9 C 419/2021-31 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 840 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 840 Kč od 11. 2. 2021 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že na základě Smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní žalovaným, poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % za každý den čerpání, tj. 60 Kč denně, za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy celkem 840 Kč. Splátka úvěru byla stanovena na 10. 2. 2021. Žalovaný však neuhradil splátku úvěru řádně a včas, když žalobkyni neuhradil ničeho. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení žalované částky předžalobní výzvou ze dne 20. 4. 2021. 2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že v době uzavření smlouvy byl bez práce a tak si půjčku vzal, ničeho na ní nezaplatil. 3. Z provedeného dokazování dospěl soud ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu nazvanou jako Smlouva o podnikatelském úvěru [číslo] podle níž žalovanému poskytla částku 3 000 Kč, kterou žalovaný obdržel na bankovní účet [číslo] v den uzavření smlouvy a kterou se zavázal žalobkyni splatit do 14 dnů ode dne čerpání, tj. do [datum], a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 % za každý den čerpání, tj. 60 Kč denně, za dobu trvání smlouvy 14 dnů celkem 840 Kč, celkem tak v částce 3 840 Kč. Žalovaný splátku úvěru řádně neuhradil, když neuhradil žalobkyni ničeho. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení žalované částky předžalobní výzvou ze dne 20. 4. 2021, odeslanou mu dle žalobkyní doloženého podacího lístku téhož dne, a to ve lhůtě 3 dnů. 4. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 1958 odst. 1 o. z. platí, že je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 8. Podle § 573 o. z. platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 9. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že předmětná smlouva není platně uzavřenou smlouvou o úvěru, a to z následujícího důvodu. Jakkoliv jde o smlouvu uzavřenou v souvislosti s podnikáním žalovaného, je třeba zdůraznit, že ani při takovém postavení smluvních stran nelze sjednat cokoliv, jak vyplývá ze základních parametrů platné právní úpravy (srov. § 3 odst. 1 a § 6 o. z.). Předloženou smlouvu soud hodnotil z výše uvedených důvodů jako smlouvu adhezní (§ 1798 odst. 2 o. z.) a žalovaného ve vztahu jako slabší smluvní stranu. Dle čl. III 3.1.3 Smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne [datum] byla ujednána povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru, což odpovídá 730 % ročně, když soud ani podrobným studiem smlouvy nezjistil, jaké služby by měly být žalovanému za uvedený poplatek poskytnuty a má za to, že ve svém důsledku je poplatek míněn toliko úrok (tj. poplatek za poskytnutí finančních prostředků), přičemž při takto sjednané výši úroku (730 % ročně) se po zhodnocení smlouvy jako celku jedná o neplatně uzavřenou smlouvu, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro živnostníky cca 4,22 % ročně, ve smlouvě sjednaný jej tak několikanásobně převyšuje. Při úvaze soudu o možné oddělitelnosti jednotlivých ujednání dospěl k závěru, že po zhodnocení obchodu žalobkyně – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celku, kdy požaduje úroky z poskytnuté částky významně vyšší než je obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, a cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné, v podstatě jde o obchod s chudobou, a právě tyto okolnosti pak brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání a zjevné zneužití práva žalobkyní nepožívá právní ochrany. 10. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a následujících o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku dne [datum] ve výši 3 000 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 3 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Ohledně úroku z prodlení podle ust. § 1970 o. z. soud tento žalobkyni výrokem I. přiznal od 27. 4. 2021, neboť vzhledem k závěru soudu o neplatnosti smlouvy tedy nebyl mezi účastníky dohodnut ani přesný čas plnění a soud tak vycházel ze splatnosti pohledávky po výzvě adresované žalobkyní žalovanému vycházeje přitom z obsahu spisu, ze kterého soud výzvu k zaplacení zjistil v předžalobní upomínce ze dne 20. 4. 2021, odesláno dne 20. 4. 2021, podle § 573 o. z. fikce doručení třetí pracovní den, tj. 23. 4. 2021, dle výzvy splatné do 3 dnů od doručení, tj. 26. 4. 2021, žalovaný je tak v prodlení s úhradou od 27. 4. 2021. 11. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině, ve zbývajících zákonných úrocích a ve zbývajících sjednaných úrocích nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala. 12. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byla žalobkyně úspěšná 78,1 % a žalovaný 21,9 %, žalobkyně byla tedy úspěšnější v rozsahu 56,2 %, soud tudíž žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení žalovaným ve výši 837 Kč, tj. 56,2 % z částky 1 489 Kč, představující náklady řízení, které tvoří soudní poplatek 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobná výzva, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 600 Kč a 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, když podaná žaloba je žalobou formulářového typu (další řízení vedená na základě obdobných formulářových žalob žalobkyně u zdejšího soudu např. sp. zn. 11 C 505/2020, sp. zn. 20 C 218/2020). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.