15 C 239/2022-22 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. května 2022 na zaplacení 42 600 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, složené jednak z nevrácených úvěrů 21 700,08 Kč a 10 tis. Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a poplatků 6 199,92 Kč a 4 700 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném dále zaplacení úroku v poměru 24,60 % z nevráceného úvěru 21 700,08 Kč za období od 5. května 2020 do zaplacení, který kapitalizovala do 7. ledna 2022 v částce 9 089,80 Kč, úroku v poměru 24,69 % z nevráceného úvěru 10 tis. Kč za období od 24. července 2020 do zaplacení, který kapitalizovala do 7. ledna 2022 v částce 3 655,49 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z nevráceného úvěru 21 700,08 Kč za období od 5. května 2020 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 7. ledna 2022 v částce 3 695,04 Kč a stejného příslušenství z nevráceného úvěru 10 tis. Kč za období od 24. července 2020 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala také do 7. ledna 2022 v částce 1 221,46 Kč. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k žalovanému nedoplatku úvěru 21 700,08 Kč a poplatku 6 199,92 Kč dovozovala žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 11. března 2019 mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [číslo] [obec], (dále jen„ úvěrující“) a žalovaným. Na základě této smlouvy poskytla podle tvrzení žalobkyně věřitelka žalovanému 25 tis. Kč, které se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit věřitelce úrok 5 tis. Kč, odměnu za administrativní činnost 5 tis. Kč a za hotovostní inkaso splátek 10 tis. Kč, (žalobkyní souhrnně označováno také jako poplatky). To vše měl žalovaný splácet v 60 týdenních splátkách po 750 Kč do 4. května 2020. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k žalovanému nedoplatku úvěru 10 tis. Kč a poplatků 4,7 tis. Kč dovozovala žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 30. května 2019 mezi úvěrující a žalovaným. Na základě této smlouvy poskytla podle tvrzení žalobkyně věřitelka žalovanému 10 tis. Kč, které se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit věřitelce úrok 2 tis. Kč, odměnu za administrativní činnost 2 tis. Kč a za hotovostní inkaso splátek 4 tis. Kč, (žalobkyní také označováno souhrnně také jako poplatky). I toto vše měl žalovaný splácet v 60 týdenních splátkách po 300 Kč do 23. července 2020. Žalovaný však věřitelce dosud nezaplatil žalované částky jistin a poplatků. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení z nevrácených úvěrů. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne 7. ledna 2022 s věřitelkou, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno první jednání na den 27. února tr. K jednání se dostavil jen zástupce žalobkyně prostřednictvím své podzástupkyně, přičemž pouze neúčast žalobkyně byla omluvena. 3. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání smluv [číslo] s uvá-děným obsahem s žalovaným. Z písemností zachycujících obsah těchto smluv soud dále zjistil, že jejich podpisy žalovaný současně stvrdil převzetí peněz v částkách 25 000 Kč a 10 tis. Kč a zavázal se je vrátit úvěrující a zaplatit jí uváděné poplatky v uvedených splátkách. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni. 4. Soud naopak nezjistil, že by se žalovaný měl zavázat platit další úrok v poměru 24,60 %, resp. 24,69 %, nebo že by úrok ve smlouvě uvedené v absolutní částce byl vyjádřením součtu kapitalizovaných úroků. Takové ujednání totiž písemná smlouva neobsahuje. V podrobných podmínkách smluv není zmínka o úrokové sazbě 24,60 %, resp. 24,69 %, kdy jsou zmiňovány jiné úrokové sazby závislé na době trvání smlouvy. Výslovný závazek k platbě úroku se přitom váže vždy jen k absolutní, nikoli k poměrnému úroku. Jestliže tedy úvěrující takto znepřehlednila text písemné smlouvy (nebylo totiž tvrzeno, že by návrh smlouvy předložil žalovaný), nemůže se dovolávat jakéhokoli plnění po smluvní straně, která nejasnost nezpůsobila. To vše je umocněno tím, že žalovaný do závazkového vztahu vstupoval zjevně jako spotřebitel, zatímco úvěrující naopak jako dodavatelka (viz § 1812 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“)). Podrobněji k tomuto vysvětlení lze poukázat na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. listopadu 2021, č. j. 64 Co 264/2021-58, jakožto soudu odvolacího v řízení vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 220/2020, jehož se žalobkyně také účastnila, týkající se obdobné smlouvy úvěrující. 5. Z hlediska právní kvalifikace vedlejších plateb (poplatků) sjednaných v obou smlouvách nalézací soud posoudil zjištěný skutkový stav ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, č. j. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, č. j. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, č. j. 11 C 208/2021-24, jež se opět týkaly obdobného závazkového vztahu, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 OZ. Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelkou dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou, odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky, půjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i dlužník – vydlužitel či úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, půjčky či zápůjčky, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích (jež jsou žalobkyni známy, neboť také v odkazovaných řízeních vystupovala vždy na straně žalující) pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši představuje přepočítaný roční úrok 93,79 % u smlouvy ze dne 11. března 2019 a 84,62 % u smlouvy ze dne 30. května 2019. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky, půjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom zjevně představuje mnohonásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase, jak je níže vysvětleno. 6. Vysvětlení žalobkyně, které soudu v této souvislosti poskytla, odkazující obecně na úkony spojené s činnostmi jakéhokoli úvěrujícího, či zapůjčitele, jen potvrzuje výše uvedené hodnocení o tom, že ohledně poplatků za administrování půjčky a za inkaso splátek jde o paušalizaci nákladů na obvyklé úkony, jež věřitel činí při správě svých pohledávek, které by měly být kryty právě cenou poskytovaných peněz (jak je ostatně zjevně činěno i zde). Ani žalobkyní (v jiných řízeních) hodnocená rizikovost transakce nemůže obstát, neboť žalobkyně nikdy nevysvětlila, z čeho onu rizikovost dovozuje. Nic jistě úvěrující nebránilo, aby si splácení, pokud snad mělo být rizikové, zajistila. Pokud na zajištění rezignovala a využila tím jisté výhody na trhu s úvěry (půjčkami či zápůjčkami), nelze se nyní této lehkovážnosti dovolávat. Všechny sjednané platby žalovaného je tedy nutné vždy posuzovat jako úrokové zatížení žalovaného. 7. Soud tedy posoudil obě ujednání úvěrující a žalovaného jako platně uzavřené smlouvy o úvěru, jejichž režim podléhá § 2395 a násl. OZ Smlouvy jsou ovšem neplatné pro rozpor s dobrými mravy v části týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout částku odpovídající shora uvedeným poplatkům, které představují skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku) ve smyslu § 2392 OZ. Ta byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v březnu 2019 byla 8,71 % a v červnu 2019 dosahovala 8,67 % (databáze časových řad [příjmení] dostupná na [webová adresa]). Protože jde o neplatnost jen části právního jednání, je neplatnou jen tato část (§ 577 OZ). Soud tedy přistoupil ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ), tedy ve výši 8,71 % ročně u smlouvy [číslo] ve výši 8,67 % u smlouvy [číslo]. To znamená, že pokud úvěrující poskytla žalovanému úvěr 25 tis. Kč na dobu 14 měsíců za korigovaný úrok 8,71 % ročně, měl žalovaný celkem zaplatit 26 376 Kč. Pokud tedy na tyto své závazky podle žalobkyně uhradil celkem 17 100 Kč, zbývá k vrácení jen 9 276 Kč. Pokud jde o úvěr 10 tis. Kč na dobu 13 měsíců za korigovaný úrok 8,67 % ročně, měl žalovaný celkem zaplatit 10 517 Kč a při zaplacení celkem 3 300 Kč, zbývá k vrácení úvěru jen částka 7 217 Kč. 8. Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost jen k placení částek 9 276 Kč a 7 217 Kč jako n