9 C 27/2022-49 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 25. 11. 2021 po žalované domáhala zaplacení částky 7 360 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 592,64 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 360 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od 26. 9. 2019 do 11. 6. 2021 ve výši 1 258,26 Kč a dále zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], jejíž část závodu byla ke dni [datum] převedena společnosti [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO], a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 360 Kč s úrokovou sazbou ve výši 24 % ročně, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč, za správu úvěru ve výši 2 640 Kč a za hotovostní výběr splátek částku ve výši 3 840 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 560 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, žalovaná na pohledávku uhradila částku 14 960 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 5. 8. 2021. Po postoupení pohledávky žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila, a to ani po zaslané předžalobní upomínce. 2. Žalovaná se ve věci vyjádřila při jednání dne 7. 4. 2022 tak, že s původním věřitelem se snažila dohodnout, když jejich obchodní zástupkyně se někdy podle dohody dostavila a jindy ne. Žalovaná ví, že je její chybou, že se na splácení vykašlala. K důkazům soudu předložila splátkový kalendář. Zcela jistě uhradila více než poskytnutou jistinu 12 000 Kč a vzhledem k tomu navrhuje žalobu v plném rozsahu zamítnout. 3. Žalovanou rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř. Žalovaná nevyvracela žalobní tvrzení a soudu označila a předložila toliko důkazy již předložené žalobkyní, případně listiny týkající se odlišného úvěru, nad tento rozsah doložila pouze splátkový kalendář, ze kterého vyplývala úhrada částky 13 480 Kč, když žalobkyně již v návrhu uvedla uhrazenou částku 14 960 Kč, kterou nakonec ani žalovaná nerozporovala. Žalobkyně nebyla přítomná u nařízeného jednání soudu a nevyužila tak své možnosti být řádně poučena ze strany soudu ve smyslu § 118a o.s.ř. Soud tak vycházel ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků doplněných žalovanou o splátkový kalendář, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Dne [datum] uzavřel původní věřitel se žalovanou smlouvu nazvanou jako Smlouva o úvěru [číslo] podle níž žalované poskytl částku 12 000 Kč, kterou žalovaná převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázala věřiteli splatit formou 14 měsíčních splátek po 1 560 Kč, a to spolu s úrokem v částce 3 360 Kč, za dobu trvání smlouvy 14 měsíců odpovídající výši úroku 24 % ročně z dlužné částky, s poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 2 640 Kč, a s hotovostním inkasem splátek ve výši 3 840 Kč, celkem tak v částce 22 320 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila, žalovaná na pohledávku uhradila částku 14 960 Kč. Svoji pohledávku za žalovanou věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 4. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 6. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že samotná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalované, o výši úvěru, o výši jednotlivých poplatků, o celkové částce, jež má být žalovanou věřiteli zaplacena a o výši a počtu měsíčních splátek, v rámci nichž se tak má stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní. Přestože jsou platby spojené s poskytnutím peněžních prostředků uvedené v předmětné smlouvě o úvěru (úrok, poplatek za sjednání úvěru, poplatek za správu úvěru a hotovostní inkaso) zcela transparentní a přestože je v předmětné smlouvě uveden úrok odpovídající výši 24 % ročně z poskytnuté částky, což by samostatně byl akceptovatelný úrok, nejedná se o platně uzavřenou smlouvu o úvěru z následujících důvodů. Soud dospěl k závěru, že věřitel při uzavírání předmětné smlouvy poplatky uvedenými v jednotlivých částkách, pouze účelově s cílem naplnit zákonné požadavky na přiměřenost vzájemných ujednání mezi podnikatelem a spotřebitelem, skrytě navýšil úroky. V předmětné smlouvě je stanoven poplatek za správu úvěru v částce 2 640 Kč, když soud ani podrobným studiem smlouvy nezjistil, jaké protiplnění by za tento poplatek měl věřitel (podnikatel) dlužníku (spotřebiteli) poskytnout. K obdobnému závěru dospěl soud i co do částky 480 Kč ohledně poplatku za uzavření smlouvy. U obou těchto poplatků připadá v úvahu pouze tak vyplnění formulářové adhezní smlouvy, což je služba, která by měla být věřitelem zahrnuta již ve sjednaném úroku, jenž je vlastním a zákonem předpokládaným poplatkem, úplatou, za poskytnutí finančních prostředků. Žádná jiná tvrzení natož důkazy k těmto poplatkům žalobkyně soudu neuvedla. Ohledně poplatku za hotovostní výběr splátek, vycházeje co do případného obsahu služby pouze z názvu poplatku, když ve smlouvě specifikován obsah této služby není, soud konstatuje, že k tomu ani žalobkyně netvrdila ani nikterak nedokazovala, zda byla žalované nějaká služba poskytnuta, či nikoliv, případně jaká a kolikrát a s jakými náklady věřitele. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že jednotlivým výčtem částek ve smlouvě se věřitel snaží účelově vyhovět zákonným požadavkům na přiměřenost a transparentnost smluv uzavíraných se spotřebitelem, ale ve skutečnosti došlo pouze ke skrytému navýšení vlastního úroku, a to na úroky ve výši 73,71 % jistiny za rok, když za avizované„ služby“ věřitel dlužníkovi žádného protiplnění neposkytl. K takovéto výši úroku dospěl soud přepočtem z celkové splatné částky 22 320 Kč (jistina 12 000 Kč a úrok 10 320 Kč) splatné za 14 měsíců (tj. úrok za dobu trvání smlouvy 86 %), když délka roku je 12 měsíců (tj. 73,71 % ročně jak výše uvedeno). Při takto sjednané výši úroku se po zhodnocení smlouvy jako celku jedná o neplatně uzavřenou smlouvu, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro domácnost na spotřebu v délce splácení 1 až 5 let cca 10,31 % ročně, ve smlouvě sjednaný jej tak více než pětkrát převyšuje. I při plném respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle nezbývá soudu než konstatovat, že zákonná ustanovení na ochranu spo