8 C 210/2022-21 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částek s příslušenstvím uvedených v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky celkem ve výši 10 000 Kč, a to převodem na jeho bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku ve výši 1/5 dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč. Dále se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpaného úvěru, tedy 2 000 Kč. Dále se žalovaný zavázal hradit žalobkyni úrok ve výši 20 % měsíčně z jistiny úvěru; v případě zesplatnění celého úvěru se zavázal žalovaný uhradit úrok ve výši 8 % ročně z dlužné částky. Dle bodu 6.6 smlouvy je žalovaný v případě prodlení se splácením dluhu nebo jeho části povinen hradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý měsíc prodlení. Žalobkyně tyto náklady uplatňuje ve výši 121 Kč měsíčně, a to ve výši 363 Kč. Žalobkyně eviduje částečnou úhradu ve výši 1 750 Kč (1 550 Kč dne 27. 10. 2021 a 200 Kč dne 10. 12. 2021). Dle bodu 6.5 smlouvy nastává splatnost při prodlení s úhradou delší než 2 měsíce, žalovaný je proto v prodlení od 1. 12. 2021. Dluh žalovaný žalobkyni neuhradil přes písemnou předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z důkazů, provedených při jednání, soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] a z výpisů z revolvingového úvěru za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli výše uvedeného dne smlouvu o revolvingovém úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr celkem ve výši 10 000 Kč a ten se jej zavázal splácet formou minimálních měsíčních splátek ve výši 1/5 dlužné částky vždy k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, minimálně pak částkou 300 Kč měsíčně. Spolu s touto částkou se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit poplatek 2 000 Kč, tj. poplatek odpovídajícímu 20 % poskytnuté částky. Jak prokazují výpisy výpis z účtu žalobkyně u [právnická osoba] ze dne [datum] a ze dne [datum] a výpis z účtu žalovaného částka 10 000 Kč byla žalobkyní žalovanému vyplacena na jeho bankovní účet. Žalobkyně následně dluh zesplatnila s tím, že žalovaný nesplácel řádně splátky, přičemž splatnost měla být nejpozději do 30. 11. 2021. 4. Bylo na žalovaném, aby e smyslu § 101 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), uvedl skutková tvrzení, která by zcela či zčásti vyvracela oprávněnost žalobkyní vzneseného nároku, a označit důkazy k jejich prokázání. Žalovaný byl v řízení pasivní, ničeho netvrdil ani neoznačil žádné důkazy, soud má proto za to, že žalobkynina tvrzení o rozsahu neplnění povinností žalovaným jsou správná. 5. Nebylo však prokázáno, že by žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84-89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud byl připraven žalobkyni při jednání vyzvat, aby ve smyslu § 101 OSŘ doplnila konkrétní tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného a označila důkazy k jejich prokázání, avšak žalobkyně se svojí nepřítomností u jednání o možnost vyslechnout výzvu včetně poučení o důsledcích jejích nesplnění, připravila. 6. Dále byl soud připraven seznámit žalobkyni se svými výhradami k výši tzv. poplatku za poskytnutí úvěru, což je jen jinak nazvaný úrok v pevné výši, který činí u tohoto úvěru ve výši 2 000 Kč, tedy 20 % poskytnuté jistiny úvěru, a dále k výši úroku, který činí 20 % měsíčně, pokud nenastane celkové zesplatnění úvěru, což činí 240 % ročně. Soud byl připravit umožnit žalobkyni se vyjádřit k tomuto ujednání, které nejenže zakládá výraznou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, ale je současně i v rozporu s dobrými mravy. 7. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“). Podle něj se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. 8. Absence prověření úvěruschopnosti žalovaného však vede k neplatnosti smlouvy, a to nikoliv pouze relativní, vyslovené soudem k námitce spotřebitele, ale absolutní (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s.r.o. v. GK sp. zn. C -679/18 - ECLI:EU:C: 2020, který konstatoval:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne 23.  dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“; dále rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 22 Co 221/2019, rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2017 sp. zn. 64 Co 252/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18). 9. Druhým důvodem neplatnosti smlouvy je výše úroku, který si žalobkyně s žalovaným sjednala. Ze znění úvěrové smlouvy je zřejmé, že žalobkyně hodlala žalovanému poskytnout úvěr s úročením 20 % měsíčně, tedy 240 % ročně. Výše úroku tak výrazně převyšuje hranici 4 násobku obvyklé úrokové sazby, která je podle ustálené judikatury již považována za rozpornou s dobrými mravy, ve spojení se smluvními pokutami za prodlení zakládají ve svém spojení významnou smluvní nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, a to takového rázu, že vedou až k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku dle § 588 OZ pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když se jedná o neplatnost absolutní s ohledem na narušení veřejného pořádku. 10. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné (k povinnosti soudu ve spotřebitelských právních vztazích dovozovat absolutní neplatnosti nepovolených ujednání blíže výklad článku 6 odst. 1 směrnice 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách v rozsudku Soudního dvora Evropské unie C -618/10 ze dne 14. 6. 2012, ECLI:EU:C: 2012, resp. CELEX: 62010CA0618). 11. Nepřichází také v úvahu, aby soud nekonstatoval absolutní neplatnost celé smlouvy, ale toliko absolutní neplatnost ujednání o výši úroku podle § 580 a § 588 OZ a následně úrok stanovil ve smyslu § 577 OZ ve výši určené podle § 1802 OZ, tj. ve výši požadované obvykle za zápůjčky, resp. úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Takový postup by vedl jen k témuž výsledku jako moderace výše úrokové sazby a odporoval by základnímu smyslu právních předpisů k ochraně spotřebitele, které se snaží motivovat podnikatele k chování ke spotřebiteli v souladu s dobrými mravy právě tím, že chování nemravné toliko nenapravují, ale též sankcionují a mají tudíž odrazující účinek (k témuž například bod 30 a 31 odůvodnění rozhodnutí Soudního dvoru Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, ECLI:EU:C: 2020, resp. CELEX: 62018CJ0679). Pokud by soud stanovil úrok dle § 577 OZ ve spojení s § 1802 OZ, nastala by situace, kdy podnikatel zneužívající své postavení vůči spotřebiteli sjednáním úroků ve výši, která je v hrubém rozporu s dobrými mravy, by za své chování nebyl nikterak sankcionován, byl by ve stejné situaci jako mravně se chovající podnikatel. Nemravné chování by tak bylo fakticky odměněno, neboť nemravnému podnikateli by buď spotřebitel dobrovolně uhradil nemravně mnoho, anebo by soud přiznal takovému podnikateli to, na co měl podle práva nárok. Nikdy by tak na své nemravnosti nemohl takový podnikatel prodělat. Poskytovat soudní ochranu takovémuto přístupu k právu tudíž nelze, jak pro rozpor se základní zásadou evropského spotřebitelského práva (že za své protiprávní chování má být podnikatel sankcionován), tak pro rozpor s dobrými mravy. 12. Protože nebylo prokázáno uzavření platné smlouvy, ale bylo prokázáno poskytnutí