § 13 odst. 8 ve spojení s § 33a zákona o půdě, převedla restituční nárok na svou sestru , jméno FO, , která následně v dubnu 2019 z důvodu svého nepříznivého zdravotního stavu převedla celý restituční nárok na žalobkyni, jakožto svou dceru, v souladu s § 13 odst. 8 ve spojení s § 33a zákona o půdě.3. Žalovaná pochybila při ocenění restitučního nároku, kdy předmětné restituční nároky sice vedla v příslušné evidenci, avšak restituční nárok žalobkyně ocenila v souhrnné výši 27.565,34 Kč. Takto stanovenou výši nároku má žalobkyně za nesprávnou, když žalovaná při jejím stanovení nepřihlédla ke všem rozhodným skutečnostem, pominula zejména stavební charakter nevydaných pozemků ke dni jejich převodu na československý stát. Byť byly v době převodu na stát vedeny pozemky v evidenci jako pozemky zemědělské, byly dle existující územně plánovací dokumentace určeny k výstavbě (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 100/2020), a proto bylo třeba je ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1998 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. V tomto konkrétním případě se jednalo o schválený a potvrzený návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území , Anonymizováno, , , adresa, , , Anonymizováno, (, adresa, XIV.), , Anonymizováno, , , adresa, , , Anonymizováno, (, adresa, XV.), jímž byly žalobkyni nevydané pozemky v k. ú. , adresa, zahrnuty v ploše určené pro činžovní domy v blocích uzavřených a otevřených.4. Hodnota restitučního nároku za nevydané pozemky stavební nesporně několikanásobně přesahuje hodnotu restitučního nároku za nevydané pozemky mající charakter pole, role nebo louky. Ke dni podání žaloby však k přecenění restitučního nároku nedošlo, a žalobkyni tak nezbylo než prokázat nesprávnost postupu žalované. Za tímto účelem byl vypracován znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, znalecký posudek č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne , datum, . Na základě posudku, který zohlednil veškeré relevantní skutečnosti týkající se pozemků nevydaných, se žalobkyně obrátila na žalovanou s žádostí o přecenění restitučního nároku. Dle posudku činila hodnota nevydaných pozemků (dle , Anonymizováno, části p. č. , hodnota, , dle , Anonymizováno, p. č. , Anonymizováno, dle , Anonymizováno, p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, ) , částka, , a restituční nárok žalobkyně činil 1.722.833,33 Kč, tedy 62krát více než činilo ocenění tohoto nároku žalovanou. Žalobkyně ve svém vyjádření (č. l. 386 spisu) namítla, že znalec , tituly před jménem, , jméno FO, se ve znaleckém posudku č. , Anonymizováno, oceněním sporné části pozemku , Anonymizováno, , Anonymizováno, v k. ú , adresa, nezabýval, a to s ohledem na objednávku žalované, která zadala ocenění výlučně co do výměry , Anonymizováno, m2.II. Svévole a liknavost žalované, dlouhodobé prodlení žalované s uspokojením restitučního nároku žalobkyně5. Postup žalované při uspokojení restitučního nároku žalobkyně hodnotí jako svévolný a liknavý, když ani po 30 letech nebyl státním orgánem disponujícím odborným aparátem uspokojen. Nadto se žalovaná nikterak nepodílela na vyhledávání podkladů a přenesla tak svou zákonnou povinnost na žalobkyni (srov. NS ČR sp. zn. 31 Cdo 3767/2009). Dlouhodobé prodlení žalované od roku 1992, kdy byl restituční nárok uplatněn, svědčí samo o sobě o liknavém přístupu. Žalobkyně taktéž odkázala na přípis ze dne , datum, , sdělení Odboru řízení restitucí sp. zn. , Anonymizováno, , v němž žalovaná uvádí průměrnou délku od uplatnění restitučního nároku oprávněnou osobou dle zákona o půdě do úplného vypořádání nároku oprávněné osoby, která činí 10 let. Dle žalobkyně žalovaná argumentuje absencí a povinností oprávněné osoby v počtu účastí v tzv. veřejných nabídkách. Tuto argumentaci však žalobkyně hodnotí z časového pohledu a judikatury jako zcela lichou, nemající oporu ve vyvinění se žalované a s tím spojené odpovědnosti za plnění zákonných povinností. Soudy různých stupňů se již vyjádřily k tomu, že tyto veřejné nabídky nesplňují zákonné vlastnosti kvantity a kvality, včetně toho, že žalovaná upřednostňovala tzv. úplatné veřejné nabídky, které prezentovala jako nabídky pro oprávněné osoby. Byť žalobkyně (i její předchůdkyně) po skončení řízení u pozemkového úřadu pravidelně nabídky pozemků vyhlašovaných žalovanou sledovala, byla v roce 2013 zveřejněna pouze 1 veřejná nabídka, v letech 2014 – 2018 se jednalo o 4 veřejné nabídky, v letech 2019 – 2020 byly zveřejněny 3 veřejné nabídky náhradních pozemků dle zákona o půdě. Dosavadní postup žalované tak vykazuje znaky svévole a je porušením ústavních principů rovnosti a právního státu. I Ústavní soud v nálezu z 21. 6. 2017, sp. zn. III. ÚS 1862/16, uvedl, že „je obecně známou skutečností, že v současné situaci stát nemá náhradní pozemky v potřebném množství a odpovídající kvalitě, aby mohl saturovat množství dosud neuspokojených restitučních nároků fyzických osob“. Žalovaná tím, že setrvale (ke dni podání žaloby) sporovala výši restitučního nároku žalobkyně, když vycházela z jeho nesprávného ocenění a dále ignorovala relevantní judikaturu v oceňování nároků oprávněné osoby, reálně znemožnila žalobkyni účastnit se veřejných nabídek a touto cestou své nároky uspokojit. Žalobkyni ani jejím předchůdkyním nebyl nabídnut náhradní pozemek odpovídající pozemkům nevydaným. Žalovaná, nejenže nepřevádí oprávněným osobám náhradní pozemky ve vlastnictví státu, ale při hospodaření s pozemky ve vlastnictví státu, které by byly vhodné k uspokojení restitučních nároků oprávněných osob, si nepočíná s péčí řádného hospodáře. Zcela běžně uspokojovala nároky postupníků, kteří nabyli restitučních nároků vzniklých na celém území České republiky, netransparentním převodem pozemků na území hlavního města Prahy.6. Žalobkyně se domáhá vypořádání restitučního nároku u soudu s odkazem na četnou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky a Ústavního soudu, odkázala na právo oprávněné osoby domáhat se vydání pozemků, které nebyly žalovanou zařazeny do veřejné nabídky (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, sp. zn. 28 Cdo 155/2016, sp. zn. 28 Cdo 5249/2016, sp. zn. 28 Cdo 4265/2007, sp. zn. 28 Cdo 1781/2003, a 28 Cdo 155/2016 či rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3169/07, sp. zn. III. ÚS 495/05). Zdůraznila, že žalovaná má jako dlužník povinnost zdržet se jednání, které by mařilo uspokojení nároku