6 C 214/2022-45 — Okresní soud v Břeclavi

1) Žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 11. 3. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 26.619 Kč sestávající se z jistiny ve výši 15.000 Kč, poplatku ve výši 4.794 Kč a smluvní pokuty ve výši 6.825 Kč. Žalobce dále požadoval náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 2.500 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19.794 Kč od 10. 12. 2020 do zaplacení. Žalobce uvedl, že mezi ním a žalovaným byla dne 9. 11. 2020 distančním způsobem uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl žalovanému částku 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou finanční částku spolu s poplatkem za její poskytnutí ve výši 4.794 Kč. Žalobce tvrdil, že žalovaný ničeho neuhradil, proto má právo na zaplacení celkové dlužné částky včetně smluvní pokuty ve výši 6.825 Kč a poplatků za pět upomínek po 500 Kč v celkové výši 2.500 Kč. 2) Usnesením ze dne 2. 2. 2023, č. j. 6 C 214/2022-38, byl žalobce vyzván k označení a předložení důkazů k prokázání tvrzení, že řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalobce v podání ze dne 2. 3. 2023 pouze sdělil, že k prověření úvěruschopnosti nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. 3) Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. 4) Žalovaný se k jednání nařízenému na den 20. 3. 2023 bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání mu bylo doručeno dne 27. 1. 2022 postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“). K jednání soudu se nedostavili ani žalobce a jeho právní zástupce, kteří se ovšem z neúčasti na jednání omluvili, a soud proto na základě ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení. 5) Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. 6) Ze smlouvy o zápůjčce vyplývá, že tato byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným elektronicky dne 9. 11. 2020. Ve smlouvě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaný se zavázal k vrácení poskytnuté částky spolu s poplatkem ve výši 4.794 Kč. 7) Z odstavce 2.3 smlouvy vyplývá, že mezi stranami byla pro případ prodlení se splácením sjednána jednak smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a jednak povinnost žalovaného hradit účelně vynaložené náklady spočívající mimo jiné v písemné upomínce, kdy cena jedné činí 500 Kč. 8) Z výzvy ze dne 20. 9. 2021 ve spojení s příslušným podacím archem, má soud za prokázané, že žalobce před podání žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky. 9) Z ostatních soudem provedených důkazů již nevyplynulo nic významného pro rozhodnutí věci. 10) Dle ust. § 2390 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11) Dle ust. § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 12) Důvodová zpráva k § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), stanoví požadavek, aby poskytovatel a zprostředkovatel vykonával svou činnost s odbornou péčí. Veškeré jednání osob podnikajících na finančním trhu by mělo být založeno na zásadě odborné péče jakožto souhrnu profesionálních standardů (zásad lege artis), které vyplývají z obecné právní úpravy (§ 5 o. z.) Zásada jednání s odbornou péčí musí být dodržena vždy, aby určité jednání poskytovatele nebo zprostředkovatele mohlo být shledáno jako konformní s požadavky zákona. 13) Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14) Dle odstavce druhého téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15) Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). 16) Podle důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut. Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku (např. nesplnění některého z prvků procesu ověření úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c/), pokud by i při splnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního – při řádném dodržení postupů a odborné péče spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr vůbec být poskytnut. 17) Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 18) Podle § 586 odst. 1 o. z., je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. 19) Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 20) Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 21) Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 22) Za užití právě citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. 23) Účastníci uzavřeli dne 9. 11. 2020 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 15.000 Kč Smlouvou se žalovaný zavázal poskytnutou zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 4.794 Kč. Soud nejprve posuzoval splnění povinnosti žalobce posoudit úvěruschopnost žalovaného, coby spotřebitele ve smyslu shora citovaného ustanovení § 86 o spotřebitelském úvěru, přičemž na podkladě sdělní žalobce, který na výzvu soudu sdělil, že soudu nedoplní tvrzení ani neoznačí důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, dospěl k závěru, že žalobce svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací nesplnil 24) K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, d