9 C 384/2021-50 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 6 305,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč za dobu od 13. 4. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 14. 2. 2020 do 1. 4. 2021 ve výši 677,26 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 978,84 Kč (představujícím poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 739 Kč, smluvní úrok ve výši 1 739,84 Kč a poplatek za upomínání ve výši 500 Kč), a dále se smluvní pokutou ve výši 305,87 Kč a s náklady spojenými s uplatněném pohledávky ve výši 39 Kč. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet žalované. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 739 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky včetně poplatku za jejich poskytnutí vrátit právnímu předchůdci žalobkyně v jedné splátce do 13. 2. 2020. Žalovaná neplnila řádně a včas, když na svůj dluh nezaplatila ničeho, dostala se s plněním do prodlení a právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z neuhrazené jistiny dluhu a podle čl. VIII odst. 1 písm. a), c), d) smlouvy o úvěru nárok na zaplacení smluvního úroku z prodlení, účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, a to s účinností ke dni 12. 4. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 3. 5. 2021. Po postoupení pohledávky žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila, a to ani po zaslané předžalobní upomínce. 2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila. 3. Při uvedené procesní pasivitě žalované, kterou rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a která v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavila, a za situace, kdy ani žalobkyně nebyla přítomná u nařízeného jednání soudu a ani ona tak nevyužila své možnosti být řádně poučena ze strany soudu ve smyslu § 118a o.s.ř., vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Dne [datum] uzavřel původní věřitel se žalovanou smlouvu nazvanou jako Smlouva o úvěru [číslo] podle níž žalované poskytl téhož dne částku 6 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet žalované č. [bankovní účet], jak vyplývá z Potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] a kterou se žalovaná zavázala věřiteli splatit formou 1 splátky, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 793,03 Kč a s úrokem ve výši 177,53 Kč, odpovídající úroku ve výši 36 % ročně, celkem tak v částce 7 970,56 Kč, vše do 30 dnů od poskytnutí úvěru, v případě překročení doby splatnosti úvěru byla ujednána výše poplatku za poskytnutí úvěru na částku 2 561,47 Kč. Pro případ prodlení žalované s úhradou splátky byla podle čl. VIII odst. 1 písm. c), d) smlouvy o úvěru ujednána povinnost žalované zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná splátku úvěru řádně a včas nehradila, dosud žalovaná na svém dluhu neuhradila ničeho. Svoji pohledávku za žalovanou věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni 12. 4. 2021, což žalované oznámil dne 3. 5. 2021. 4. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 6. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 1958 odst. 1 o. z. platí, že je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 9. Podle § 573 o. z. platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 10. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že samotná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalované, o výši úvěru, o výši poplatku, a o výši a počtu splátek, v rámci nichž se tak má stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní. Přestože jsou platby spojené s poskytnutím peněžních prostředků uvedené v předmětné smlouvě o úvěru (poplatek) zcela transparentní a přestože je v předmětné smlouvě uveden úrok odpovídající výši 36 % ročně z poskytnuté částky, což by samostatně byl akceptovatelný úrok, nejedná se o platně uzavřenou smlouvu o úvěru z následujících důvodů. Soud dospěl k závěru, že věřitel při uzavírání předmětné smlouvy poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 1 793,03 Kč / 2 561,47 Kč, pouze účelově s cílem naplnit zákonné požadavky na přiměřenost vzájemných ujednání mezi podnikatelem a spotřebitelem, skrytě navýšil úroky, když soud ani podrobným studiem smlouvy nezjistil, jaké protiplnění by za tento poplatek měl věřitel (podnikatel) dlužníku (spotřebiteli) poskytnout, a pokud věřitel tento poplatek žalované účtoval pouze za poskytnutí úvěru, pak jej soud považuje za úplatu za poskytnutí finančních prostředků, a tudíž za úrok, a jeho výši pak za nepřiměřenou. Vzhledem k uvedenému má soud za to, že ve skutečnosti došlo ke skrytému navýšení vlastního úroku, a to na úroky ve výši 399,55 % 555,40 % jistiny za rok. K takovéto výši úroku dospěl soud přepočtem z celkové splatné částky 7 970,56 Kč (jistina 6 000 Kč a úrok 1 970,56 Kč) / 8 739 Kč (jistina 6 000 Kč a úrok 2 739 Kč) splatné za 30 dnů (tj. úrok za dobu trvání smlouvy 32,84 % 45,65 %), když soud předpokládal běžnou délku roku 365 dnů (tj. 399,55 % 555,40 % ročně jak výše uvedeno). Při takto sjednané výši úroku se po zhodnocení smlouvy jako celku jedná o neplatně uzavřenou smlouvu, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro domácnost na spotřebu v délce splácení do 1 roku cca 18,98 % ročně, ve smlouvě sjednaný jej tak mnohokrát převyšuje. Ostatně ze samotné smlouvy vyplývá, že výše RPSN činila 3066,70 % 9603,85 %. I při plném respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle nezbývá soudu než konstatovat, že zákonná ustanovení na ochranu spotřebitele jsou z většiny kogentní a nelze se tak od nich odchýlit ani ujednáním ve smlouvě. Pokud přesto dojde k odchylnému ujednání mezi účastníky, k tomuto ujednání, zejména pokud je v neprospěch spotřebitele, se ze zákona nepřihlíží a soud musí ze své úřední povinnosti vycházet z toho, že se jedná o ujednání neplatné. Při úvaze soudu o