9 C 38/2022-60 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 8 880 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 432,88 Kč, s úrokem ve výši 4 314 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 13 530 Kč a pro případ svého prodlení mj. uhradit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den svého prodlení a uhradit účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, přičemž tyto byly ujednány paušální částkou ve výši 50 Kč za každou jednu písemnou upomínku. Dne [datum] byl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřen k uvedené smlouvě dodatek téhož čísla ([číslo]), kterým byla navýšena jistina úvěru na celkovou částku 20 000 Kč. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný v dodatku ke smlouvě zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 24 164 Kč a pro případ svého prodlení mj. uhradit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den svého prodlení a uhradit účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, přičemž tyto byly ujednány paušální částkou ve výši 50 Kč za každou jednu písemnou upomínku. Finanční prostředky ve výši 24 164 Kč se žalovaný zavázal uhradit do 13. 3. 2020. Žalovaný neuhradil splátku úvěru řádně a včas. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], IČO [číslo], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, s účinností ke dni 14. 6. 2021, což žalovanému oznámila přípisem ze dne 25. 6. 2021. Žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce. 2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. 3. Při uvedené procesní pasivitě žalovaného, kterého rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavil, a za situace, kdy ani žalobkyně nebyla přítomná u nařízeného jednání soudu a ani ona tak nevyužila své možnosti být řádně poučena ze strany soudu ve smyslu § 118a o.s.ř., vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Dne [datum] uzavřel původní věřitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako Smlouva o úvěru [číslo] podle níž žalovanému poskytl částku 11 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal věřiteli splatit jednorázovou platbou ve výši 13 530 Kč. Dne [datum] uzavřel původní věřitel se žalovaným dodatek ke Smlouvě o úvěru [číslo] podle něhož byla navýšena jistina úvěru na částku 20 000 Kč a původní věřitel tak žalovanému poskytl částku 9 000 Kč, a to na bankovní účet č. [bankovní účet], dne [datum] (3 000 Kč), [datum] (1 000 Kč), [datum] (3 000 Kč) a [datum] (2 000 Kč). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr věřiteli splatit jednorázovou platbou ve výši 24 164 Kč do 13. 3. 2020. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal pro případ svého prodlení mj. uhradit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den svého prodlení a uhradit účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, přičemž tyto byly ujednány paušální částkou ve výši 50 Kč za každou jednu písemnou upomínku. Žalovaný splátku řádně neuhradil. Svoji pohledávku za žalovaným věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což žalovanému oznámil dne 25. 6. 2021. Žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce. 4. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 6. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 1958 odst. 1 o. z. platí, že je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 9. Podle § 573 o. z. platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 10. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že Smlouva o úvěru [číslo] včetně dodatku je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to vzhledem k výši ujednaného úroku, který činí 279,83 % ročně. Takto ujednaná výše úroku odporuje požadavkům na přiměřenost a transparentnost smluv uzavíraných se spotřebitelem a po zhodnocení smlouvy jako celku lze konstatovat, že způsobuje neplatnost smlouvy, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro domácnost na spotřebu v délce splácení do 1 roku cca 18,84 % ročně a v době uzavření dodatku ke smlouvě cca 18,94 % ročně, ve smlouvě sjednaný jej tak mnohonásobně převyšuje. I při plném respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle nezbývá soudu než konstatovat, že zákonná ustanovení na ochranu spotřebitele jsou z většiny kogentní a nelze se tak od nich odchýlit ani ujednáním ve smlouvě. Pokud přesto dojde k odchylnému ujednání mezi účastníky, k tomuto ujednání, zejména pokud je v neprospěch spotřebitele, se ze zákona nepřihlíží a soud musí ze své úřední povinnosti vycházet z toho, že se jedná o ujednání neplatné. Při úvaze soudu o možné oddělitelnosti jednotlivých ujednání dospěl k závěru, že po zhodnocení obchodu žalobkyně (jejího právního předchůdce) – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celku, kdy požaduje úroky z poskytnuté částky významně vyšší než je obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, a cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné, v podstatě jde o obchod s chudobou, a právě tyto okolnosti pak brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání a zjevné zneužití práva žalobkyní (či jejím právním předchůdcem) nepožívá právní ochrany. 11. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domá