15 C 76/2023-20 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 15. března tr., se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení nevráceného úvěru 14 008,91 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina), poplatku 6 822,89 Kč za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru 1 293,96 Kč, inkasního poplatku 2 506,37 Kč, úroku v poměru 15 % z žalovaného nedoplatku úvěru za období od 13. července 2020 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 14. října 2022 v částce 535,41 Kč a úroku z prodlení v téže výši ze stejné částky za totožné období, který žalobkyně kapitalizovala v témže období také v částce 535,41 Kč. Platební povinnost žalovaného dovozovala žalobkyně ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ úvěrující“) a žalovaným. Podle této smlouvy byla bankou předána žalovanému částka 15 000 Kč jako úvěr, který se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit dále částku 12 888 Kč (žalobkyní označeno jako příslušenství úvěru) jakožto kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč do 12. července 2022. Podle této smlouvy měla banka nárok také na smluvní pokutu v poměru 0,1 % denně z dlužné částky v případě prodlení žalovaného s placením. Žalovaný úvěr podle smlouvy nesplácel a zaplatil jen částku 2 000 Kč odpovídající jedné sjednané splátce. Nevrátil tedy bance úvěr v žalované částce. Z plateb žalovaného bylo 991,09 Kč započítáno na jistinu úvěru a zbytek na příslušenství pohledávky podle předpisu splátek, jež byl přílohou smlouvy. Pohledávky úvěrující byly postoupeny žalobkyni na základě smlouvy ze dne [datum]. Žalobkyně pak vyčíslila smluvní pokutu z částky 14 008,91 Kč za období od 13. července do 14. října 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno první jednání na den [datum] [anonymizována dvě slova]. K jednání se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze neúčast strany žalující byla předem omluvena. 3. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání uváděných smluv. Podpisem smlouvy s úvěrující žalovaný stvrdil převzetí peněz v částce 15 tis. Kč a zavázal se je vrátit a zaplatit úvěrující uváděné další platby s výjimkou poměrného úroku. Z oznámení o postoupení pohledávek bylo zřejmé, že došlo k ujednání o postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni. 4. Soud nezjistil, že by se žalovaný zavázal platit úvěrující další (a to poměrný) úrok, než úrok 1 444 Kč. Ve smlouvě se sice údaj u poměrné úrokové sazbě 15 % objevuje, ovšem až za sumarizací platebních povinností žalovaného. Ta navíc odpovídá právě úroku, který byl ve výčtu platebních povinností žalovaného uveden, tedy částce 1 444 Kč. Výslovný závazek k platbě úroku se tedy vztahuje jen k absolutnímu, nikoli k poměrnému úroku. Jestliže úvěrující takto znepřehlednila text písemné smlouvy (nebylo tvrzeno, že by formulářový návrh smlouvy předložil žalovaný), nemůže se nyní žalobkyně dovolávat jakéhokoli plnění po smluvní straně, která nejasnost nezpůsobila. To vše je umocněno tím, že žalovaný do závazkového vztahu vstupoval zjevně jako spotřebitel, zatímco úvěrující naopak jako dodavatelka (viz § 1812 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“)). Podrobněji k tomuto vysvětlení lze poukázat na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. listopadu 2021, čj. 64 Co 264/2021-58, jakožto soudu odvolacího v řízení, vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 220/2020, o nároku vycházejícím z obdobného smluvního ujednání. 5. Z hlediska právní kvalifikace vedlejších plateb (poplatků) sjednaných ve smlouvě nalézací soud posoudil zjištěný skutkový stav ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, čj. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, čj. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, čj. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 OZ. Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelkou dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou, s výjimkou poplatku za pojištění, odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky, půjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i dlužník – vydlužitel či úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, půjčky či zápůjčky, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích, pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši představuje přepočítaný roční úrok 115,2 %. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky, půjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom zjevně představuje mnohonásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase, jak je níže vysvětleno. 6. Soud tak posoudil ujednání úvěrující a žalovaného jako platně uzavřenou smlouvu o úvěru, jejíž režim podléhá § 2395 a násl. OZ Smlouva je ovšem neplatná pro rozpor s dobrými mravy v části, týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout částku odpovídající shora uvedenému poplatku, který představuje skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku) ve smyslu § 2392 OZ. Ta byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v květnu 2021 byla jen 7,31 % (Měnová statistika X/ 2021, dostupná na https: //www.cnb.cz). Protože jde o neplatnost jen části právního jednání, je neplatnou jen tato část (§ 576 OZ; obdobně viz závěr, vyjádřený v rozsudku Nejvyšší soudu České republiky ze dne 25. ledna 2022, sp. zn. 33 Cdo 60/2021, dostupného na www.nsoud.cz)). Soud tedy v souladu s § 577 OZ přistoupil ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ), tedy v poměru 7,31 % ročně. To znamená, že pokud úvěrující poskytla žalovanému úvěr 15 tis. Kč na dobu 14 měsíců za korigovaný úrok 7,31 % ročně, měl žalovaný celkem zaplatit 15 694 Kč. Jestliže tedy na tyto své závazky podle žalobkyně uhradil žalovaný celkem 2 tis. Kč a tato platba byla podle smlouvy započítána na úrok v částce 1 008,91 Kč, byl úrok 694 Kč zcela zaplacen a zbytek platby žalovaného umořil jistinu úvěru v částce 1 306 Kč (2000 – 694). Nedoplatek úvěru tedy činí 13 694 Kč. 7. Výrokem I. proto soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 13 694 Kč a ve zbytku žalovaného nedoplatku úvěru 314,91 Kč a příslušenství spočívajícím v úroku (i ve formě poplatků; 1 255,87 Kč, 6 822,89 Kč, 1 293,96 Kč, 2 506,37 Kč, 535,41 Kč) ji výrokem II. zamítl. Protože se žalovaný dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu 13 694 Kč (§§ 1968 a 1970 OZ), má žalobkyně právo také na placení úroku z prodlení z této částky podle § 1970 OZ a na zaplacení sjednané smluvní pokuty podle § 2048 a násl. OZ. Soud proto vyhověl žalobě i v tomto rozsahu. Úrok z prodlení z částky 13 694 Kč za dobu od 13. července do 14. října 2022 dosáhl 529 Kč Smluvní pokuta počítaná za žalované období z téže částky dosáhla 1 287,24 Kč. Ve zbytku úroku z prodlení (6,41 Kč a dále poměrně z jistiny 314,91 Kč) a ve zbytku smluvní pokuty 15,59 Kč byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť prodlení z další části žalované a úročené jistiny nenastalo. 8. Lhůta pro splnění této povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 9. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle poměru procesního úspěchu ve věci. Žalobkyně byla procesně úspěšná ohledně částky 14 510,24 Kč s poměrným příslušenstvím, jež v době vyhlášení tohoto rozsudku dosáhlo 1 874,01 Kč, celkem tedy ohledně 17 384,25 Kč. Žalovaný byl pak procesně úspěšný ohledně částky 13 286,82 Kč s poměrným příslušenstvím, jež v době vyhlášení rozsudku dosáhlo 43,10 Kč, celkem tedy jde v součtu o 13 329,92 Kč. Z takto zjištěného předmětu řízení 30 714,17 Kč tedy činí poměr procesního úspěchu žalobkyně ~ 57 % a poměr procesního úspěchu žalovaného ~ 43 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 14 %. 10. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: Soudní poplatek v částce 800 Kč; Odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), a v souladu s ustálenou roz