Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit ji částku 262 937,87 Kč s příslušenstvím, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne , datum, .2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodl ve věci při jednání dne , datum, . Žalovaný se k jednání nedostavil, přičemž soud měl za splněné podmínky pro jednaní v jeho nepřítomnosti, když byla řádně obeslán a nepožádal z důležitého důvodu o odročení (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:5. Dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč. Uvedená částka byla žalovanému následně poskytnuta na jeho účet (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , platební historie). Pohledávka z uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru spolu s příslušenstvím byla dne , datum, smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni (, právnická osoba, ) a žalobkyní (smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní , datum, ). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne , datum, (oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ).6. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaný se svojí neúčastí při jednání (ačkoliv byla řádně předvolána) dobrovolně připravil o možnost poučení ze strany soudu podle § 118a o. s. ř. (srov. včetně odkazů na příslušná rozhodnutí Nejvyššího soudu Remeš, J. Praktický úvod do civilního řízení sporného. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 255, marg. č. 190.), tedy že neunáší břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, že žalovaná částka byla uhrazena.7. Na základě shora uvedených důkazů, které jsou ve vzájemném souladu, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr za shora uvedených podmínek. Žalovaný úvěr řádně nesplatil.8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. S ohledem na to, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru se soud při právním posouzení nejprve zabýval otázkou vynaložení řádné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně (§ 86 uvedeného zákona).12. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně uvádí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).13. Ve vztahu k této míře péče, kterou je nutné k posouzení úvěruschopnosti vynaložit, hraje významnou roli výše uvažovaného spotřebitelského úvěru. Ostatně i Nejvyšší soud uvádí, že při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze pominout také výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiné v případě statisícových částek. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, tento přístup nejlépe odpovídá i závěrům Soudního dvora EU, k tomu podrobně Flídr, J. Ověření příjmů a výdajů při posouzení úvěruschopnosti u smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Právní rozhledy, 2022, č. 10, s. 343-355).14. Žalobkyně předložila k této skutečnosti (řádnému zkoumání úvěruschopnosti) toliko výpis z účtu žalovaného a dále vycházela z údajů uvedených žalovaným. Takové podklady nelze považovat za dostatečné.15. Je tomu především s ohledem na skutečnost, že původně se jednalo o úvěr v řádu statisíců, u kterého (jak z výše uvedeného vyplývá) je potřeba na poskytovatele klást podstatně vyšší nároky při zkoumání úvěruschopnoti spotřebitele. Podle závěrů současné právní praxe i teorie je nutné v takovém případě ve zvýšené míře ověřit nejen příjmy spotřebitele, ale i jeho výdaje, především výdaje na bydlení (srov. Flídr, J. Ověření příjmů a výdajů při posouzení úvěruschopnosti u smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Právní rozhledy, 2022, č. 10, s. 343-355).16. Ve vztahu k samotnému výpisu z účtů lze odkázat i na závěry finančního arbitra, podle nichž nemusí postačit, pokud poskytovatel ověří výši příjmů např. na základě výplatních pásek, ale je nezbytné, aby ověřil pracovní či jinou smlouvu, z níž bude výše pravidelných příjmů zřejmá (k tomu podrobně srov. opět Flídr, J. Ověření příjmů a výdajů při posouzení úvěruschopnosti u smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Právní rozhledy, 2022, č. 10, s. 343-355). Doložení výše příjmu pracovní smlouvou přitom není samoúčelné, neboť z ní vyplývá například i údaj o délce pracovního poměru (zda jde o pracovní poměr na dobu určitou nebo neurčitou). Takový údaj pak ve vztahu k úvěru, který pro spotřebitele představuje dlouhodobý závazek v řádu let může hrát zcela zásadní roli. V případě předložení výpisu z účtu za období několika měsíců pak hrozí specifické riziko, že zaměstnanec se bude nacházet ve zkušební době (§ 35 Zpr), tedy je vystaven hrozbě bezprostředního zrušení pracovního poměru (§ 66 Zpr).17. Soud tedy posoudil výše uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a rozhodl pouze o vrácení poskytnuté jistiny v žalované výši 261 837,87 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala dlužného poplatku ve výši 1 100 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 472,91 Kč, úroku ve výši 9,30 % ročně z částky 261 837,87 Kč od 19. 9. 2025 do zaplacení žalobu zamítnul.18. S ohledem na neplatnost smlouvy a nově stanovenou splatnost ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).19. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem (opět srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalovaný se ve věci nevyjádřil, byl neaktivní. Soud proto v daném případě rozdělil platební povinnost žalované do splátek po 2 000 Kč (avšak pod ztrátou výhody splátek), když soud vycházel z úvahy, že žalovaný zjevně nebyl schopna splácet splátku ve původně sjednané výši 3 849 Kč.20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, která měla ve věci úspěch jen částečný z 81,40 % (lze připomenout, že při stanovení úspěchu ve věci se přihlíží i k příslušenství, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015), přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů v rozsahu 62,80 % (81,40 % - 18,60 %). Celkové náklady žalobkyně činí 58 095,20 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 10 518 Kč, z odměny zástupce za 4 úkony právní služby po 9 380 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva, účast při jednání) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ze 4 tzv. režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady odpovídající 21 % DPH ve výši 8 257,20 Kč. Soudem přiznaných 76,20 % pak činí 36 483,80 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech.