Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, a doplněnou v průběhu řízení se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 385.885,01 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 514,76 Kč, úrok z prodlení z částky 385.885,01 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně, úrok 7,9 % ročně z částky 367.845,56 Kč od , datum, do zaplacení a úrok 7,9 % ročně z částky 2.112,18 Kč od , datum, do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na základě níž, dle tvrzení žalobce, , právnická osoba, . poskytla žalovanému částku 390.726 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaný neplnil své závazky z uvedené smlouvy řádně a včas, proto jmenovaná banka úvěr zesplatnila ke dni , datum, a následně pohledávku vůči žalovanému z uvedené úvěrové smlouvy postoupila žalobci. Žalovaný na předmětnou smlouvu uhradil částku 52.810,47 Kč.Žalobu soud považuje za doručenou žalovanému v souladu s ustanoveními § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), a to na základě tzv. fikce doručení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , k němuž se nikdo z účastníků nedostavil, přičemž pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tedy ve věci jednal a provedl dokazování, na základě něhož zjistil následující skutečnosti., právnická osoba, . jako banka vedla pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, a dne , datum, poskytla žalovanému na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, částku 390.726 Kč poukázáním této částky na uvedený běžný účet, a to výhradně za účelem úhrady dluhů žalovaného vůči této bance z „osobního úvěru neúčelového, , datum, , 500.000 Kč, 387.192 Kč“. (zjištěno z návrhu na uzavření úvěrové smlouvy o Optimální splátce č. , hodnota, , z akceptačního dopisu jmenované banky datovaného dnem , datum, , z výpisu z tohoto běžného účtu a z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, ) Dle uvedeného návrhu žalovaný požadoval úvěr ve výši 425.911 Kč za úrok 7,9 % ročně s tím, že by jej po dobu 120 měsíců splácel měsíčními splátkami po 5.598 Kč. Z výpisů z uvedeného běžného účtu soud zjistil, že zůstatek na tomto účtu ke dni , datum, činil , částka, a před , datum, v měsíci , Anonymizováno, , Anonymizováno, žádné transakce na uvedeném účtu neproběhly. Jmenovaná banka zesplatnila úvěr z uvedené smlouvy ke dni , datum, (zjištěno z dopisu jmenované banky datovaného dnem , datum, ) Dne , datum, jmenovaná banka postoupila pohledávku z uvedené úvěrové smlouvy žalobci (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky) Žalobce zaslal žalovanému prostřednictvím svého zástupce dne , datum, výzvu k úhradě žalované částky, což soud zjistil z výzvy datované dnem , datum, a z podacího lístku ze dne , datum, . Sám žalobce uvedl, že pokud se týká ověřování úvěruschopnosti žalovaného, pak vycházel z příjmu 45.000 Kč deklarovaného žalovaným v žádosti a z výdajů dle statistických dat. Žádné konkrétní doklady, na základě nichž by tyto příjmy a výdaje žalovaného skutečně ověřoval, soudu nepředložil.Z dalších provedených důkazů již soud žádné významné skutečnosti pro toto řízení nezjistil.Předmětem řízení je postoupený nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení peněžních prostředků a zaplacení úroků z prodlení, poplatků a sankcí, a to na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, (dále jen „ZSÚ“). Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů včetně spotřebitele a, pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud tedy posoudil zjištěné skutečností s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů a dospěl k závěru, že , právnická osoba, . jako poskytovatel předmětného úvěru porušila povinnost stanovenou jí v § 86 ZSÚ, neboť předmětný úvěr žalovanému poskytla přes to, že řádně neověřila skutečné pravidelné příjmy a výdaje žalovaného, a zároveň tento úvěr poskytla výhradně za účelem úhrady závazků žalovaného vůči této bance z již existujícího úvěru. Soud proto považuje předmětnou úvěrovou smlouvu za neplatnou a žalovaný je tak povinen v souladu s § 86 a § 87 ZSÚ z titulu uvedené smlouvy vrátit pouze poskytnutou jistinu. Jelikož bylo prokázáno, že jmenovaná společnost poskytla žalovanému na základě předmětné smlouvy částku 390.726 Kč, a žalobce tvrdí, že žalovaný na uvedenou smlouvu zaplatil 52.810,47 Kč, přičemž v řízení nebylo zjištěno, že by uhradil více, je žalovaný povinen z titulu uvedené smlouvy dle § 87 ZSÚ zaplatit věřiteli ještě částku 337.916 Kč. Soud proto žalobě ohledně této částky vyhověl. Zároveň přiznal dle § 1970 OZ žalobci z této částky úrok z prodlení v zákonné sazbě ode dne , datum, , což je den následující po doručení žaloby žalovanému, jelikož jiný den, v němž by se do dispoziční sféry žalovaného dostala výzva věřitele k úhradě závazku z uvedené smlouvy, v řízení zjištěn nebyl. (výrok I.)Z výše uvedených důvodů soud žalobu ve zbývající části zamítl. (výrok II.)O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku byla částka 385.885,01 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 514,76 Kč, úrok z prodlení z částky 385.885,01 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně, který po kapitalizování ke dni vyhlášení tohoto rozsudku činil 61.022,69 Kč, úrok z částky 367.845,56 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 7,9 % ročně, který po kapitalizování ke dni vyhlášení tohoto rozsudku činí 38.295,24 Kč a úrok z částky 2.112,18 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 7,9 % ročně, který po kapitalizování ke dni vyhlášení tohoto rozsudku činí 219,89 Kč, tedy celkem předmět řízení činil 485.937,59 Kč, a žalobce byl úspěšný ohledně částky 337.916 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky, jehož výše za období od , datum, do dne vyhlášení tohoto rozsudku činila 5.429,80 Kč, tedy žalobce byl úspěšný ohledně předmětu řízení ve výši 343.345,80 Kč, což je 70,66 %, jeho neúspěch činil 29,34 %. Soud proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 41,32 %. Náklady žalobce činily 56.720,30 Kč a spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 19.295 Kč a v nákladech na zastoupení advokátem ve výši 37.425,30 Kč, z čehož odměna advokáta činila 29.580 Kč za 3 úkony právní služby po 9.860 Kč (převzetí zastoupení a příprava, předžalobní výzva, podání žaloby včetně jejího doplnění) dle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, paušální náhrada hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkony po 450 Kč činila 1.350 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a náhrada DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrad advokáta, tj. 21 % z částky 30.930 Kč, činila 6.495,30 Kč. Poměrná částka odpovídající 41,32 % z uvedených nákladů tak činí po zaokrouhlení 23.437 Kč. (výrok III.)