9 C 254/2021-47 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 294 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 902,47 Kč, s úrokem ve výši 2 070 Kč a s náklady na upomínání ve výši 150 Kč. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 11 070 Kč a pro případ svého prodlení mj. uhradit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den svého prodlení a uhradit účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, přičemž tyto byly ujednány paušální částkou ve výši 50 Kč za každou jednu písemnou upomínku. Finanční prostředky ve výši 11 070 Kč se žalovaný zavázal uhradit do 7. 11. 2019. Žalovaný neuhradil splátku úvěru řádně a včas. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], IČO [číslo], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, s účinností ke dni 20. 11. 2020, což žalovanému oznámila přípisem ze dne 4. 12. 2020. Žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce. 2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. 3. Při uvedené procesní pasivitě žalovaného, kterého rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavil, a za situace, kdy ani žalobkyně nebyla přítomná u nařízeného jednání soudu a ani ona tak nevyužila své možnosti být řádně poučena ze strany soudu ve smyslu § 118a o.s.ř., vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Dne [datum] uzavřel původní věřitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako Smlouva o úvěru [číslo] podle níž žalovanému poskytl částku 9 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal věřiteli splatit jednorázovou platbou ve výši 11 070 Kč do 7. 11. 2019. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal pro případ svého prodlení mj. uhradit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den svého prodlení a uhradit účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, přičemž tyto byly ujednány paušální částkou ve výši 50 Kč za každou jednu písemnou upomínku. Žalovaný splátku řádně neuhradil. Svoji pohledávku za žalovaným věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což žalovanému oznámil dne 4. 12. 2020. Žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce. 4. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 6. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že Smlouva o úvěru [číslo] je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to vzhledem k výši ujednaného úroku, který činí 279,83 % ročně. Takto ujednaná výše úroku odporuje požadavkům na přiměřenost a transparentnost smluv uzavíraných se spotřebitelem a po zhodnocení smlouvy jako celku lze konstatovat, že způsobuje neplatnost smlouvy, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro domácnost na spotřebu v délce splácení do 1 roku cca 19 % ročně, ve smlouvě sjednaný jej tak mnohonásobně převyšuje. I při plném respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle nezbývá soudu než konstatovat, že zákonná ustanovení na ochranu spotřebitele jsou z většiny kogentní a nelze se tak od nich odchýlit ani ujednáním ve smlouvě. Pokud přesto dojde k odchylnému ujednání mezi účastníky, k tomuto ujednání, zejména pokud je v neprospěch spotřebitele, se ze zákona nepřihlíží a soud musí ze své úřední povinnosti vycházet z toho, že se jedná o ujednání neplatné. Při úvaze soudu o možné oddělitelnosti jednotlivých ujednání dospěl k závěru, že po zhodnocení obchodu žalobkyně (jejího právního předchůdce) – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celku, kdy požaduje úroky z poskytnuté částky významně vyšší než je obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, a cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné, v podstatě jde o obchod s chudobou, a právě tyto okolnosti pak brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání a zjevné zneužití práva žalobkyní (či jejím právním předchůdcem) nepožívá právní ochrany. 9. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a následujících o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku dne 8. 10. 2019 ve výši 9 000 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 9 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z., a to v souladu s ust. § 1970 o. z. včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 21. 11. 2020 do zaplacení a včetně kapitalizovaného úroku za dobu od 8. 11. 2019 do 8. 11. 2020. 10. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině, ve zbývajících sjednaných úrocích, sjednané smluvní pokutě a sjednaných nákladech na upomínání nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala. 11. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byla žalobkyně úspěšná 73 % a žalovaný 27 %, žalobkyně byla tedy úspěšnější v rozsahu 46 %, soud tudíž žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení žalovanou ve výši 1 036 Kč, tj. 46 % z částky 2 252 Kč, představující náklady řízení, které tvoří soudní poplatek 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalob