Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené v předmětu řízení v záhlaví tohoto rozsudku. Uváděla, že poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky , webová stránka, , na které si žalovaný vybral dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech, následně vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, včetně telefonního čísla a emailové adresy, a heslo pro přístup ke svému uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelskému účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření žalovaným uvedených údajů žalovaný poskytl žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni částku 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalovaného. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Žalovaný byl žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dle odst. , číslo, smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouva podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo , tel. číslo, který žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. Žalovaný výše uvedenými kroky dne , datum, uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, a žalobkyně v tyto dny poskytla žalovanému úvěr převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, částku 30 000 Kč. Platba byla identifikována variabilním symbolem , var. symbol, , jenž odpovídá rodnému číslu žalovaného. Žalovaný se dle Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 19. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán, žalobkyně uváděla, že úvěr zesplatnila ke dni 23. 4. 2024. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud nařídil v dané věci jednání, na které se žádný z účastníků nedostavil. Soud při jednání provedl žalobkyní navržené listinné důkazy, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, bylo zjištěno, že neobsahuje podpis žalovaného. Ze sdělení , Název peněžního ústavu, má soud za prokázané, že ze dne , datum, byla na účet žalovaného připsána částka 30 000 Kč s VS , var. symbol, , dále je z přípisu této banky prokázáno, že vlastníkem účtu byl žalovaný, jiná osoba přístup k tomuto účtu neměla. Aktuálně je účet již zrušen. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 6. 2025 ve spojení s podacím lístkem je prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu.4. Soud na základě výše provedených listinných důkazů dospěl k následujícím závěrům. Předně má soud za to, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy žalobkyně se žalovaným, když u úvěrové smlouvy v rubrice určené pro podpis klienta podpis absentuje a je zde je strojově předepsané jméno a příjmení žalovaného. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že k podpisu smlouvy došlo zadáním kódu, který žalobkyně žalovanému zaslala po jeho registraci na webové stránce žalovanému. Tato tvrzení nejsou ničím prokázána. Soud má za to, že není prokázáno, že se strany dohodly na tomto způsobu uzavření smlouvy, dále nemá soud za prokázané, že kód byl zaslán právě žalovanému, že telefonní číslo , tel. číslo, právě žalovanému, že by tento právě žalovaný vložil do formuláře žalovaný, dále ani že by se právě žalovaný seznámil s Všeobecnými podmínkami žalobkyně. Soud byl připraven žalobkyni vyzvat na jednání dne 30. 6. 2026 k označení důkazů prokazujících prověření úvěruschopnosti žalovaného, dále k označení důkazů prokazujících uzavření smlouvy o úvěru a poučit žalobkyni o následcích nesplnění této výzvy ve smyslu § 118a OSŘ, rovněž byl soud připraven poučit žalobkyni ve vztahu k informování žalovaného o zesplatnění úvěru. Žalobkyně ani její právní zástupce se však nedostavili k nařízenému jednání soudu a připravili se tak o možnost poučení dle § 118a OSŘ. Poučení o neunášení důkazního břemene se přitom poskytuje právě při jednání, jak plyne z ustálené judikatury a dále z dikce citovaného ustanovení. Závěr o neunesení důkazního břemene, soud může učinit toliko při samotném jednání, když důkazy nelze hodnotit dříve, než byly provedeny.5. Prokázáno má soud tedy pouze poskytnutí částky v celkové výši 30 000 Kč stran žalobkyně na účet žalovaného, což je jednoznačné ze sdělení , Název peněžního ústavu, ze dne 26. 3. 2026.6. Vzhledem k výše uvedenému, kdy soud dospěl v případě smlouvy k závěru, že tato nebyla uzavřena, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího vyplacenou částku ve výši 30 000 Kč a na vydání úroku z prodlení v zákonem stanovené výši dle a to dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to z přiznané částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty v předžalobní upomínce, kterou lze považovat za prokazatelně odeslanou výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. K odeslání výzvy došlo dne 14. 6. 2025 a byla v ní stanovena třídenní lhůta k plnění, kdy soud, ve smyslu ust. § 573 OZ, vycházel zároveň z domněnky dojití výzvy. Při zohlednění dní, po které se nedoručuje a stanovené 3 ti denní lhůty k plnění, proto připadá první den prodlení žalovaného na 22. 6. 2025. Proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.7. Nárok na úhradu ostatních žalobkyní uplatněných nároků nevznikl, protože měly vyplývat ze smluvních ujednání smlouvy, jejíž uzavření nebylo prokázáno. Soud proto žalobu ve zbylém rozsahu z důvodu absence právního základu zamítl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.8. Závěrem soud uvádí, že i pokud by žalobkyně prokázala uzavření předmětné smlouvy s žalovaným a prokázala řádné přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného, soud by tuto smlouvu považoval jako celek za smlouvu absolutně neplatnou dle ust. § 588 OZ pro zjevný rozpor s dobrými mravy, kdy důvodem by byla sjednaná výše smluvně sjednané úrokové sazby 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně, v době, kdy v té době obvyklá výše úrokové sazby pro spotřebitelské úvěry činila kolem 10 % ročně, a rovněž s ohledem na další smluvní ujednání - smluvní pokuta 0,1 % denně, další náklady „dle Sazebníku“, kdy soud vždy posuzuje smlouvu komplexně a všechna ujednání hodnotí v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má.9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 OSŘ, kdy soud v případě částečného úspěchu náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném řízení byli účastníci při zohlednění příslušenství pohledávky přibližně shodně úspěšní, proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.