9 C 253/2022-23 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 25 000 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 31. 12. 2017 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané [smlouva] [anonymizována dvě slova] [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 407 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 11 250 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 301 Kč a inkasní poplatek ve výši 4 500 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 3 247 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, žalovaný na pohledávku neuhradil ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] společnosti [právnická osoba], [IČO], a společností [právnická osoba], byla následně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisy. Po postoupení pohledávky žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce ze dne 26. 2. 2020. 2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. 3. Při uvedené procesní pasivitě žalovaného, kterého rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavil, a za situace, kdy ani žalobkyně nebyla přítomná u nařízeného jednání soudu a ani ona tak nevyužila své možnosti být řádně poučena ze strany soudu ve smyslu § 118a o.s.ř., vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Dne [datum] uzavřel původní věřitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako [smlouva] [anonymizována tři slova] [číslo] (kterou sama žalobkyně v žalobě označila jako smlouvu dle zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž žalovanému poskytl částku 25 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal věřiteli splatit formou 14 měsíčních splátek po 3 247 Kč, a to spolu s úrokem v částce 2 407 Kč, za dobu trvání smlouvy 14 měsíců odpovídající výši úroku 15 % ročně z dlužné částky, s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 11 250 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 301 Kč, a s inkasním poplatkem ve výši 4 500 Kč, celkem tak v částce 45 458 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, žalovaný ničeho neuhradil. Svoji pohledávku za žalovaným věřitel postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] společnosti [právnická osoba], [IČO], a tato následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku žalobkyni. 4. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 1958 odst. 1 o. z. platí, že je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 8. Podle § 573 o. z. platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 9. V uvedené věci se soud nejprve zabýval skutečností, zda byla smlouva o úvěru uzavřena mezi podnikateli či jako smlouva spotřebitelská tj. mezi podnikatelem a spotřebitelem. Ohledně toho dospěl soud k závěru, že vzhledem k tomu, že sama žalobkyně v žalobě uzavřenou smlouvu o úvěru podřadila pod právní úpravu spotřebitelského zákona a opak nebyl nikým tvrzen ani prokázán, nadto nebyl soudem ani nalezen podnikatelský subjekt odpovídající označením žalovanému ve veřejné části živnostenského rejstříku, když ani ve smlouvě není uvedeno IČO, nýbrž rodné číslo žalovaného, jedná se tak skutečně o smlouvu spotřebitelskou se všemi právními důsledky (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1176/21 – uvedení údaje o IČO a sídlu či skryté ujednání o„ podnikatelských účelech“ neprokazuje samo o sobě souvislost prostředků s podnikáním). 10. Následně dospěl soud k názoru, že předmětná smlouva není platně uzavřenou smlouvou o úvěru, a to z následujícího důvodu. Jakkoliv jde o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem dobrovolně a transparentně, je třeba zdůraznit, že nelze sjednat cokoliv, jak vyplývá ze základních parametrů platné právní úpravy (srov. § 3 odst. 1 a § 6 o. z.). Předloženou smlouvu soud hodnotil jako smlouvu adhezní (§ 1798 odst. 2 o. z.) a žalovaného ve vztahu jako slabší smluvní stranu. V předmětné smlouvě je vedle úroku ve výši 2 407 Kč stanoven poplatek za poskytnutí úvěru v částce 11 250 Kč, když soud ani podrobným studiem smlouvy nezjistil, jaké protiplnění by za tento poplatek měl věřitel dlužníku poskytnout, když i ze samotného názvu poplatku má soud za to, že se jedná o úplatu za poskytnutí finančních prostředků a tedy bezpochyby o úrok. Úrokem se rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytovaná podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. K obdobnému závěru dospěl soud i co do částky 2 301 Kč ohledně poplatku za vyhodnocení úvěrového případu, když obdobné náklady na„ vyhodnocení úvěryschopnosti dlužníka“ předcházející vlastnímu uzavření smlouvy jsou a mají být standardně zahrnuty právě již do smluvního úroku dohodnutého ve smlouvě, nadto žalobkyně žádné konkrétní služby za tento poplatek netvrdila ani neprokázala. U obou zmíněných poplatků připadá tak v úvahu poskytnutí služby pouze vyplněním formulářové adhezní smlouvy. Ohledně poplatku za hotovostní inkaso splátek, vycházeje co do případného obsahu služby pouze z názvu poplatku, soud konstatuje, že k tomu ani žalobkyně netvrdila ani nikterak nedokazovala, zda byla žalovanému nějaká služba poskytnuta, či nikoliv, případně jaká, jak a kolikrát a s jakými náklady věřitele. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí věřitel vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že jednotlivým výčtem částek ve smlouvě věřitel skrytě navýšil vlastní úroky, a to na úroky ve výši 70,14 % ročně jistiny za rok, když za avizované„ služby“ věřitel dlužníkovi žádného protiplnění neposkytl. K takovéto výši úroku dospěl soud přepočtem z celkové splatné částky 45 458 Kč (jistina 25 000 Kč a úrok 20 458 Kč) splatné za 14 měsíců (tj. úrok za dobu trvání smlouvy 81,83 %), když délka roku je 12 měsíců (tj. 70,14 % ročně jak výše uvedeno). Při takto sjednané výši útoku (70,14 % ročně) se po zhodnocení smlouvy jako celku jedná o neplatně uzavřenou smlouvu, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok spotřebitelského úvěru splatný od 1 do 5 let cca 10,79 % ročně, ve smlouvě sjednaný jej tak několikanásobně převyšuje. Při úvaze soudu o m