9 C 113/2019-314 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobou podanou soudu dne 11. 4. 2019 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 111 732,60 Kč z titulu uplatnění náhrady účelně vynaložených nákladů a náhrady škody, která žalobci vznikla z kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 6. 1. 2016. Na základě této kupní smlouvy žalobce zakoupil vozidlo [anonymizována tři slova] [registrační značka] od žalované za celkovou kupní cenu ve výši 938 000 Kč. Předmětný vůz byl od počátku poruchový, opakovaně byly vytýkány vady, které se následně ukázaly být neodstranitelnými. Následně dne 23. 2. 2017 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o zrušení kupní smlouvy, přičemž žalobce žalované navrátil předmětné vozidlo a zároveň byla i vypořádána kupní cena. V důsledku vytýkání vad žalobce navštívil od dubna roku 2016 do února roku 2017 celkem pětkrát autoservis v [obec] a celkem šestkrát autoservis v [anonymizováno]. V této souvislosti vznikly žalobci účelně vynaložené náklady na pohonné hmoty v celkové výši 4 594,40 Kč. Dále žalobce uplatňoval i ušlý zisk v celkovém počtu 70,5 hodin, které strávil žalobce na cestě do autoservisu a zároveň i vytýkáním vad přímo v autoservisu. Za tuto dobu nemohl poskytovat žalobce služby [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] podle pracovní smlouvy a ušel mu tak výdělek (zisk) v celkové výši 72 493,70 Kč (tato částka byla vypočtena z hodinové mzdy 38 EUR při kurzu ČNB ke dni splatnosti, tedy 5. 4. 2017, ve výši 27, 060 Kč za 1 EUR). Dále žalobce požadoval po žalované i další částku na ušlém zisku ve výši 20 308,50 Kč za 40 hodin, které žalobce strávil nad rámec denního devítihodinového pracovního fondu a tento pracovní fond ocenil žalobce hodinovou sazbou 19 EUR (částka byla vypočtena z toho samého kurzu). Dalším nárokem žalobce byla částka 14 336 Kč, která byla vypočtena za 7 měsíců, kdy žalobce nemohl tento vůz užívat, avšak nadále hradil pojištění (povinné ručení, havarijní pojištění a pojištění čelního skla), a to ve výši 2 048 Kč měsíčně. Žalobce vyzval žalovanou k plnění upomínkou ze dne 20. 3. 2017, přičemž z odpovědi žalované na tuto výzvu ze dne 5. 4. 2017 je zřejmé, že tato výzva byla žalované doručena a tedy ke dni 5. 4. 2017 nastala splatnost nároků dle tohoto návrhu. Následně i dne 2. 4. 2019 vyzval žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k plnění předžalobní výzvou, avšak ke dni podání žaloby žalovaná ničeho neuhradila. Žalobce dále ve sporu tvrdil, že je zjevné, že předmětné vozidlo bylo vadné již od samého počátku, čehož si byla žalovaná vědoma. Tento postoj byl potvrzen i tím, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o zrušení kupní smlouvy. Žalobce se několikrát domáhal výměny celého vozidla za nové, avšak pokaždé byl žalovanou odmítnut. Pokud by však žalovaná přistoupila na možnost výměny vozidla již v počáteční fázi, nemusely být náklady, které žalobci vznikly, v takovéto výši. 2. Žalobce dne 8. 2. 2019 podal vůči žalované ještě jednu žalobu o uhrazení částky 5 207,90 Kč, a to se shodným skutkovým základem. Tuto částku však požadoval žalobce po žalované za jednu návštěvu autoservisu [příjmení] [jméno] dne 8. 2. 2016, kdy žalobce vytkl vady předmětného vozidla a tato částka se skládá z částky 66,55 Kč jako účelně vynaložených nákladů na pohonné hmoty za cestu z [anonymizováno] do [anonymizováno], celkem 50 km a v částce 5 141,40 Kč z titulu ušlého zisku za návštěvu tohoto autoservisu za 5 hodin, po kterou nemohl žalobce poskytovat služby [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] v obvyklém devítihodinovém časovém fondu a ušel mu tak výdělek ve výši 190 EUR. Tato částka byla přepočtena kurzem [anonymizováno] ke dni 5. 4. 2017 v kurzu 27, 060 Kč za 1 EUR při částce 38 EUR za hodinu vykonané práce. I zde nejpozději ke dni 5. 4. 2017 nastala splatnost nároku dle tohoto návrhu vzhledem k výzvě ze dne 20. 3. 2017. 3. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zdejší soud řízení ve věcech vedených u podepsaného soudu pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] spojil ke společnému řízení a nadále tato řízení byla vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Právní moci toto rozhodnutí nabylo dne 3. 12. 2019. 4. Žalovaná nárok žalobce neuznávala, a to ani zčásti. Žalovaná navíc vznesla námitku ve smyslu ust. § 1924 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), podle kterého platí, že náhrada nákladů souvisejících s uplatněním práva z vad má být uplatněna do jednoho měsíce od uplynutí lhůty, ve které je třeba vytknout vadu. Pakliže žalobce tvrdí, že vyzval žalovanou k úhradě nákladů dopisem ze dne 20. 3. 2017, je nutné tento krok označit za opožděný. Tuto námitku žalovaná vztáhla k nákladům na vynaložené pohonné hmoty při cestách do jednotlivých servisů. Žalovaná nesouhlasila se žalobcem ohledně devítihodinového pracovního fondu a za pouhou spekulaci žalovaná označila ušlý zisk v důsledku toho, že žalobce se mohl věnovat dalším výdělečným aktivitám nad rámec devítihodinového pracovního fondu. Žalovaná upozorňovala, že je zcela nezbytné odlišit situaci, kdy žalobce potencionálně mohl poskytovat placené služby svému obchodnímu partnerovi a situaci, kdy by je téměř jistě byl býval poskytoval, nebýt neočekávané překážky. Žalovaná dále tvrdila, že vzhledem k okolnostem případu vše nasvědčuje tomu, že žalobce nebyl svazován zcela pevně určenou pracovní dobou pro poskytování služeb. Odměna mu byla hrazena na základě pracovních výkazů, v nichž jsou uvedeny odpracované hodiny. Dle těchto pracovních výkazů však směny nebyly pravidelné, nezřídka je také vynechán celý pracovní den. Z toho je patrné, že žalobce měl možnost své pracovní hodiny do určité míry přizpůsobovat situaci. Žalovaná dále namítala, že není možné tvrdit, že nebýt vady vozidla, k zamýšlenému zisku v označené výši by v označené dny skutečně a bez větších pochyb došlo. Dále žalovaná i namítala, že nelze opomíjet prevenční povinnost žalobce danou v ust. § 2900 o.z., podle kterého lze vycházet z toho, že žalobce nedostál své prevenční povinnosti, pokud si„ vybral“, že předmětný vůz bude předávat nebo přebírat v době, kdy by jinak mohl vykonávat svou výdělečnou činnost a tento nedostatek prevence žalobce nelze však přičítat k tíži žalované. Ohledně nároku na vznik škody ve výši 14 336 Kč žalovaná poukázala na to, že žalobce měl po celou dobu zapůjčen náhradní vůz, který mu kompenzoval nemožnost užívat vůz, který byl reklamován. Žalovaná však nesla veškeré náklady na opotřebení a pojištění náhradního vozidla. Žalobce tudíž nemohl utrpět škodu v těchto nákladech hrazením pojištění. 5. Po provedení rozsáhlého dokazování byl ve věci zdejším soudem vydán rozsudek dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], na základě kterého byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 77 088,10 Kč spolu s příslušenstvím, dále byla uložena žalované povinnost zaplatit žalobci částku 5 207,90 Kč spolu s příslušenstvím (sp. zn. [spisová značka]) a žaloba byla co do částky 34 644,50 Kč spolu s příslušenstvím zamítnuta. Žalované dále byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. Žalovaná proti tomuto rozsudku podala odvolání, a to co do výroku I. a III., jímž jí byla uložena povinnost k úhradě. Žalobce do zamítavého výroku odvolání nepodal a tedy výrok II. co do zamítnutí částky 34 644,50 Kč spolu s příslušenstvím nabyl právní moci dne 17. 7. 2020. Tato částka představuje částku 20 308,50 Kč, tedy žalobcem požadovaný ušlý zisk za 40 hodin práce (19 EUR za hodinu práce) a částku 14 336 Kč, která představovala žalobcem tvrzenou škodu, která vznikla žalobci hrazením pojistného. Krajský soud v Českých Budějovicích svým usnesením ze dne 20. 1. 2021, č. j. 22 Co 1058/2020-241 rozsudek zdejšího soudu ve výroku I., III., IV. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Toto usnesení nabylo právní moci dne 3. 2. 2021. Toto rozhodnutí odůvodnil nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů. Za nesprávný označil krajský soud závěr soudu prvostupňového,„ … že požadavek žalobce byl uplatněn u žalované včas s ohledem na výzvu žalobce k plnění dne 20. 3. 2017 po ukončení reklamačního procesu, kdy byl žalobce schopen náklady zkompletovat.“ Dále bylo vytknuto, že„ … nebyla soudem zjištěna výše ušlého zisku, která by se odvíjela od skutečné částky, kterou bylo možno žalobcem s dostatečnou jistotou v daném případě za daných okolností dosáhnout.“ Následně z důvodu zániku funkce soudkyně byl tento spis přidělen Mgr. Lucii Musilové (roz. [příjmení]) a účastníci byli soudem poučeni ve smyslu ust. § 119 odst. 3 o.s.ř. 6. Žalovaná soudu tvrdila, že každá z návštěv žalobce byla svou povahou reklamací a vytýkáním vad včetně uplatnění nároku z těchto vad. Proto uvedla odkaz na ust. § 1924 o.z., který spatřuje aplikovatelným. 7. Žalobce naopak namítal, že je v rozporu s dobrými mravy a v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, že žalovaná vůbec odkazuje na ust. § 1924 o.z. Žalobce tvrdil, že se nejednalo o jednotlivé vady vozidla, jednalo se o jednu velikou vadu, a to vadu infotainmentu. [příjmení] byla fakticky vytknuta až 20. 3. 2017, když šlo o uplatn