9 C 275/2021-53 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 500 Kč za dobu od 25. 7. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 16. 4. 2017 do 1. 7. 2019 ve výši 1 333,21 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 850 Kč představujícím poplatek za poskytnutí úvěru, a dále se smluvní pokutou ve výši 2 253 Kč. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 500 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet žalovaného. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 850 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky včetně poplatku za jejich poskytnutí vrátit právnímu předchůdci žalobkyně v jedné splátce do 15. 4. 2017. Žalovaný neplnil řádně a včas, když na svůj dluh nezaplatil ničeho, dostal se s plněním do prodlení a právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z neuhrazené jistiny dluhu a podle čl. 5 odst. 5.1 smlouvy o úvěru nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, a to s účinností ke dni 24. 7. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 19. 8. 2019. Po postoupení pohledávky žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce. 2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. 3. Při uvedené procesní pasivitě žalovaného, kterého rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavil, a za situace, kdy ani žalobkyně nebyla přítomná u nařízeného jednání soudu a ani ona tak nevyužila své možnosti být řádně poučena ze strany soudu ve smyslu § 118a o.s.ř., vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Dne [datum] uzavřel původní věřitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako Smlouva o úvěru [číslo] dne [datum] Dodatek [číslo] k uvedené smlouvě o úvěru, podle nichž žalovanému poskytl částku 7 500 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet žalovaného a kterou se žalovaný zavázal věřiteli splatit formou 1 splátky, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 850 Kč, celkem tak v částce 9 350 Kč. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal pro případ svého prodlení uhradit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den svého prodlení. Žalovaný splátku úvěru řádně a včas nehradil, dosud žalovaný na svém dluhu neuhradil ničeho. Svoji pohledávku za žalovaným věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což žalovanému oznámila dne 19. 8. 2019. 4. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 6. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že samotná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši úvěru, o výši poplatku, a o výši a počtu splátek, v rámci nichž se tak má stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní. Přestože jsou platby spojené s poskytnutím peněžních prostředků uvedené v předmětné smlouvě o úvěru (poplatek) zcela transparentní a přestože ve smlouvě není uvedena výše úroků, nejedná se o platně uzavřenou smlouvu o úvěru z následujících důvodů. Soud dospěl k závěru, že věřitel při uzavírání předmětné smlouvy poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 1 850 Kč, pouze účelově s cílem naplnit zákonné požadavky na přiměřenost vzájemných ujednání mezi podnikatelem a spotřebitelem, skrytě navýšil úroky, když soud ani podrobným studiem smlouvy nezjistil, jaké protiplnění by za tento poplatek měl věřitel (podnikatel) dlužníku (spotřebiteli) poskytnout, a pokud věřitel tento poplatek žalovanému účtoval pouze za poskytnutí úvěru, pak jej soud považuje za úplatu za poskytnutí finančních prostředků, a tudíž za úrok, a jeho výši pak za nepřiměřenou. Vzhledem k uvedenému má soud za to, že ve skutečnosti došlo ke skrytému navýšení vlastního úroku, a to na úroky ve výši 173,09 % jistiny za rok. K takovéto výši úroku dospěl soud přepočtem z celkové splatné částky 9 350 Kč (jistina 7 500 Kč a úrok 1 850 Kč) splatné za 52 dnů (tj. úrok za dobu trvání smlouvy 24,66 %), když soud předpokládal běžnou délku roku 365 dnů (tj. 173,09 % ročně jak výše uvedeno). Při takto sjednané výši úroku se po zhodnocení smlouvy jako celku jedná o neplatně uzavřenou smlouvu, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro domácnost na spotřebu v délce splácení do 1 roku cca 19,97 % ročně, ve smlouvě sjednaný jej tak více než sedmkrát převyšuje. Ostatně ze samotné smlouvy (Dodatku [číslo] ke smlouvě) vyplývá, že výše RPSN činila 1 642,2 %. I při plném respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle nezbývá soudu než konstatovat, že zákonná ustanovení na ochranu spotřebitele jsou z většiny kogentní a nelze se tak od nich odchýlit ani ujednáním ve smlouvě. Pokud přesto dojde k odchylnému ujednání mezi účastníky, k tomuto ujednání, zejména pokud je v neprospěch spotřebitele, se ze zákona nepřihlíží a soud musí ze své úřední povinnosti vycházet z toho, že se jedná o ujednání neplatné. Při úvaze soudu o možné oddělitelnosti jednotlivých ujednání dospěl k závěru, že po zhodnocení obchodu žalobkyně (jejího právního předchůdce) – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celku, kdy požaduje úroky z poskytnuté částky významně vyšší než je obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, a cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné, v podstatě jde o obchod s chudobou, a právě tyto okolnosti pak brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání a zjevné zneužití práva žalobkyní (či jejím právním předchůdcem) nepožívá právní ochrany. 9. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a následujících o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku dne 23. 2. 2017 ve výši 4 500 Kč a vyplacenou částku dne 21. 3. 2017 ve výši 3