16 C 269/2023-24 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částky s příslušenstvím uvedené v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovanou dne 23. 1. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s částkou 49 632 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 25 246 Kč, odměny za zpracování úvěru a za další péči o zákazníka ve výši 20 516 Kč, to vše v pravidelných 30 měsíčních splátkách po 2 988 Kč. Žalovaná nedostála své povinnosti vyplývající z uvedené smlouvy, když sjednané splátky nehradila řádně a včas, na svém dluhu uhradila částku v souhrnné výši 9 300 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, s datem účinnosti k 16. 12. 2022, byla pohledávka za žalovanou vyplývající z předmětné smlouvy postoupena žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 23. 1. 2020 bylo zjištěno, že na základě předmětné smlouvy se společnost [právnická osoba], zavázala poskytnout žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč s tím, že částka 5 295 Kč bude poskytnuta na úhradu dluhu žalované vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] částka 34 705 Kč bude žalované vyplacena v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit uvedené společnosti spolu s jistinou poplatek ve výši 49 632 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 25 246 Kč a odměny za zpracování úvěru a za další péči o zákazníka ve výši 20 516 Kč. Strany si dále sjednaly službu Doplňkové pojištění s pojistným za sjednanou dobu trvání ve výši 3 870 Kč Částku v souhrnné výši 89 632 Kč se pak žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v pravidelných 30 měsíčních splátkách po 2 988 Kč. Dle předmětné smlouvy činí úrok 42 % ročně a RPSN činí 97,79 %. Z obsahu smlouvy bylo dále zjištěno, že pro případ prodlení žalované byla v bodu 6.1 smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a také byly v bodu 6.2. ve spojený s body 6.3 a 6.4 sjednány paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním ve výši 300 Kč a 1 000 Kč. Převzetí peněžních prostředků bylo žalovanou stvrzeno podpisem úvěrové smlouvy. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaná zaplatila na předmětnou pohledávku částku 9 300 Kč. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení, byla postoupena na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2022, které bylo žalované zasláno dle podacího lístku dne 13. 1. 2023. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána ještě předžalobní výzvou ze dne 1. 6. 2023, která byla žalované zaslána 2. 6. 2023, jak vyplývá z podacího lístku. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení částky, resp. že je zde jiná skutečnost, kvůli níž pohledávka, uplatněná žalobkyní neexistuje, leží ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. a § 120 odst. 1 o.s.ř. na žalované. Žalovaná však ani jednu z těchto povinností nesplnila. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 23. 1. 2020 uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly vedle úroku ve výši 25 246 Kč poplatek za zpracování úvěru a za další péči o zákazníka ve výši 20 516 Kč. Soud se zabýval podstatou tohoto poplatku a shledal, že se nejedná o poplatek odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Tento poplatek lze tedy ve své podstatě považovat za cenu poskytnutých peněz, a tedy za úrok. V dané věci tak byl sjednán úrok, který je vyšší než poskytnutá jistina. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp.zn. 33 Odo 234/2005, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp.zn. 33 Odo 236/2005) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Jestliže však v nyní projednávané věci byl sjednán úrok, který je vyšší než poskytnutá jistina, nemůže taková výše úroku ve světle shora uvedené judikatury obstát. Ujednání o úroku (poplatku) je tak proto pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 o.z. absolutně neplatné. 7. S ohledem na závěr o neplatnosti ujednání o úroku se soud zabýval otázkou, zda lze v daném případě postupovat podle § 576 o.z. ve spojení s § 1802 o.z., tedy oddělit tuto neplatnou část od ostatního ujednání úvěrové smlouvy a následně úrok stanovit ve výši úroku obvyklého, který poskytují banky v místě bydliště dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smluv. Dospěl však k závěru, že tento postup není namístě, neboť uzavřenou úvěrovou smlouvu je nutné hodnotit komplexně. Je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla úvěrová smlouva uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhezním způsobem; žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Dále je nutno uvést, že žalovaná je pro případ prodlení stižena smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Nutno přitom podotknout, že smluvní pokuta je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Rovněž nelze opomenout paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním ve výši 300 Kč až 1 000 Kč. A nelze opomenout ani skutečnost, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, že by byla porušena povinnost ze strany žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně. Soud tak s ohledem na nepřiměřeně vysoký úrok a další ujednání sankční povahy, které smlouva obsahuje, uzavírá, že se předmětná úvěrová smlouva zjevně příčí dobrým mravům, a proto je neplatná ve smyslu § 588 o.z., kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Shledal-li soud neplatnou celou úvěrovou smlouvu, pak je neplatné i ujednání o doplňkovém pojištění. 8. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Protože soud shledal absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, posoudil soud nárok žalobkyně, která v řízení prokázala svoji aktivní věcnou legitimaci, když jí byla pohledávka za žalovanou postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaná obdržela peněžní prostředky na podkladě neplatné smlouvy, získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatila, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Žalovaná na svém dluhu uhradila, dle tvrzení žalobkyně a s ním korespondujícím přehledem plateb, částku 9 300 Kč. Žalovanou nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zaplatila více, proto soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 30 700 Kč, která odpovídá rozdílu získaného majetkového prospěchu na straně žalované a částek již žalovanou zaplacených. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal v jí požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 28. 1. 2023 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 13. 1. 2