Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , doplněnou podáním ze dne , datum, , soudu doručeným dne , datum, , vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 25.313,19 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21.897,22 Kč od 12. 10. 2023 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 9.750,42 Kč od 11. 5. 2022 do 11. 10. 2023. Uvedl, že mezi ním a žalovaným došlo dne 10. 5. 2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, , na základě které poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky celkem ve výši 25.000 Kč, které byly žalovanému zaslány na jeho účet č. , č. účtu, dne , datum, . V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit žalobci spolu s jistinou shora smluvní úrok ve výši 111,36 % ročně z nesplacené části jistiny, a to formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2.494 Kč, splatných vždy k 10. dni daného měsíce. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, žalobci uhradil pouze úhrady celkem ve výši 31.413 Kč. Žalobce tak úvěr ke dni 11. 10. 2023 zesplatnil. Žalovaná částka je tvořena součtem nesplacené jistiny úvěru ve výši 21.897,22 Kč a smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky od zesplatnění do podání žaloby ve výši 3.415,97 Kč, celkem tedy 25.313,19 Kč. Dále žalobce uplatňuje jako příslušenství kapitalizovaný smluvní úrok za období od prodlení do zesplatnění, tedy od 11. 5. 2022 do 11. 10. 2023, kapitalizovaný ve výši 9.750,42 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř., zaslanou mu dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.3. Při splnění podmínek soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne , datum, a ze splátkového kalendáře ke smlouvě o spotřebitelském úvěru shora soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřel žalobce jako úvěrující a žalovaný jako klient. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 25.000 Kč, bezhotovostním převodem na účet žalovaného uvedený ve smlouvě, a závazek žalovaného poskytnuté finanční prostředky žalobci vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 111,36 % ročně a dalšími platbami spojenými s poskytnutím úvěru, a to 30 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2.494 Kč, splatnými vždy k desátému dni v měsíci, počínaje 10. 6. 2022.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru shora, z výpisu z osobního účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalovaného u , právnická osoba, . za období , datum, – , datum, a z potvrzení , právnická osoba, . o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne , datum, soud zjistil, že na účet, uvedený v záhlaví smlouvy o úvěru shora č. , č. účtu, , byla pod VS , var. symbol, s poznámkou spotřebitelský úvěr , právnická osoba, odeslána z účtu vedeného na jméno žalobce dne , datum, částka ve výši 25.000 Kč.7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru shora, z výzvy k úhradě – předžalobní upomínky níže a z nedatované listiny označené jako Rozložení plateb úvěru ID: 384249, vystavené žalobcem, soud zjistil, že žalovaný na úvěr shora uhradil celkem částku ve výši 31.413 Kč.8. Z výzvy k úhradě – předžalobní upomínky ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 39.246,21 Kč a upozornil ho na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Z podacího lístku ze dne , datum, pak vzal soud za prokázané, že předžalobní výzvu žalobce dne , datum, žalovanému odeslal.9. Na výzvu soudu, aby uvedl, zda a jakým způsobem před uzavřením předmětné smlouvy ověřil úvěruschopnost žalovaného, zejména aby uvedl, jakým způsobem byla zkoumána výdajová stránka žalovaného a na základě čeho byly ověřeny či zjištěny údaje týkající se výdajové stránky žalovaného, dále aby uvedl, kdy a kolik celkem žalovaný na uplatněný nárok čerpal a uhradil, a k doplněným skutkovým tvrzením označil a soudu doložil veškeré důkazy, žalobce ve svém podání ze dne , datum, , soudu doručeném téhož dne, sdělil, že úvěruschopnost žalovaného posuzoval zejména po nahlédnutí do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí vedených státními orgány, a to volně přístupných i placených: obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík, insolvenční rejstřík, administrativní registr ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí, katastr nemovitostí, přičemž u žalovaného nenašel žádný negativní záznam. Podklad k lustraci v centrální evidenci exekucí a evidencích NRKI a BRKI žalobce přiložil. Dále byla úvěruschopnost žalovaného posuzována dle údajů, které uvedl v žádosti o úvěr, konkrétně jeho čistý příjem, náklady na obživu, náklady na bydlení a ostatní náklady. Žalovaný deklaroval měsíční příjem ve výši , částka, , tuto výši příjmů si žalobce ověřil z výpisu z účtu žalovaného a výplatní pásky žalovaného spolu s potvrzením příjmů, kdy tyto podklady s deklarovaným příjmem korespondují. Vzhledem k tomu, že skutečné výdaje žalovaného lze spolehlivě prověřit jen obtížně, žalobce odečetl výši nákladů na spotřebitelský úvěr od výše deklarovaných příjmů žalovaného (, částka, ). Po odečtení měsíční splátky úvěru žalovanému k dispozici zůstalo nejméně , částka, . Zároveň z výpisu z účtu žalovaného nebyly patrné žádné větší výdaje. Ze shora uvedeného žalobce shledal, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, a že žalovaný je schopen splácet pravidelné splátky úvěru.10. Z lustrace v Centrální evidenci exekucí na jméno žalovaného, provedené dne , datum, , soud zjistil, že zde na žalovaného není evidována žádná exekuce.11. Z úvěrové zprávy NRKI – BRKI na jméno žalovaného ze dne , datum, soud zjistil, že na žalovaného jsou zde evidovány celkem 2 kontrakty, a to 1 odmítnutý nesplátkový a 1 ukončený kartový. V případě ukončeného kartového kontraktu se jednalo o revolvingový úvěr s datem zahájení , datum, , s kreditním limitem , částka, , ukončený v období 01/2022, v období 12/2021 se zůstatkem k úhradě , částka, , se statutem soudní vymáhání pohledávky.12. Z výplatní pásky zaměstnavatele , právnická osoba, na jméno žalovaného za období 3/2022 a z Potvrzení příjmů zaměstnavatele , právnická osoba, na jméno žalovaného ze dne , datum, soud zjistil, že čisté příjmy žalovaného z pracovního poměru u společnosti shora činily za období leden 2022 až duben 2022 částky , částka, (leden 2022), , částka, (únor 2022), , částka, (březen 2022) a , částka, (duben 2022), a náhrada za pracovní neschopnost za období leden 2022 činila , částka, . Vyúčtování (na účet) za období 3/2022 činilo po odpočtu srážek (stravenky, záloha na mzdu) částku ve výši , částka, .13. Z první strany Potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti na jméno žalovaného za období 1–12/2021 soud zjistil, že je v něm jako základ daně uvedena částka ve výši , částka, .14. Z výpisu z osobního účtu č. , č. účtu, , vedeného na jméno žalovaného u , právnická osoba, ., za období , datum, – , datum, , soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil , částka, , konečný zůstatek na účtu činil , částka, , celkové příjmy činily , částka, , celkové výdaje činily , částka, . Na účet byla dne , datum, připsána příchozí úhrada od plátce , adresa, , Anonymizováno, ve výši , částka, .15. Žádné další listiny ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.16. Z dalších žalobcem předložených listin, jimiž byly Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, upomínky č. I ze dne , datum, , č. II ze dne , datum, , č. III ze dne , datum, a č. IV – upozornění před vymáháním celého zůstatku úvěru, soud nezjistil žádné pro posouzení věci podstatné skutečnosti.17. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, (dále jen „z. s. ú.), jako spotřebitelský úvěr.18. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.19. Podle § 2392 odst. 1 věta první při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.21. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.22. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.23. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.24. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.25. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, právnická osoba, . vs. , Anonymizováno, ), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.26. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.27. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.28. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o zápůjčce, resp. spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o zápůjčce řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal v příslušném okamžiku platný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Ohledně příjmů žalovaného soud z doplnění žalobního návrhu shora zjistil, že výše žalovaným deklarovaného měsíčního příjmu měla činit , částka, , přičemž žalobce uvedl, že tento ověřil z výpisu z účtu žalovaného a výplatní pásky žalovaného spolu s potvrzením příjmů, kdy tyto podklady s deklarovaným příjmem korespondují. Z potvrzení příjmů ze dne , datum, shora soud zjistil, že celkový čistý příjem žalovaného z jeho pracovního poměru (včetně náhrady za pracovní neschopnost) činil za období čtyř měsíců bezprostředně předcházejících poskytnutí úvěru (leden 2022 až duben 2022) celkem částku , částka, , což odpovídá průměrnému měsíčnímu příjmu za to období ve výši , částka, , tedy ještě vyššímu, než byla žalovaným uvedená částka , částka, . Žalovaným tvrzená výše jeho příjmů tak byla dle soudu řádně doložena, aniž by však byla žalobcem komentována či reflektována dle názoru soudu podstatná skutečnost, a to relativně velmi nízká výše těchto příjmů. Ohledně výdajů žalovaného pak žalobce v doplnění žalobního návrhu uvedl, že úvěruschopnost žalovaného posuzoval dle údajů, které uvedl v žádosti o úvěr, konkrétně (mimo jiné) náklady na obživu, náklady na bydlení a ostatní náklady. Tuto žádost o úvěr však žalobce soudu nepředložil a ani neuvedl žádné konkrétní údaje o těchto údajných tvrzeních žalovaného o jeho nákladech (a tedy výdajích). Naopak vzápětí uvedl, že skutečné výdaje žalovaného lze spolehlivě prověřit jen obtížně, a že proto odečetl výši nákladů na spotřebitelský úvěr od výše deklarovaných příjmů žalovaného (, částka, ) s tím, že po odečtení měsíční splátky úvěru žalovanému k dispozici zůstalo nejméně , částka, . Současně uvedl, že z výpisu z účtu žalovaného nebyly patrné žádné větší výdaje. Na základě těchto skutečností pak žalobce shledal, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a že je žalovaný schopen splácet pravidelné splátky úvěru. Tento veskrze účelový konstrukt žalobce je však ve zjevném rozporu s údaji, vyplývajícími z předložených listin, když z výše popsaných zjištění o příjmové stránce žalovaného a z výpisu z účtu žalovaného shora vyplývá, že výdaje žalovaného konzumovaly veškeré jeho příjmy, a to i bez započtení splátky poskytovaného úvěru (a za „žádné větší výdaje“ je lze označit snad jen při účelovém nezohlednění až bagatelní výše příjmů žalovaného), když dle názoru soudu není podstatná nízká absolutní výše těchto výdajů žalovaného, ale skutečnost, že na jeho výdaje padnou veškeré jeho příjmy (tedy, jinými slovy, není důležité, že výdaje nečiní moc, ale že činí všechno). Dále skutečnostem vyplývajícím z předložených listin neodpovídá tvrzení žalobce, že lustrací ve veřejně přístupných rejstřících u žalovaného nenašel žádný negativní záznam, když z předložené lustrace v evidencích NRKI a BRKI dle úvěrové zprávy shora vyplývá, že na jméno žalovaného je zde evidován ukončený kartový kontrakt, přičemž se jednalo o revolvingový úvěr s datem zahájení , datum, , s kreditním limitem , částka, , ukončený v období 01/2022, v období 12/2021 se zůstatkem k úhradě , částka, , se statutem soudní vymáhání pohledávky. Tedy že v období předcházejícím poskytnutí úvěru (a tedy s vysokou pravděpodobností i v době jeho poskytnutí) měl žalovaný dluh značné výše (naprosto nekorelující s jeho příjmovými poměry, a tedy ani s jeho splátkovými možnostmi), soudně vymáhaný. Tato shora popsaná, v době žádosti o úvěr žalobci z úvěrové zprávy NRKI – BRKI známá skutečnost, rozhodně nepřisvědčuje tomu, že by žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného jím poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Z výše uvedeného tak dle soudu nevyplývá, že by žalobce ověřoval výdaje žalovaného, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené nebo i jen tvrzené k ověření výdajové stránky žalovaného (kromě výpisu z účtu shora, jehož obsah je však v rozporu s obsahem posouzení úvěruschopnosti žalovaného výše). Dle názoru soudu tak žalobce potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil.Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.29. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 25.000 Kč a že žalovaný na poskytnutou částku uhradil 31.413 Kč. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru neplatnou a žalobci vzhledem k výši vzájemně poskytnutých plnění shora právo na úhradu nároků z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú. nevzniklo, soud žalobu v plném rozsahu zamítl.30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož žalobce byl v tomto řízení neúspěšný a žalovanému žádné náklady nevznikly.