6 C 197/2020-145 — Okresní soud v Břeclavi

1) Žalobce se žalobou ze dne 31. 10. 2019, ve znění opravy a doplnění ze dne 12. 12. 2019, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 34.947,70 Kč představující vyčerpanou a nesplacenou jistinu, dále smluvní úrok ve výši 11.673,77 Kč, zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 3.580,29 Kč, poplatky ve výši 1.187,40 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z částky 34.947,70 Kč od 1. 5. 2018 do zaplacení. Nárok žalobce odůvodnil tím, že mezi jeho právním předchůdcem společností [právnická osoba] [IČO], sídlem v [anonymizováno] byla prostřednictvím zprostředkovatele [anonymizováno 5 slov] uzavřena se žalovanou dne 25. 10. 2016 Smlouva o poskytnutí spotřebitelského revolvingového úvěru (dále také jen„ Smlouva“), na jejímž základě se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 90.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 3.000 Kč Počátek splátek nebyl pevně daný, neboť závisel od výše a délky čerpání úvěru. Úrok byl sjednán ve výši 22,2 % ročně. Žalovaná čerpala celkem částku 37.002,70 Kč a zaplatila pouze částku 2.200 Kč. Jelikož se žalovaná dostala se splácením do prodlení, došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 7. 6. 2017. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalovaná ani přes výzvy žalobce na svůj dluh ničeho nezaplatila. 2) Usnesením Městského soudu v Brně č. j. 261 C 46/2019-107 ze dne 24. 3. 2020 byla žaloba pravomocně odmítnuta co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3.580,29 Kč a poplatků ve výši 1.187,40 Kč, neboť žalobce neodstranil vady žaloby, ačkoli k tomu byl vyzván usnesením ze dne 12. 11. 2019, č. j. 261 C 46/2019-96. Následně došlo k postoupení věci Okresnímu soudu v Břeclavi, coby soudu místně příslušenému. 3) Usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 15. 2. 2023, č.j. 6 C 197/2020-139 bylo řízení v návaznosti na částečné zpětvzetí žaloby zčásti zastaveno s tím, že předmětem řízení zůstala částka 34.947,70 Kč, úrok ve výši 11.673,77 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 35.847,70 Kč od 01.05.2018 do 20.12.2018, z částky 35.747,70 Kč od 21.12.2018 do 31.01.2019, z částky 35.647,70 Kč od 01.02.2019 do 27.02.2019, z částky 35.547,70 Kč od 28.02.2019 do 28.03.2019, z částky 35.447,70 Kč od 29.03.2019 do 15.04.2019, z částky 35.347,70 Kč od 16.04.2019 do 12.05.2019, z částky 35.247,70 Kč od 13.05.2019 do 11.07.2019, z částky 35.147,70 Kč od 12.07.2019 do 19.08.2019, z částky 35.047,70 Kč od 20.08.2019 do 29.09.2019 a z částky 34.947,70 Kč od 30.09.2019 do zaplacení. 4) Žalovaná se k návrhu nikterak nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala nečinná. 5) Žalovaná se k jednání nařízenému na den 22. 5. 2023 bez omluvy nedostavila. Předvolání k jednání jí bylo doručeno dne 1. 3. 2023. K jednání soudu se nedostavili ani žalobce a jeho právní zástupce, kteří se ovšem z neúčasti na jednání omluvili, a soud proto na základě ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení. 6) Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. 7) Z listiny označené jako„ Žádost o vydání nákupní karty [anonymizováno]“ vyplývá, že tato listina byla podepsána 20. 10. 2016 žalovanou a dne 25. 10. 2016 [anonymizováno 5 slov], coby zprostředkovatele [právnická osoba] [IČO], sídlem v [anonymizováno] (dále jen„ [příjmení]“). Obsahem listiny byl závazek Banky poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní platební karty s úvěrovým rámcem 90.000 Kč a závazek žalované poskytnuté finanční prostředky vrátit formou měsíčních splátek ve výši 3.000 Kč. Doba a počet splátek nebyl pevně dán s tím, že se bude odvíjet od výše čerpání úvěru a hrazení splátek. Úrok byl sjednán ve výši 22,2 % ročně. Z listiny dále vyplývá, že od žalované bylo zjištěno, že je zaměstnána a její průměrný čistý měsíční příjem činil 17.000 Kč (tato skutečnost měla být doložena potvrzením o příjmu). K výdajům žalované bylo u vedeno, splácí úvěry ve výši 7.095 Kč a co se týče běžných výdajů jako je SIPO, náklady na bydlení, pak zde je uvedena částka 4.000 Kč měsíčně. 8) Z listiny nazvané jako„ Schválení Žádosti o Nákupní kartu [anonymizováno]“ ze dne 25. 10. 2016 bylo zjištěno, že žalované byla její žádost o poskytnutí revolvingového úvěru schválena s tím, že úvěrový rámec byl stanoven ve výši 36.000 Kč. 9) Výpisy z [anonymizováno] karty pak byla prokázána výše čerpané částky a dlužných poplatků a úroků. 10) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 10. 2017 ve spojení s oznámení o postoupení ze dne 24. 5. 2018 má soud za prokázané, že žalobce se stal věřitelem předmětné pohledávky. 11) Z předžalobní výzvy ze dne 24. 5. 2018 ve spojení s dokladem o jejím odeslání má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky. 12) Z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 28. 3. 2022, č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že mezi shodnými smluvními stranami byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru již dne 9. 8. 2016 a jejím předmětem bylo poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámce 60.000 Kč při minimální měsíční splátce 2.000 Kč. 13) Z ostatních soudem provedených důkazů nevyplynulo již nic významného pro posouzení věci. 14) Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15) Důvodová zpráva k § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), stanoví požadavek, aby poskytovatel a zprostředkovatel vykonával svou činnost s odbornou péčí. Veškeré jednání osob podnikajících na finančním trhu by mělo být založeno na zásadě odborné péče jakožto souhrnu profesionálních standardů (zásad lege artis), které vyplývají z obecné právní úpravy (§ 5 o. z.) Zásada jednání s odbornou péčí musí být dodržena vždy, aby určité jednání poskytovatele nebo zprostředkovatele mohlo být shledáno jako konformní s požadavky zákona. 16) Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17) Dle odstavce druhého téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18) Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). 19) Podle důvodové zprávy k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednáva