9 C 87/2020-49 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 7 914 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], se sídlem [adresa], [země], registrační [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno], a žalovanou po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované původním věřitelem došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to na bankovní účet žalované [číslo] v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek za úvěr ve výši 1 914 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 914 Kč se žalovaná zavázala uhradit do 17. 9. 2016. Žalovaná však ničeho neuhradila. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany [právnická osoba], se sídlem [adresa], [země], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019 žalobkyni. Po postoupení pohledávky žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila, a to ani po zaslané předžalobní upomínce ze dne 22. 1. 2020. 2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila. 3. Při uvedené procesní pasivitě žalované, kterou rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a která v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavila, a za situace, kdy ani žalobkyně nebyla přítomná u nařízeného jednání soudu a ani ona tak nevyužila své možnosti být řádně poučena ze strany soudu ve smyslu § 118a o.s.ř., vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Dne [datum] uzavřel původní věřitel se žalovanou smlouvu nazvanou jako smlouva o úvěru [číslo] podle níž žalované poskytl finanční prostředky ve výši 6 000 Kč, které žalovaná obdržela na bankovní účet [číslo] v den uzavírání smlouvy a kterou se zavázala věřiteli splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 1 914 Kč, celkem tak v částce 7 914 Kč. Roční úroková sazba byla stranami ujednána ve výši 401,50 % ročně. Žalovaná svůj dluh řádně neuhradila. Svoji pohledávku za žalovanou věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019, což žalované oznámil dopisem ze dne 22. 1. 2020. 4. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 6. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že předmětná smlouva není platně uzavřenou smlouvou o úvěru, a to z následujícího důvodu. Z obsahu samotné smlouvy je zřejmé, že právním předchůdcem žalobkyně byla žalované zapůjčena částka 6 000 Kč, kterou měla splatit za pouhých 32 dnů s navýšením o 31,9 %. Dle samotné smlouvy činila výše úrokové sazby 401,50 % a výše roční procentní sazby nákladů dokonce 3112,64 %. Při takto sjednané výši úroku se po zhodnocení smlouvy jako celku jedná o neplatně uzavřenou smlouvu, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro domácnost na spotřebu v délce splácení do jednoho roku cca 20 % ročně, ve smlouvě sjednaný jej tak několikanásobně převyšuje. I při plném respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle nezbývá soudu než konstatovat, že zákonná ustanovení na ochranu spotřebitele jsou z většiny kogentní a nelze se tak od nich odchýlit ani ujednáním ve smlouvě. Pokud přesto dojde k odchylnému ujednání mezi účastníky, k tomuto ujednání, zejména pokud je v neprospěch spotřebitele, se ze zákona nepřihlíží a soud musí ze své úřední povinnosti vycházet z toho, že se jedná o ujednání neplatné. Při úvaze soudu o možné oddělitelnosti jednotlivých ujednání dospěl k závěru, že po zhodnocení obchodu žalobkyně (jejího právního předchůdce) – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celku, kdy požaduje úroky z poskytnuté částky významně vyšší než je obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, a cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné, v podstatě jde o obchod s chudobou, a právě tyto okolnosti pak brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání a zjevné zneužití práva žalobkyní (či jejím právním předchůdcem) nepožívá právní ochrany. 9. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a následujících o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku dne 16. 8. 2016 ve výši 6 000 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 6 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z., a to v souladu s ust. § 1970 o. z. včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 18. 9. 2016 do zaplacení. 10. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývajících zákonných úrocích a ve zbývajících sjednaných úrocích nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala. 11. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě byla žalobkyně úspěšná 75,8 % a žalovaná 24,2 %, žalobkyně byla tedy úspěšnější v rozsahu 51,6 %, soud tudíž žalobkyni přiznal právo na částečnou náhradu nákladů řízení žalovanou ve výši 768 Kč, tj. 51,6 % z částky 1 489 Kč, když podaná žaloba je žalobou formulářového typu a náklady řízení jsou tak tvořeny soudním poplatkem ve výši 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 600 Kč a 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, žalobkyně by proto měla ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátka žalobkyně.