17 C 82/2026-16 – Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora ve výroku tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, , smlouva, , která nahradila původní smlouvy a jejímž předmětem byl závazek žalobkyně jakožto , peněžní ústav, zřídit a vést pro žalovaného , účet, - , č. účtu, (dále jen Smlouva). Součástí Smlouvy byly též všeobecné obchodní podmínky, příslušné Oznámení a Podmínky. Žalovaný uzavřel dne , datum, elektronicky , smlouva, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku ve výši 9 000 Kč. Žalovaný přečerpal peněžní prostředky do záporného zůstatku. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru žalovanému, byla jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr ze strany žalobce posouzena s odbornou péčí v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně vycházela mj. z informací získaných z bankovních registrů klientský informací, stejně jako z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (SOLUS). Dále žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím dalších registrů a databází, např. insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů, interních registrů atd. Při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobce rovněž komplexně vyhodnotil celkovou finanční situaci žalovaného, kdy žalobce konfrontoval doložené skutečnosti žalovaným s dostupnými údaji umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a dále též se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného dostupnými v rámci skupiny žalobce. Následně po důkladné analýze veškerých informací v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru žalobce dospěl k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet.Vzhledem k tomu, že i po opakovaných urgencích ze strany žalobce byl na účtu žalovaného stále evidován nepovolený debet, zaslal žalobce žalovanému výzvu k vyrovnání nepovoleného debetu ze dne 30. 6. 2025. Předmětným dopisem byl žalovaný informován o aktuálním záporném zůstatku na účtu ke dni 30. 6. 2025 v částce -9 975,11 Kč a zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě minimální částky 1 475,11 Kč za účelem vyrovnání záporného zůstatku. V případě vzniku nepovoleného debetu na účtu z jakéhokoliv důvodu je žalovaný povinen neprodleně uhradit žalobci veškeré dlužné částky, včetně příslušenství. Úroková sazba pro vzniklý nepovolený debet činila 25 % p. a. v souladu s , oznámení, . Žalobce využil svého dispozitivního oprávnění a požaduje pouze úrokovou sazbu ve výši 11,50 % p. a. Dále požaduje též zákonný úrok z prodlení. S ohledem na to, že žalovaný závažně porušil své smluvní povinnosti, a to tím, že přečerpal prostředky do nepovoleného debetu, rozhodla se žalobkyně od smlouvy odstoupit, když toto odstoupení zaslala žalobkyně žalovanému dne 4. 8. 2025. Žalobkyně byla oprávněna po dobu trvání nepovoleného debetu na účtu dlužníka zřídit zvláštní (vnitřní) účet pohledávky z nepovoleného debetu, na kterém povede pohledávku z nepovoleného debetu, včetně příslušenství. V této souvislosti bylo žalovanému dne 22. 8. 2025 zasláno oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek, jímž byl žalovaný informován o zrušení , č. účtu, ke dni 22. 8. 2025 v důsledku předchozího odstoupení od smlouvy ze strany žalobce. Konečný zůstatek na účtu -10 812,53 Kč byl ke dni 21. 8. 2025 převeden na účet pohledávek z nepovoleného debetu číslo , číslo, Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), bez nařízení jednání.3. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, , smlouva, na jejímž základě byl žalobkyní pro žalovaného veden , účet, , č. účtu, . Žalovaný dále uzavřel se žalobkyní dne , datum, rovněž , smlouva, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání – povolený debet do výše limitu 9 000 Kč. Při překročení limitu je celý záporný zůstatek považován za nepovolený debet, a to počínaje dnem tohoto překročení. Výzvou k vyrovnání nepovoleného debetu ze dne 30. 6. 2025 byl žalovaný informován, že i po urgencích žalobkyně je na běžném účtu záporný zůstatek – nepovolený debet, který je nutno uhradit. Z přiložených periodických výpisů bylo patrné, že žalovaný limit překročil a tento stav trval až do 22. 8. 2025, kdy došlo ke zrušení účtu, žalovaný byl o tomto vyrozuměn dopisem ze dne 22. 8. 2025. Žalovaný tak byl povinen neprodleně uhradit žalobci veškeré dlužné částky vč. příslušenství. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nepovolený debet neuhradil, žalobkyně odstoupila od , smlouva, , o čemž byl žalovaný informován. Účet tak ke dni 22. 8. 2025 (tj. ke dni zrušení účtu) vykazoval debetní zůstatek (dluh) ve výši -10 812,53 Kč. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru delšího než 90 dní, nárokovala žalobkyně úrok, který ponížila na výši zákonného úroku z prodlení, tj. 11,50 % ročně od 23. 8. 2025 do zaplacení, nárokován byl pak rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 10 812,53 Kč ve výši 11,50 % ročně od 23. 8. 2025 do zaplacení. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani přes písemnou předžalobní upomínku ze dne 5. 12. 2025, jejíž odeslání dotvrzuje podací arch potvrzený poštovním doručovatelem. Břemeno tvrzení dle § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ i břemeno důkazní dle § 120 odst. 1 OSŘ ve vztahu k zaplacení žalované částky leželo na žalovaném, který však žádné skutečnosti netvrdil, ani neoznačil důkazy na podporu takových tvrzení, soud proto vycházel ze shora uvedených tvrzení žalobkyně ve spojení s žalobkyní předloženými důkazy. O věrohodnosti důkazů soud neměl žádné pochybnosti.4. Popsaný právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud podle § 2665 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ) podle něhož ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Posoudil-li pak soud vzniklý skutkový stav jako stav odpovídající smlouvě o úvěru podle § 2395 a násl. OZ, kde stranám smlouvy odpovídá postavení banky jako úvěrujících a žalovaného jako úvěrovaného, pak z uvedeného vychází povinnost žalovaného vrátit takto přečerpané finanční prostředky včetně případných úroků. Neuhrazením dluhu se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, žalobkyně má proto nárok na jeho vrácení, a to včetně poplatků, úroku i úroku z prodlení v zákonné výši, požadovaného v souladu s ust. § 1970 OZ a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Soud proto žalobě zcela vyhověl. Povinnost plnit byla žalovanému uložena ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 OSŘ.5. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokát za 3 úkony právní služby (po úkonu za převzetí věci, výzvu k plnění, podání žaloby) po 400 Kč dle ust. § 14b odst. 1 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 (vyhl. č. 258/2024 Sb., o změně advokátního tarifu), celkem 1200 Kč a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 AT, celkem 300 Kč. Ustanovení § 14b AT aplikoval soud proto, že žaloba byla soudem vyhodnocena jako žaloba podaná na ustáleném vzoru, když z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně uplatňuje nárok ze shodného titulu opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, žalobkyně proto dle § 137 odst. 3 OSŘ má i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.