Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částky s příslušenstvím uvedené pod bodem I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , název, , na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech, uvedl své osobní údaje, převedl žalobkyni 1 Kč jako ověřovací platbu a poskytla podklady pro ověření svého příjmu. Na základě toho byla žádost žalovanému o poskytnutí spotřebitelského úvěru schválena a smlouva měla být žalovaným poté podepsána prostřednictvím verifikačního SMS kódu. Tím žalovaný potvrdil svou vůli být smlouvou vázána, čímž podle žalobkyně uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Žalobkyně měla poskytnout žalovanému úvěr ve dnech , datum, převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena výše popsaná ověřovací platba. Žalovaný se dle smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle smlouvy splácet každý měsíc, vždy nejpozději k 9. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne , datum, byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne , datum, . Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru bylo sjednáno v uvedené smlouvě. Předmětem návrhu byla pohledávka 14 000 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny 10 000 Kč a smluvního úroku 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč nejpozději splatných dne , datum, , to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal , datum, . Žalobkyně proto požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 13. 5. 2025 do data odeslání předžalobní výzvy 18. 11. 2025. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 1 700 Kč. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“)., bez nařízení jednání.4. Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 o.s.ř. Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první o.s.ř. soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 o.s.ř.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným, a na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni spolu s jistinou smluvní úrok 40 % p. m. z jistiny. Z obsahu smlouvy vyplývá, že se žalovaný zavázal platit každý měsíc, vždy nejpozději k 9. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Dle předmětné smlouvy činí úrok 40 % měsíčně a RPSN činí 5 577,51 %. Z obsahu smlouvy dále vyplývá, že si smluvní strany pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Z potvrzení o provedené platbě a sdělení , právnická osoba, . vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, částku 10 000 Kč. Oznámením ze dne , datum, byl úvěr žalobkyní zesplatněn. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 16. 11. 2025, která byla žalovanému zaslána dne 18. 11. 2025, jak vyplynulo z potvrzení o podání. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení částky, resp. že je zde jiná skutečnost, kvůli níž pohledávka, uplatněná žalobkyní neexistuje, leží ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. a § 120 odst. 1 o.s.ř. na žalovaném. Žalovaný však ani jednu z těchto povinností nesplnil.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.8. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Smluvní strany si v úvěrové smlouvě sjednaly úrok ve výši 40 % měsíčně. Taková výše úroku však nemůže ve světle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp.zn. 33 Odo 236/2005) obstát. Přestože je sjednaný úrok nepřiměřeně vysoký, nepůsobí neplatnost smlouvy jako celku sám o sobě, nýbrž ve spojení s dalšími smluvními ujednáními sankční povahy. Předně je třeba zmínit, že žalovaný je pro případ prodlení stižen smluvní pokutou, která je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud s ohledem na nepřiměřeně vysoký úrok a další ujednání, které smlouva obsahuje, uzavřel, že se předmětná úvěrová smlouva zjevně příčí dobrým mravům, a proto je absolutně neplatná ve smyslu § 588 o.z., kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.10. Protože soud shledal absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, posoudil soud nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel peněžní prostředky na podkladě neplatné smlouvy, získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatil, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Žalovaný na svém dluhu, dle tvrzení žalobkyně, neuhradil ničeho. Žalovaným nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by něčeho uhradil, proto soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 10 000 Kč, která odpovídá získanému majetkovému prospěchu na straně žalovaného. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 25. 11. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 16. 11. 2025 zaslala žalovanému předžalobní výzvu, přičemž tato byla žalovanému doručena v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 20. 11. 2025. Ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění v délce tří dnů, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od 25. 11. 2025 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.11. Výrokem pod bodem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu, s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání, jako nedůvodnou zamítl.12. Výrokem pod bodem III. soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 63 %, neúspěch v rozsahu 37 %, proto má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 26 %. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek, odměnu své zástupkyně, náhradu provozních výdajů zástupkyně žalobkyně a náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a nahrazovaných výdajů své zástupkyně. Žalobkyně tedy vynaložila k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. nákladů řízení v celkové výši 2 500 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátkou. V případě podané žaloby se jedná o standardní žalobu formulářového typu, kdy podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) činí odměna advokátky za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) po 400 Kč, dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu činí paušální náhrada k úkonům právní služby 3 x 100 Kč. Celkem jde o náhradu 2 500 Kč, resp. 650 Kč (26 %). O splatnosti k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř.