9 C 337/2021-66 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 71 544 Kč a částky 23 065,56 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 71 544 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 100,45 % ročně z částky 57 820,85 Kč od 22. 7. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 229 694 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 162,40 % ročně a se splátkou pojištění ve výši 178 Kč v 36 měsíčních splátkách po 5 495 Kč se splatností vždy k 16. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem listopadem 2019. Vzhledem k tomu, že žalovaná řádně nehradila splátky úvěru, došlo k automatickému zesplatnění pohledávky ke dni 20. 7. 2020. Pro případ neuhrazení nové jistiny úvěru po zesplatnění úvěru žalovanou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně se tak domáhala zaplacení částky 71 188,67 Kč sestávající z dlužné jistiny 57 820,85 Kč a úroku přirostlého k jistině ke dni zesplatnění ve výši 14 367,82 Kč, pojištění ve výši 356 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z jistiny 71 188,67 Kč od 1. 11. 2020 do 20. 9. 2021 v částce 23 065,56 Kč, vše s úrokem z prodlení a s úrokem jak uvedeno výše. Žalovaná na tomto svém dluhu uhradila celkem 34 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k dobrovolnému splnění jejího dluhu předžalobní výzvou ze dne 1. 9. 2021. 2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila. 3. Při uvedené procesní pasivitě žalované, kterou rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a která v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavila, dospěl soud na základě žalobkyní předložených důkazů ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] podle níž žalované poskytla částku 60 000 Kč, a to vyplacením na bankovní účet č. [bankovní účet], a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit včetně úroků ve výši 162,40 % ročně v 36 měsíčních splátkách po 5 495 Kč, splatných vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce. Současně byla mezi žalobkyní a žalovanou téhož dne uzavřena pojistná smlouva o pojištění schopnosti splácet. Pojistné bylo sjednáno v měsíční výši 178 Kč, měsíční úhrada pojistného je součástí všech splátek úvěru a je tedy splatné ve lhůtách splatnosti splátek úvěru. Žalovaná splátky řádně nehradila. Žalovaná řádně uhradila 6 splátek za říjen 2019 až březen 2020 po 5 500 Kč, celkem 33 000 Kč před zesplatněním celého úvěru. V důsledku prodlení žalované se splátkou č. 7, došlo ke dni 20. 7. 2020 k zesplatnění pohledávky žalobkyně. Po zesplatnění žalovaná ještě uhradila dne 30. 9. 2020 částku 500 Kč a dne 19. 10. 200 částku 500 Kč. Pro případ neuhrazení nové jistiny úvěru po zesplatnění úvěru žalovanou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. 4. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 6. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2758 odst. 1 o. z. platí, že pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. 9. Podle § 13 o. z. platí, že každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. 10. Při právním hodnocení právního vztahu mezi účastníky vyplývajícího ze smlouvy o úvěru se soud zabýval nejprve aplikací § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle nějž každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích. V obdobných věcech téhož žalobce přitom Okresní soud v Chebu již rozhodoval například pod sp. zn. 12 C 167/2017, kde byla předmětem posouzení smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] mezi žalobkyní a jinou osobou, částka poskytnutého úvěru činila 40 001 Kč a sjednaný úrok byl 84,9 % ročně, přičemž v ostatních ujednáních se jednalo o smlouvu o úvěru zcela totožného znění, a odvolací Krajský soud v Plzni dospěl v rozsudku ze dne 15. 5. 2018, č.j. 64 Co 1/2018-70 k následujícím právním závěrům:„ Podle ustanovení § 580 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům; k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Posuzovanou smlouvu se žalovaný zavazuje k placení úroku ve výši 84,9 % ročně. Lze souhlasit s žalobkyní, že výše úroku byla sjednána transparentně, žalobkyně splnila ve vztahu k výši úroku i informační povinnosti vůči žalovanému, které jí ze zákona o spotřebitelském úvěru plynou. Oproti žalobkyni odvolací soud, tak jak dovodil i soud prvního stupně, považuje dohodnutou výši úroku za nepřiměřeně vysokou. Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách vyplývá, že obvyklá míra úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností 1 rok až pět let činila v roce 2016 9,74 % ročně; tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky převyšuje bezmála devětkrát. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Ve smlouvě se sjednává právo žalobkyně pro případ prodlení žalovaného s placením splátek alespoň 65 dnů„ zesplatnit“ úvěr, tj. požadovat okamžitou úhradu veškerých nároků, které žalobkyně vůči žalovanému má. V článku 6.4. smlouvy je pro tento případ stanoveno, že dosud neuhrazená jistina ale i neuhrazený úrok, se stává součástí„ nové jistiny“ která je jako celek úročena dohodnutou sazbou 84,9 %, přičemž v článku 2.2. smlouvy ujednáno, že„ úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru“; celková výše úroku, který je žalobkyně oprávněna požadovat je v témže ustanovení omezen na 120% částky 110 352 Kč, tj. na 132 422 Kč. Toto ujednání, které navíc nesplňuje požadavek na jasnost a srozumitelnost veškerých sdělení vůči spotřebiteli podle § 181 odst. 1 o. z., neboť formulace o