9 C 87/2022-38 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 900 Kč od 31. 12. 2020 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že na základě [název smlouvy] [anonymizována tři slova] ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % za každý den čerpání, tj. 60 Kč denně, za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy celkem 840 Kč. Splátka úvěru byla stanovena na [datum]. Žalovaný však neuhradil splátku úvěru řádně a včas, když žalobkyni neuhradil ničeho. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení žalované částky předžalobní výzvou ze dne 9. 3. 2021. 2. Žalovaný se ve věci se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. 3. Při uvedené procesní pasivitě žalovaného, kterého rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavil, a za situace, kdy ani žalobkyně nebyla přítomná u nařízeného jednání soudu a ani ona tak nevyužila své možnosti být řádně poučena ze strany soudu ve smyslu § 118a o.s.ř., vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu nazvanou jako [název smlouvy] [anonymizována tři slova] [číslo] podle níž žalovanému poskytla částku 3 000 Kč, kterou žalovaný obdržel na bankovní účet č. [bankovní účet] v den uzavření smlouvy a kterou se zavázal žalobkyni splatit do 14 dnů ode dne čerpání, tj. do [datum], a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 % za každý den čerpání, tj. 60 Kč denně, za dobu trvání smlouvy 14 dnů celkem 840 Kč, celkem tak v částce 3 840 Kč. Žalovaný splátku úvěru řádně neuhradil, když neuhradil žalobkyni ničeho. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení žalované částky předžalobní výzvou ze dne 9. 3. 2021, odeslanou mu dle žalobkyní doloženého podacího lístku téhož dne, a to ve lhůtě 3 dnů. 4. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazuje- li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 1958 odst. 1 o. z. platí, že je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 8. Podle § 573 o. z. platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 9. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že předmětná smlouva není platně uzavřenou smlouvou o úvěru, a to z následujícího důvodu. Jakkoliv jde o smlouvu uzavřenou v souvislosti s podnikáním žalovaného, je třeba zdůraznit, že ani při takovém postavení smluvních stran nelze sjednat cokoliv, jak vyplývá ze základních parametrů platné právní úpravy (srov. § 3 odst. 1 a § 6 o. z.). Předloženou smlouvu soud hodnotil jako smlouvu adhezní (§ 1798 odst. 2 o. z.) a žalovaného ve vztahu jako slabší smluvní stranu. Dle čl. III 3.1.3 [název smlouvy] [anonymizována tři slova] ze dne [datum] byla ujednána povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru, což odpovídá 730 % ročně, když soud ani podrobným studiem smlouvy nezjistil, jaké služby by měly být žalovanému za uvedený poplatek poskytnuty a má za to, že ve svém důsledku je poplatkem míněn toliko úrok (tj. poplatek za poskytnutí finančních prostředků), přičemž při takto sjednané výši útoku (730 % ročně) se po zhodnocení smlouvy jako celku jedná o neplatně uzavřenou smlouvu, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro živnostníky cca 2,46 % ročně, ve smlouvě sjednaný jej tak několikanásobně převyšuje. Při úvaze soudu o možné oddělitelnosti jednotlivých ujednání dospěl k závěru, že po zhodnocení obchodu žalobkyně – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celku, kdy požaduje útoky z poskytnuté částky významně vyšší než je obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, a cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné, v podstatě jde o obchod s chudobou, a právě tyto okolnosti pak brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání a zjevné zneužití práva žalobkyni nepožívá právní ochrany. 10. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a následujících o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku dne [datum] ve výši 3 000 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 3 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Ohledně úroku z prodlení podle ust. § 1970 o. z. soud tento žalobkyni výrokem I. přiznal od 17. 3. 2021, neboť vzhledem k závěru soudu o neplatnosti smlouvy tedy nebyl mezi účastníky dohodnut ani přesný čas plnění a soud tak vycházel ze splatnosti pohledávky po výzvě adresované žalobkyni žalovanému vycházeje přitom z obsahu spisu, ze kterého soud výzvu k zaplacení zjistil v předžalobní upomínce ze dne 9. 3. 2021, odesláno dne 9. 3. 2021, podle § 573 o. z. fikce doručení třetí pracovní den, tj. 12. 3. 2021, dle výzvy splatné do 3 dnů od doručení, tj. 16. 3. 2021, žalovaný je tak v prodlení s úhradou od 17. 3. 2021. 11. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině, ve zbývajících zákonných úrocích a ve zbývajících sjednaných úrocích nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala. Nadto soudu není známo, na jakém základě žalobkyně nárokovala částku 60 Kč, když v žalobě uvedla, že„ předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 840 Kč, a z dosud nesplacené jistiny ve výši 3 000 Kč“, zatímco v petitu žaloby požadovala zaplacení částky 3 900 Kč. 12. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byla žalobkyně úspěšná 76,92 % a žalovaný 23,08 %, žalobkyně byla tedy úspěšnější v rozsahu 53,84 %, soud tudíž žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení žalovaným ve výši 802 Kč, tj. 53,84 % z částky 1 489 Kč, představující náklady řízení, které tvoří soudní poplatek 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobná výzva, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 600 Kč a 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, když podaná žaloba je žalobou formulářov